O vládním komisaři Jindřichovi Smolkovi

Jiří Sankot

• Nejstarší dějiny chválenického domu č. p. 25
• Příběh chválenického vládního komisaře Jindřicha Smolka

Dům č. p. 25 ve Chválenicích

Nejstarší dějiny chválenického domu č. p. 25

V 18. století byla celá usedlost č. p. 25 roubená a nacházela se zde škola, kam docházely děi z celé chválenické farnosti (další podrobnosti o škole a nejstarších majitelích čtěte zde). Na konci 18. století usedlost patřila učiteli Josefu Šmolíkovi, který ji prodal Janu Říhovi. Později dům zdědil Říhův zeť Vojtěch Šebek a dcera Lidmila. V rodině Šebkových se hospodářství udrželo do roku 1856, kdy jej zakoupil Jan Chmelík. Ve dvacátých a třicátých letech 19. století v domku žily i rodiny krejčího Václava Sedláka, zedníka Josefa Šimka a jeho tovaryše Martina Soboty či podruhů Jana Hraběte a Josefa Rance.

V roce 1860 koupil chalupu od Jana Chmelíka žid Izák Winternitz, od roku 1865 spolumajitel plzeňské firmy na střižní zboží Löwy & Winternitz. Po Winternitzově smrti v roce 1869 dům zdědila Žofie Rechtová. Ta se provdala za chválenického mýtného Karla Rechta z č. p. 42 a dům prodala roku 1877 Františku Smolkovi.

Společnost u Smolků (kronika obce)

Příběh chválenického vládního komisaře Jindřicha Smolka

V roce 1900 se rodičům Smolkovým narodil syn Jindřich, sportovec a člen chválenické sokolské jednoty. Ambiciózní Jindřich Smolek dosáhl v místní sokolské jednotě funkce zapisovatele. V polovině třicátých let se dostal do ostrého sporu s náčelníkem jednoty, řídícím učitelem Benediktem Brejchou. Za nesokolské jednání byl v roce 1935 ze Sokola vyloučen. Případu se blíže věnujeme zde.

Jindřich Smolek za první republiky ve vojenské uniformě (pozůstalost Miroslava Němce)

V období první republiky pracoval Jindřich Smolek jako dílenský zaměstnanec ČSD a působil jako dlouholetý obecní zastupitel. Když bylo koncem roku 1939 kvůli dlouhodobým sporům rozpuštěno obecní zastupitelstvo, dočkal se Jindřich Smolek úředního jmenování do funkce vládního komisaře pro Chválenice. V této funkci řídil obec až do roku 1945. Měl pravomoci starosty a zároveň rozhodoval jménem rozpuštěného obecního zastupitelstva. Jeho osoba je dodnes přijímána ve Chválenicích rozporuplně. Stýkal se s představiteli nacistické moci. Řada místních lidí mu vděčila za intervenci u německých úřadů, jiní se jej báli a mnohé mu zazlívali. Do druhé skupiny patřil řídící učitel Benedikt Brejcha. Byl přesvědčen, že Jindřich Smolek způsobil v roce 1943 jeho zatčení Gestapem a věznění v nacistických koncentračních táborech.

Rodina vládního komisaře Jindřicha Smolka před nástěnnými malbami vytvořenými na zápraží jejich usedlosti v letech 1941–1942 akademickým malířem Jiřím jelínkem a jeho pomocníkem, malířem Husičkou (kronika obce)

Po osvobození stál Jindřich Smolek u zrodu místního národního výboru a stal se na krátkou dobu dokonce jeho předsedou. Poté však byl obviněn z kolaborace a rozsudkem č.j. 164/48-22 z 13. října 1948 byl odsouzen k pěti rokům těžkého žaláře, čtvrtletně zostřeného jednodenním postem a jedním tvrdým ložem. Usvědčen byl mj. ve věci zločinu proti majetku a ve věci zneužití politické perzekuce k vlastnímu obohacení. Nově byl navíc připomenut Smolkův mravnostní škraloup, kvůli kterému byl ve 30. letech vyloučen z tělocvičné jednoty Sokol.

Z trestního listu Jindřicha Smolka z r. 1948

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byl na základě zmíněného rozsudku rodině Smolkových nejprve celý dům č. p. 25 konfiskován a později navrácen se zdůvodněním, že polovina manželky byla zabavena neprávem. Následně odkoupil Smolkův syn od obce Chválenice také konfiskovanou polovinu svého otce a celý dům se tak vrátil do držení rodiny. Rodina dům prodala v roce 1992. 

Jindřich Smolek s manželkou před domem č. p. 25 v 60. letech 20. století