Obec Chválenice
Chválenice č.p. 21
332 05 Chválenice
Chválenice jsou obcí skládající se ze tří historických vsí - Chválenic, Želčan a Chouzov. Obec leží v krajině zvlněné Švihovskou vrchovinou, Radyňskou vrchovinou, údolím řeky Úslavy, Kozelským polesím a blízkými Brdy. Barokní kostel sv. Martina - potvrzené dílo Kiliána Ignáce Dientzenhofera - stojící na chválenické návsi je již více než dvě stě let nepřehlédnutelnou dominantou této krajiny. Kostel je spolu s kostele sv. Jana Křtitele v Paštikách u Blatné jednou z vrcholných staveb českého venkovského baroka.
Ve Chválenicích se v současné době nachází obecní úřad, základní a mateřská škola, konzum, masna, pošta, tři restaurace, čerpací stanice, kadeřnictví a řada dalších firem.
Nejvyšším bodem obce je Farská skála (537 m.n.m.) obklopená vrchem Džbánek. Pod Farskou skálou a Džbánkem se rozprostírají Chválenice. Nejnižším bodem obce je naopak koryto Střížovického (Olešenského) potoka (450 m.n.m), který se vine kolem vsí Želčany a Chouzovy.
V sousedství kostela sv. Martina se na chválenické návsi nachází klasicisní budova fary se znakem někdejších majitelů panství, Černínů z Chudenic a historickým nápisem na římse, který v sobě ukrývá letopočet postavení fary. Další významnou budovou na návsi je škola s pamětní deskou významného řídícího učitele a kronikáře Benedikta Breychy st. U stěny školy stojí pomník obětí 1. světové války. Na chválenické návsi stojí za zmínku také pomník prvorepublikového agrárního politika Antonína Švehly a barokní vjezd do usedlosti č. p. 11 z roku 1786 s vyobrazením sv. Václava. Na návsích v Želčanech a v Chouzovech najdete kapličky.
Jednou z mála památek na původní vzhled obce, kde se nacházela řada roubených staveb, je roubená stodůlka v usedlosti č. p. 27 U Chmelíků. Obytnou usedlost s roubeným štítem najdeme již pouze v Chouzovech u Chouzovského rybníka. U statku rodiny Chlumských ve Chválenicích se nachází oplocená louka s několika zakrslými jabloněmi. Jde o pozůstatek někdejší Hejzkovic štěpnice. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století inspirovala tato štěpnice chválenické hudebníky k napsání následující písničky:
Dej mně, můj Bože,
z tý jedný růže
utrhnout jeden květ,
/: jest mně milejší
má z nejmilejších,
nežli ten celej svět. :/
Celej svět nejsem,
šáteček dej sem,
já ti ho vyperu,
/: abys měl bílej,
až půjdeš k jinej,
pozveš mě na svatbu. :/
Ale ta svatba
bude truchlivá,
já na ni nepůjdu,
/: posedím doma,
sním kousek chleba,
vody se napiju. :/
Hejzkojc štěpnice a někdejší statek starosty Cyrila Rance
Jak uvádí pan Chlumský, Dle vyprávění babičky " Hejskojc" Němcové, písničku složili místní muzikanti pro radost starosty Cyrila Rance, který si rád poseděl v hostinci u Krčmářů či u Peroutků, občas něco zaplatil a také tam rád pobyl a protože měl tři dcery Anny, Marii a Kačen, tak ta písnička je složená právě o nich. Píseň byla svého času chválenickou hymnou, kterou si ještě rádi zazpívali muzikanti v 70. letech v hospůdce pod vedením kapelníka Pavla Brejchy. Píseň má řadu variant i v jiných krajích, například v jihočeských Strakonicích nebo Ledenicích ( porovnejte text Za Ledenici, text Nad Strakonici). Faktem zůstává, že je starší než známý pochod "Okolo Hradce", který si z lidové písničky vypůjčil motiv i nápěv.
Ve Chválenicích tradičně probíhá řada kulturních, sportovních a společenských akcí. Působí zde dva sbory dobrovolných hasičů - SDH Želčany a SDH Chválenice, Sportovní a kulturní klub (SKK Chválenice), Český svaz žen, myslivecké sdružení, svaz chovatelů a další spolky. Tradičními akcemi pro děti jsou vítání jara, dětské dny, pohádkový les, dětské diskotéky, rozsvícení vánočního stromečku a ježíškovská nadílka. V obci je několik rybníků a na kraji Želčan je malé, klidné koupaliště. Větší, vybavené koupaliště s restaurací se nachází ve 4 km vzdálených Nezvěsticích.
Chválenice a Želčany leží na hlavní silnici Plzeň - České Budějovice, což výrazně ztěžuje život v centrech obou vsí, ale zároveň přináší výhodu v dobré dostupnosti. Obec je navíc vzdálena pouhé 3 km od železniční stanice v Nezvěsticích, ležicích na hlavní železniční trati Plzeň České Budějovice a zároveň na trati Rokycany - Nezvěstice. Chouzovy leží stranou od hlavních dopravních tahů a zachovaly si svůj původní, klidný ráz.
Obec je obklopena zříceninami několika významných středověkých hradů - Radyně, Vlčtejna a Lopaty. Blízké údolí řeky Úslavy a přilehlé Kozelské polesí navíc ukrývá v blízkosti Valštejnova loveckého zámku Kozel překvapení v podobě řady zaniklých tvrzí a mohylových pohřebišť z doby bronzové.
V okolí Chválenic se nachází řada přírodních památek, které stojí za to navštívit - mnoho studánek, přírodní parky Kornatický rybník a Kamínky v Kozelském polesí, chráněná území Černá stráň a Andrejšky ve Starém Plzenci, Sedlecká rokle a Starý rybník v Sedlci, Pod Smutným koutem v Čižicích nebo Zlín ve Snopoušovech. V nedalekém Kozelském polesí, Nebílovech a Úněticích se můžete navíc vydat za poznáním po několika naučných stezkách. Blízké okolí Chválenic nabízí také řadu zajímavých a nepříliš známých historických památek a zajímavostí.
V červeno-modře polceném štítu chválenického znaku je stříbrná obrněná paže držící zlatý meč, přes nějž je položena horní polovina stříbrné rozkřídlené husy se zlatým zobákem. Kde přišla obec ke zmíněným barvám, ke stříbrné obrněné paži držící meč a k huse? Červená a modrá jsou rodové barvy starého českého vladyckého rodu Černínů z Chudenic. K jejich šťáhlavskému panství Chválenice náležely v 18. století. Obrněná paže držící meč je také součástí černínského znaku.
Komu ale patří ruka, která má správně třímat šavli a palmovou ratolest? Jsou možná dvě vysvětlení. Mělo by jít o odkaz Heřmana Černína z Chudenic (1576-1651), císařského rady, hejtmana Litoměřického kraje, zemského místodržícího a nejvyššího sudího. Heřman vstoupil v šestnácti letech do vojska a bez zvláštních ohledů vojenskou kariéru zneužíval pro kořistění během 30-leté války. Byl však i diplomatem – na konci třicetileté války byl císařovým vyslancem na dvoře sultána Osmanské říše.
Husa je spojována se sv. Martinem, kterému je zasvěcen kostel ve Chválenicích. Neodkazuje ale jen na pečenou husu, která patří ke svatomartinskému posvícení, ale i na neobyčejný život tohoto světce.