Chválenické sochy sv. Jana Nepomuckého

Jiří Sankot

• Dar hraběnky Küniglové chválenickému kostelu
• Socha pro střížovickou kapli sv. Jana Nepomuckého
• O původu chválenické sochy Panny Marie Královny

Dar hraběnky Küniglové chválenickému kostelu

V západní části lodě chválenického kostela stojí na samostatném oltáři při severní stěně velká dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti. Tuto sochu věnovala pravděpodobně v 80. letech 18. století sestra zakladatele nového chválenického chrámu Heřmana Jakuba Černína, hraběnka Marie Theresie Küniglová. Skulptura nahrazovala starší sochu stejného světce. Tu opatřil r. 1773 do chrámu P. Václav Antonín Schöttner (farářem ve Chválenicích v letech 1772 - 1779). Podle chválenické farní kroniky opatřil sice sochu vlastním nákladem, ale po nedorozumění s farníky ji prodal sousední střížovické obci. V roce 1800 byla ve Střížovicích postavena kaple sv. Jana Nepomuckého a socha zde byla umístěna až do zboření objektu v roce 1962.

Socha sv. Jana Nepomuckého od hraběnky Küniglové

Nová socha od hraběnky Küniglové stávala dříve v lodi chválenického kostela o něco východněji, a to v místech, kde je dnes umístěna pozoruhodná barokní socha P. Marie Královny. Při velké opravě chrámu v letech 1941 - 1942 byla na stěně za sochou Panny Marie Královny objevena stará malba iluzivního oltáře, který kdysi sochu od hraběnky Küniglové doplňoval.

Při instalaci nových oltářů s obrazy Josefa Hellicha, roku 1873, se socha sv. Jana Nepomuckého přestala hodit do celkové výzdoby interiéru a bylo rozhodnuto o jejím umístění do prázdného výklenku ve východním čele kostela, na vnějším plášti presbytáře. Zde byla dřevěná socha vystavena povětrnostním vlivům až do roku 1942, kdy došlo ke změně pojetí interiéru a socha byla umístěna na své dnešní místo. Ve výklenku uprostřed východní stěny kostela sv. Martina můžeme sochu vidět i na nejstarších chválenických fotografiích.  

Socha sv. Jana Nepomuckého od hraběnky Küniglové ve výklenku kostela sv. Martina

Socha pro střížovickou kapli sv. Jana Nepomuckého

Starší z chválenických soch sv. Jana Nepomuckého byla umístěna na oltářík při západní stěně střížovické kapličky. Byla dřevěná, téměř v životní velikosti. Měřila 160 cm. Kaplička stávala od roku 1800 uprostřed střížovické návsi. Měla půdorys pravidelného šestiúhelníku a šindelová střecha byla zakončena lucernou krytou zinkovým plechem a zdobenou pozlaceným paprskovitým kotoučem - symbolem hostie. Kapli stavěli zedníci František Šašek z Chlumu a Antonín Gustl z Chocenic a tesař Martin Kubáň ze Střížovic.

Socha sv. Jana Nepomuckého od faráře Václava Antonína Schöttnera

Před kapličku byly zasazeny dvě lípy a do lucerny umístěn zvonek do té doby visící na topole před Pohlodkojc domem č. p. 35. Tento zvonek byl v kapličce až do roku 1808, kdy byl přičiněním občanů ulit nový zvon v plzeňské pernerovské dílně. Ke zvonku vedl otvorem ve stropě kapličky provaz. Zvonilo se zde pravidelně poledne a klekání a zvonek vyprovázel každého zemřelého na jeho poslední cestu na prusinský hřbitov. 

Roku 1879 se kaple ocitla na západní straně dvorku nové školy, která k ní byla přistavěna. Tehdy byl svatostánek ve velmi špatném stavu - zatékalo do něj a opadávala omítka. Střížovičtí si začali zpívat písníčku na známý nápěv:

Střížovští sedláci tuze pijou,

ani si kapličku nepobijou,

sv. Jan pláče,

že na něj teče,

že jim tam nebude,

že jim uteče.

Zvoník Jakub Matoušek se bál při vstupu do zpustlé kapličky úrazu. V kapli však nebylo bezpečno ani po opravě z roku 1884. Tehdy byl Jakub Matoušek, zvonící proti mračnům, zasažen a omráčen bleskem. Po této události ve vsi vyzvánění proti mračnům ustalo.

Dlouhá desetiletí zůstávala kaplička středem každodenního života střížovických občanů. Všechny poutě a procesí u ní začínaly a končily. Nejdůležitějším obdobím pro místní obyvatele byly jarní a letní neděle následující po sv. Janu Nepomuckém (16. květnu). V předvečer před sv. Janem byla socha od faráře Schöttnera před pobožností ozdobena květinami a březovými větvemi. Kdo se při této a následujících pobožnostech nevešel do zvonice, stál na školním dvorku. U kapličky měli zastávku i chlapci při velikonočním "křístání". Oltář v kapličce býval celoročně pokryt rouchy a na podlaze před ním stály hrníčky od hospodyní naplněné máslem.

Po roce 1920 vážnost místa upadla, v kapli začaly být skladovány pohřební věnce a časem se dokonce stal školním kabinetem. Přišla léta nového chátrání, která skončila v roce 1962 zbořením kaple.

Střížovická kaplička sv. Jana Nepomuckého ve 40. letech 20. století

Poslední dějství příběhu začalo v roce 1956, kdy se utrhl provaz od zvonku a dlouho se čekalo na opravu. Kdo v té době zemřel, byl poprvé v historii vyprovázen tichem. Poslední střížovický občan, kterého zvon kapličky po opravě vyprovodil, byl 22. října 1961 František Fremr z č. p. 75. Při bourání kapličky byla v květnu 1962 v báni nalezena malá plechová krabička s listinami z r. 1800 a z doby opravy v r. 1884.  Důvodem ke zboření kaple byl špatný stav, zatékání a údajné ohrožování bezpečí v okolí školy. Původně existovala představa o pouhém přestěhování stavby, přičemž každé navrhované místo někomu ve vsi vadilo. Druhá varianta - postavit kapličku ve stejném stylu na jiném místě - se také neuskutečnila.

Po zboření střížovické kapličky se po původní chválenické soše sv. jana Nepomuckého slehla zem. Pátrání se zdálo být bezvýsledné, nebýt malé rukopisné poznámky místního historika Miroslava Němce (1917 - 1999) v jeho strojopise o sochách ve chválenickém kostele. Tato poznámka dala pátrání nový směr, úspěšný. Původní chválenická skulptura byla objevena ve sbírkách Muzea jižního Plzeňska v Blovicích a kdokoliv navštíví zámek v Hradišti u Blovic, může si ji na zámecké chodbě prohlédnout.

O původu chválenické sochy Panny Marie Královny

Na okraj je třeba zmínit také osud chválenické sochy Panny Marie Královny stojící dnes před obnoveným iluzivním oltářem patřícím původně sv. Janu Nepomuckému. Socha je údajně italského původu a do Čech byla dopravena některým z majitelů nebílovského panství. Období, kdy měla vzniknout je poměrně široké - od konce 17. do konce 18. století. Jako logické se v této souvislosti jeví její pořízení hraběte Adamem Heinrichem ze Steinau, maršálem Benátské republiky a majitelem nebílovského panství na počátku 18. století. 

Původně byla socha umístěna v kapli nebílovského zámku, odkud byla po zániku sídla na počátku 19. století převezena do kaple v novém Lesním zámku u Š´táhlav (na Kozlu) a později přímo do Šťáhlav. Odsud se dostala právě do farního kostela ve Chválenicích.

Panna Marie Královna s iluzivním oltářem sv. Jana Nepomuckého

Přítomnost soch sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Královny ve chválenickém kostele sv. Martina nebyla náhodná. Podle dvou nejstarších inventářů pocházejících z let 1780 a 1818 totiž byly zdejší dva postranní oltáře zasvěceny právě sv. Janu Nepomuckému a Panně Marii. Zmíněným inventářům se podrobněji věnujeme zde.