Mgr. Taťána Martonová
Takto zdobená vajíčka měla svou specifickou funkci. Zavěšovala se ke stropnímu trámu a sloužila k výzdobě světnice, buď samostatně, nebo ve formě holubičky. Někde se dávala dětem na hraní jako chřestítka či se jimi zdobil vrchol jarního májku. Nejde o všeobecně rozšířenou techniku, má výrazně krajový omezený rozsah tam, kde se v přírodě vyskytovala jezerní sítina. Je dokumentovaná nejen na Blovicku, ale v Čechách také na Litoměřicku, Roudnicku, Nymbursku, Litomyšlsku a Podřipsku, na Moravě ve Slezsku, na Vizovicku, na Blanensku v okolí Černé Hory až k Ochozu u Brna, v okolí Starého Města u Uherského Hradiště a Svatobořicích či Mistříně na Kyjovsku, kde se jim říkalo vajíčka na pověšení. Sítinová vajíčka se vyráběla i na Slovensku - v okolí Bratislavy, Trenčína a na Záhoří.
Jezerní sítina je lidově zvaná šáší - proto se někde této technice říká šáškování. Rostlina roste na vlhkých loukách a pastvinách, v lučních bažinách a mokřinách, ale také při březích stojatých a tekoucích vod. Kvete od června do září. Sítiny je velké množství druhů, ale pro naše účely se používá sítina rozkladitá (Juncus effusus) nebo sítina klubkatá (Junkus conglomeratus).
Rostlina sítina jezerní
- Dužina sítiny jezerní
- Látky různých barev a s různými dekory
Dužina jezerní sítiny
- Vyfouknutá vejce – mohou být i hnědá, neboť celý povrch se oblepí vzorem
- Lepidlo – disperzní lepidlo – Herkules
- Lepící pasta
- Řídké těsto z hladné mouky nebo škrob
- Dřevěná špachtle nebo špejle
- Nůžky nebo nůž
- Mikroténový sáček na sítinu
- Krabice na uskladnění
Pracovní pomůcky
- Sběr sítiny vyžaduje značnou zkušenost. Sbírá se v zimních měsících, kdy je její dužina vyzrálá. Nesmí se sbírat mladá ani vyzrálá, nesmí být přeschlá ani syrová. Sítina se ostříhá co nejdelší a její další zpracování musí proběhnout do tří dnů, jinak dužina zaschne a nepůjde vytlačit ven. Dužina se vytlačuje rozštěpením spodního konce lodyhy nehtem buď palcem nebo dřívkem či špejlí.
Zpracování jezerní sítiny
- Po vytlačení se nechá při teplotě 10–15°C vyschnout a skladujeme v mikroténovém sáčku v krabici. Přeschlá dužina se láme, čerstvá – nevyschlá – dosychá až na vajíčku a vytváří mezery na vajíčku, kterými prosvítá skořápka vajíčka. Při práci můžeme dužinu zvlhčovat rozprašovačem. Dužina se lepí na vejce v přírodním stavu, lze ji však barvit textilními barvami za studena a dužinu tak kombinovat do různých geometrických vzorů. Stříháním na krátké válečky můžeme tvořit i rostlinný vzor. Technika lepení jezerní sítinou je efektní, neumožňuje však osobitý rukopis a škála ornamentů je omezená na spirály, kroužky, vlnovky, vodorovné linie a jejich vzájemnou kombinaci, popřípadě kombinaci s textiliemi – barevnými sametkami, lemovkami, ústřižky látek, barevnou vlnou apod.
Sametky, stužky a porty
Postup práce
- Dírkami provlečeme tenkou stužku na zavěšení, na spodním konci můžeme stužku přilepit nebo zavážeme na uzel. Pokud použijeme textilie, dbáme na barevnou sladěnost stužky s použitými textiliemi.
Provlečení stuhy výfukem vajíčka
- Na skořápku vajíčka naneseme trochu lepidla a dřevěnou špachtlí rozetřeme po povrchu.
Nanášení a rozetření lepidla na plochu vajíčka
- Při nejjednodušším vzoru, kterým je spirálovité omotání dužiny kolem celé plochy vajíčka, začínáme na vrchním konci vajíčka a postupně kolem dokola motáme dužinu těsně vedle sebe.
Začátek spirálovitého namotávání dužiny od horního konce vajíčka
- Napojování dužiny provádíme na vajíčku šikmým zastižením nebo uřezáním konce dužiny a protilehlým šikmým zaříznutím napojovací dužiny na podložce.
Šikmé seříznutí na vajíčku (vlevo) a protilehlé seříznutí na podložce (vpravo)
- Šikmými konci provedeme napojení a pokračujeme v práci postupným nanášením lepidla a motáním dužiny kolem vajíčka až do konce.
Napojení dužiny (vlevo) a spirálovité namotávání dužiny (vpravo)
- Takto můžeme sítinu lepit v proužcích, stáčet do spirál, kroužků, závitnic nebo různých vlnovek, srdíček, popřípadě můžeme tvary různě kombinovat.
Různé vlnovkové a spirálové motivy
- Dužinu můžeme doplňovat barevnými sametkami, šňůrkami, prýmky, vyšívanými stuhami či kousky textilií. Z obarvené dužiny lze stříhat nízké špalíčky s v pásech skládat do tvarů kytiček. Při použití textilií nejprve lepíme textilie, potom dužinu, která má v tomto případě funkci doplňkovou. Z textilních ústřižků lze vytvářet i figurální vzory – v minulosti krojové figury.
Fotografie sítinových vzorů na kraslicích ze současnosti
Zdobení jezerní sítinou je velice efektní. Regionální zvláštnosti spočívají ve způsobu nalepování dužiny a v její kombinaci s textilním materiálem. Stejným principem lepíme vajíčka i bezovou duší (dužina z větve černého bezu).
Kresby slovenských a českých vzorů na kraslicích
Sbírka sítinových kraslic z r. 1911, uložených v Západočeském muzeu v Plzni (zdroj: Plzeňsko, List pro vlastivědu západních Čech, rok 1929)
- Orel Jaroslav, O kraslicích, Uherské Hradiště 1973
- Večerková Eva, Kraslice, Brno 1997
- Vondrušková Alena, Skopová Kamila, Kraslice a velikonoční ozdoby, Praha 2004
- Večerková Eva, Malované vejce – O kraslicích v českých zemích, Brno 2013
- Dejte vajíčko malované, Květen, Kolekce 1/1991, č. 132
- Brahová Marie, České kraslice, 1993
Originál metodického postupu Mgr. Taťány Martonové najdete zde.