Menu

Obec Chválenice
Chválenice
Kostel svatého Martina

Matheolova konkubína na faře

fara

Stará chválenická fara zbořená v roce 1909

Příběh Jana Matheola

Katolická církev v průběhu 16. století

V 16. století přetrvával v naší katolické církvi chaos způsobený jak husitskými válkami a reformací v sousedním Německu tak nedisciplinovaností kněží, která reformní hnutí před sto lety vůbec vyvolala. Dlouhými náboženskými spory demoralizované katolické duchovenstvo navíc nadále ztrácelo zbytky zábran, nedokázalo si mnohdy ani ujasnit, zda slouží kališnické nebo katolické církvi, natož aby respektovalo tak asketický zákon, jakým byl celibát. Prostopášnost venkovských farářů, pobuřovala nejen venkovské obyvatelstvo, ale dokonce i vyšší církevní hodnostáře.

Počátky kněžské kariéry (1566–1573) 

Mezi léty 1566–1570 byl Jan Matheol Roudnický farářem v Charvátcích u Budyně nad Ohří. Měl však spory se šlechtici Mikulášem Zajícem z Hazmburka a Jiříkem Žďárským ze Ždáru. Oba urození páni byli majiteli vsi Charvátce a odnímali ve vsi dávky, naturální i finanční, které měly být vypláceny faráři Janu Matheolovi. Dokonce i arcibiskup Antonín Brus z Mohelnic byl nucen kárat Jiříka Žďárského pro "neplnění platův a týrání faráře."

V letech 1571-1573 působil kněz Jan Matheol v Prachaticích a roku 1575 ve Skapcích u Kladrub. Na obou místech se farář pouštěl do sporů s preláty, vrchnostmi a farníky. Svědčí o tom následujcí odstavec z práce Zikmunda Wintera nazvané "Život církevní v Čechách": Prachatičtí stěžují si u arci­biskupa Antonína roku 1573, že je farář Jan Matheol Roudnický plundruje v kostele. Onehdy po epištole běžel prý kázat a na kazatelně mluvil: „Někdo o mně zprávu vrchnosti dává, že bych křtem svatým posluhovati nechtěl, to lžeš! Druhé, že bych od po­tvrzeni v stavu manželském 10 a 12 kop žádati mněl, to také lžeš! Třetí, že jsem buřičem, i to lžeš! Čtvrté, že sem se sem vprosil, to také lžeš! A protož že tak v hrdlo lžeš, si hoden, aby ti jazyk týlem vytáhli, aby ti jej zámkem vzadu zamkli, abys více v hrdlo nelhal, a hleď na mne dobře, však hledíš, mluvím to před několika sty lidu.

Neslavné působení v Blatné a Bělčicích (1578–1579)

V letech 1578-1579 vedl Jan Matheol farnost v Blatné a od roku 1579 působil v Bělčicích u Blatné. Žádné z těchto působení se opět neobešlo bez konfliktů a soudních sporů. Působení Jana Matheola v Bělčicích zaujalo regionálního historika, badatele a publicistu, kasejovického děkana Msgre. Jana Pavla Hilleho (1861 - 1943). Msgre Hille o Matheolovi (Mathiolovi) píše: "Při sv. Jiří r. 1579 dosazen na zdejší (bělčickou) faru Jan Mathiola za správce duchovního. Týž byl předtím farářem v Blatné (1578 - 1579), ale potom některé příčiny v to vkročily, kterých se kněz Jan dočinil tak, že ho patron fary Jindřich Běšín nechtěl déle než do sv. Havla na faře trpěti... Arcibiskup žádosti hraběte (Jana z Rozdražova) vyhověl a poslal mu záhy faráře Jana Mathiolu, který býti příkladně živ a povolání své náležitě vykonávati připovídal."

O neslavném konci Matheolova působení v Bělčicích svědčí následující jeho stížnost na hejtmany Prácheňského kraje, kterou zaznamenal historik August Sedláček (1843–1926). Stížnost sepsal Jan Matheol roku 1581 a svědčí o tom, že nějakou dobu před tím než byl dosazen na faru ve Starém Plzenci, působil také v Plzni:

"Jan Matheol, na onen čas farář bělčícký a nyní v Novém Plzni, pohání Jiřího Hasištejnského z Lobkovic na Nepřachovech, a vedle něho Jana Markvarta Koce z Dobrše a na Vohrazenici, viniti je chce jako hejtmany kraje prácheňského roku 1579 ustanovené, že jsou na žádost Zdeňka Běšína z Běšin na Uzenicích jeho kněze se Zdeňkem před úřad svůj obeslali a sročili, že Zdeněk jeho kněze viniti chtěl, z 25 kop grošů českých pokuty jemu přechovávati měl poddanou jeho Annu Kulhavou, dceru jakuba Tuláka, ze vsi Uzenic bez listu fedrovního. Hejtmané kněze odsoudili a vydán na něho zatykač pro pokutu, rozmanité průtahy knězi dělali a odkládali pro nemoc manželky Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, pro nemoc manželky Zdeňka Běšína, ale jemu knězi v čas těžké nemoci jeho, když se psaním ohradil, toho jsou nedopustili, právem stavným 25 kop jemu přisoudili a on zatčen jest od Zdeňka Běšína 1581. Pro smrt Jiříka 1591 přetrženo."

Farářem ve Starém Plzenci (1581–1583)

matheol

Dopis rokycanské městské rady plzeneckému faráři Janu Matheolovi

Od léta 1581 do sv. Matěje 1583 existují zprávy i Janu Matheolovi jako faráři staroplzeneckém. Z tohoto období se dochovalo několik kopií dopisů rokycanské městské rady Janu Matheolovi, rytíři Jiříkovi Kokořovskému z Kokořova a měšťanům a rychtáři města Starý Plzenec. Týká se sporu, který vedl farář Matheol s farníky z rokycanské vsi Tymákov o placení desátků. Svůj hněv obrátil farář postupně proti tymákovskému rychtáři Havlu Kmoškovi, jeho synovi Jílkovi a několika tymákovsým sedlákům – Divišovi Staškovi, Matouši Korbelovi, Vondrovi Novákovi, Jírovi Skálovi, Vávrovi Žaludovi, Martinu Soukopovi a Kašparu Hansovi.

Již během prvního roku svého pobytu ve Starém Plzenci se farář Jan Matheol opíjel a býval velmi agresivní. V silné opilosti dokonce napadl Jílka, syna rychtáře Havla Kmoška, a "posekal jej".  Tvrdil, že jej Jílek společně se sousedem Divišem Staškem chtěl cestou na faru zamordovat, aby nemuseli platit desátky. Ve skutečnosti jej byli faráře pouze vyprovodit cestou z krčmy, protože pro silnou opilost nebyl schopen samostatné chůze.

Řadu sedláků nechal farář pro dluhy obstavit a uvěznit. V roce 1582 byli ve staroplzeneckém vězení Kašpar Hans, Martin Soukop, Vávra Žalud a Jíra Skála. 

Sedláci i město Rokycany, vědomi si nevalné pověsti, kterou si za první rok svého působení Jan Matheol v plzenecké farnosti vybudoval, považovali uvězenění tymákovských sedláků za nezákonné. Ještě v době kolem sv. Matěje roku 1583 probíhala jednání o jejich propuštění na svobodu. Na květnou neděli se již s farářem Janem Matheolem seznamovali v nové farnosti, kam byl přeložen – v Kožlanech.

Krátké a bouřlivé působení v Kožlanech (1583)

O krátkém působení Jana Matheola se dochovala podrobná svědectví díky arcibiskupu prařskému Martinu Medkovi z Mohelnice (1538-1590), který všechny stížnosti pečlivě shromažďoval a zapisoval. Ukazuje se, že Matheolovy excesy v předchozích působištích nebyly výjimkou. Tento farář byl pravděpodobně nezkrotným živlem a panstvo ani církevní představitelé si s ním nevěděli rady. Matheolův pobyt ve Chválenicích následoval r. 1583 po farářově vypovězení z Kožlan.

Svědectví arcibiskupa Martina Medka 

Zajímavé je citovat při této příležitosti několik výmluvných zápisů samotného arcibiskupa Martina Medka z Mohelnice o nevhodném chování faráře Jana Matheola v kožlanské farnosti:

"Kožlanský farář Matheol v sobotu před květnou nedělí r. 1583 byl v Plzni, tam se opil a pozdě domů se navrátiv dlouho v neděli spal, 300 lidí chtělo přistoupiti ku stolu Páně, i museli posléze kostelníci faráře zbuditi a napomenouti, aby šel k oltáři a lid tak dlouho nezdržoval. Týž farář Matheol také doma v Kožlanech často se opíjel, načež po šenkovních domech dvéře vystavoval a stolicemi házel, někdy pak pro opilství ani služeb Božích neb pohřbů v ustanovený čas konati nemohl."

"Rychtář kožlanský Jiřík byl povinen dávati faráři třetí snop ovsa. Maje celkem 30 snopů, dal rychtář všechen oves do fary přivézti a volal, aby farář svých 10 snopů sobě vzal. Tu však kněz Matheol s dobytým kordem ze světnice vyběhl, pacholka rychtářova za rameno popadnul a probodnouti jej chtěl. Když pаk mu v tom bylo zabráněno, čeládku s tím ovsem z fary vyhnal, načež rychtář kázal zase oves na pole zpět dovézti. Pro takové „nefarářské a nekřesťanské chování" opovídá se kollátor Jan Tejřovský arcibiskupovi, ze nepobožného kněze Matheola na svých gruntech na faře trpěti nechce."

Psaní Jiřího z Kokořova p. Janu Tejřovakému 30. srpna 1583 na Šťáhlavech: Pan Jiří nazývá Matheola „lotrem" a nezbednosti jeho široce vypisuje.

V Kožlanech choval u sebe farář Jan Matheol ženštinu špatné pověsti, která z Plzně vyhnána byla. Jiří z Kokořova a na Šťáhlavech čtyřikrát kázal tu ženskou z Kožlan vyhnati, ale farář vždy zase ji k sobě přijal, až posléze pán z Kokořova ji opět dal z fary vyvésti a do šatlavy vsaditi. Když pak r. 1583 arcibiskup přijel do Šťáhlav a pána z Kokořova navštívil, dal týž faráře zavolati a před arcibiskupem všecky poklesky jeho mu vyčetl. načež velepastýř Matheola na jinou faru přeložil.

Svědectví o Matheolově pobytu ze stránek obce Kožlany

O zvláštním stopě, kterou zanechal v historii kožlanské farnosti Jan Matheol, se můžeme dočíst také na stránkách této obce: "...Roku 1583 přichází do Kožlan farář Matheol – všichni faráři si v té době dávali latinská jména. Hlásí se sice za katolíka, ale katolictví ke cti moc neslouží. Proto si kožlanští na něho již brzy stěžují, a to až u arcibiskupa, že Matheol se před květnou nedělí v Plzni opil, až v noci se vrátil, v neděli spal, přestože spousty lidí chtělo k přijímání přistoupit. Kostelníci museli faráře vzbudit a napomenout ho, aby k oltáři šel. Často se opíjel, v hospodě dveře vyrazil, stolicemi házel a pro časté opilství mši sloužit nemohl a lehké ženštiny u sebe přechovával. Školnímu rektorovi stravu nedával, a proto do kostela zpívat nechodil. Rychtář kožlanský si na faráře rovněž stěžoval, že desátku jeho (každý třetí snop) nepřijal, vyběhl z fary s kordem a s jeho pacholkem se popral a jeho čeládku z fary vyhnal. Za oddávky 1 kopu grošů žádá, od křtu ½ kopy a sáh dříví, za pohřeb 3 kopy grošů. Proto ho kožlanští za faráře v Kožlanech trpěti nechtí..."

Stížnosti faráře Jana Matheola

Také farář Jan Matheol posílal arcibiskupské konzistoři stížnosti. Vždyť při jednom z jeho odjezdů do Plzně dokonce kožlanský vrchnostenský úředník přikázal zabavit klíče od fary a od kostela, aby se tam již farář nemohl dostat. V roce 1584 byla řešena následující stížnost Jana Matheola: „…. že v kožlanské farnosti se kacířství rozšířilo, lidé cizí kněze luteránské do domů volají, kteří tu křtí a oddávají. Ze hřbitova a z farské štěpnice si kožlanští obecní pastviště dělají a při mši mnohdy místo lidí krávy, prasata a koně se derou. Faru, která je horší než ovčácká chalupa a pastuška mi osadníci opraviti nechtějí. Farní polnosti musím ve dne hlídat, ale zase v noci mi je spasou. Osadníci desátku neplatí a přijdou-li na faru, mne tupí. Purmistr kožlanský vyslal ke mně lidi se vzkazem, že osadníci jen poloviční desátek mně budou dávat a vyzval mne, abych se z fary vystěhoval. Kožlanští mají 92 korců obilí (85 q) desátku dávat, z Hedčan pak poddaný i korec, ale nikdo mně zatím ani zrna nedal. Také čistečtí, kterým přisluhují, jsou kacíři a o papeži potupně mluví. Prosím proto Vaši Milost arcibiskupskou o radu, mám–li se vystěhovati nebo co mám vůbec dělati..." 

Kuběna na chválenické faře (1583)

Arcibiskup Martin Medek si poznamenal také zprávu týkající se fary ve Chválenicích: „…Ku konci listopadu 1583 porodila na faře ve Chválenicích faráři Janu Matheolovi kuběna dítko. Tuť někteří nezbední kněží vůkolní slavili křtiny pitím i hrami rozličnými, tak že z toho nemalé pohoršení mezi lidem vzešlo a následkem toho arciděkan plzeňský Kritander co nej­snažněji arcibiskupa požádal, aby officiála Jiřího Pontána ještě před vánočními hody do Plzeňského kraje vyslal, by viníky záhy spra­vedlivá pokuta za jich rozpustilost stihla...“ 

Závěr kariéry faráře Jana Matheola (1584–1589)

Farářem v Předměřicích nad Jizerou

Jak uvádí ve své publikaci "Děje Třebenic" August Sedláček, V roce 1584 nabízel arcibiskup Medek faráře Jana Matheola kněžně Judytě v Třebenicích u Lovosic, ale ta se vymluvila, že "Třebenští s jiným farářem námluvy mají." P. Jan Matheol tak roku 1585 nastoupil na faru do Předměřic nad Jizerou. Jak je patrné z následujících úryvků, pocházejících z práce "Život církevní v Čechách" od Zikmunda Wintera, také jmenování Jana Matheola farářem v Předměřicích bylo komplikované:

"V hejtmanství Brandejském uprázdnila se fara Předměřická (pod obojí). Arcibiskup tam ustanovil r. 1585 kněze Jana Matheola za faráře, avšak císařský vrchní hejtman Hertvík Zeidlic z Šenfeldu a na Zvolíněvsi tomu připustiti nechtěl. Při Matheolovi měl týž vrchní hejtman některé důvody vážné, zejména dřívější jeho život nepříkladný. Pověst, kteráž jej předešla, potvrdil Matheol tím, že přišed do Brandejsa s listem arcibiskupským, když do zámku hned vpuštěn nebyl, v neuctivé mluvení se dal, i to pravě, že psaní arcibiskupské sám císaři dodá a na hejtmana žalovati bude, že od něho psaní přijíti nechtěl. Mimo to se Matheol v Brandejse téhož dne opil a tím arci také se neodporučil. Ale hlavní příčina odporu hejtmanova spočívala v tom, že on už měl jiného kněze vyhlídnutého, neboť zamýšlel kněze Václava Štěpánovského, faráře ve Mšeně, dosaditi na faru Předměřickou. 

Hejtman Hertvik Zeidlic 7. října 1585 takto napsal: „A podle toho V. Mi. oznamuji, že mi pan Jan Czyngulin Podvínskej, J. M. Císařské správce panství Brandejskýho, psaní V. Mi. ze strany přijetí kněze Jana Matheola na faru Přemyslickou ukázal. Dále pak taky V. Kn. Mi. tajiti nemohu, že žádné vsi a kostela s tím jménem, kdež on kněz Jan farářem bejti chce, na panství Brandejským není, ale jest ves Předměřice, a v ni kostel na panství Brandejským, v kterém se ne zoumysla teď některého času farář nedržel, než za příčinou tou, že sou se osadní po smrti faráře svýho po člověku hodném ptali a jiní námluvu s knězem Václavem Štěpánovským, který na ten čas farářem v městečku Mšeně jest, učinili.""

Z kožlanských obecních stránek se pak dozvídáme, že také v Předměřicích pokračoval Jan Matheol ve svém dosavadním stylu práce a života: "...představuje se tam hned výtržnostmi a na mol opilý, a proto ho na faru ani nepouští..."

Farářem v Pšově u Podbořan

Poslední známou farností Jana Matheola byl Pšov u Podbořan. Zde si Jan Matheol Roudnický roku 1589 stěžoval, že Pšovští si namlátili obilí po předchozím knězi Jiříkovi. Stržili za ně přes 100 kop grošů míšenských. Když chtěl prelát Cikán uvést v Pšově faráře do úřadu, odmítli jej místní přijmoutm že jej neznají. Leda, že by... více o celém případu píše Zikmund Winter ve svém "Životě církevním v Čechách":

"Matheol Roudnický, farář v Pšově, stěžuje si r. 1589 na vesnické, že mu nechodí do kostela: prý na zanedbání kostela určen strych soli pokutou, kdyby tomu poručení žádosti se dálo, což drahně prý by strychů již bylo! Při tom zase jest povážiti, že Pšovští byli jiné víry než kněz. O Pšovských píše r. 1589 farář Matheol Roudnický, že sobě namlátili obilí, pozůstalé po knězi Jiříkovi, stržili za ně přes 100 kop a ty „obrátili na bumbu, žrali a hodovali“; když prý tam přišel Matheol, a praelát Cikán ho chtěl uvésti na faru, vzká­zali, že ho neznají, ovšem kdyby prý některý zeman pro ně poslal a jim piva koupil, to by byli šli a „před ním třebas na kolena padajíc jemu vašímilostívali“."

Podobný případ ve Žďáru u Blovic

Zdá se, že podobné chování farářů bylo v 16. století spíše pravidlem než výjimkou. Svědčí o tom další případ, který se odehrál jen několik kilometrů od naší farnosti:

„… Ve Ždáru blíž Hradiště v Plzeňsku měl farář Martin kuběnu Markétu, s kterouž zplodil dvě dítky; ale nechtíc na tom přestati spojil se také s dcerou Markéty Marjanou a ji porušil a k těžkému hříchu při­vedl. Kollátor Jan Hradištský z Hořovic na Hradišti a Nebílovech dal Marjanu do vězení vsaditi a podal o tom zprávu arcibiskupovi, žádaje spolu za naučení, kterak by se pro takové hrozné pro­hřešení ku knězi Martinovi dále měl zachovati; neb některým přátelům pana Hradišťského prý se vidí, že mu není náležité pro přiklad jiných kněží to tak zlehčiti a farář „spravedlivě že by upálen býti měl…"

Další chváleničtí faráři z 16. století

Řídící učitel a kronikář Benedikt Brejcha zaznamenal ve 30. letech 20. století do chválenické obecní kroniky informace o chválenických farářích působících zde i v 16. století. Zmínka o krátkém působení Jana Matheola v období mezi faráři Janem (1573) a  Jakubem (1587) chybí:

Řídící učitel a kronikář Benedikt Brejcha zaznamenal ve 30. letech 20. století do chválenické obecní kroniky informace o chválenických farářích působících zde mj. v 16. století, kdy se katolická církev potýkala s kázní svých kněží.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE:2
DNES:35
TÝDEN:260
CELKEM:198570

Svátek

Svátek má Josef

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Mezinárodní den invalidů

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
2
24
25 26 27 28 29 30 31

Mobilní aplikace

Aktuální informace od nás
Přímo ve vašem telefonu
Více o aplikaci
Stáhněte si naši mobilní aplikaci na