Za husitských válek a Jiřího z Poděbrad

PhDr. Miloslav Bělohlávek, Petr Rožmberský

• Pabiánkové a radikalizace společnosti
• Krátký pobyt Jana Žižky v Plzni
• Pomsta Plzně "kacířům" Pabiánkům
• Chválenice v rukou katolické Plzně
• Na frontě mezi katolickou a kališnickou stranou
• Boj o Vlčtejn a "vildštejnská" smlouva

Pabiánkové a radikalizace společnosti

Na konci 14. století zdědila Chválenice po zesnulém manželovi plzeňská měšťanka Anna Pabiánková. Patronem a příznivcem rodiny Pabiánkových byl sám dědičný plzeňský rychtář Jindřich. Anna Pabiánková si přízně plzeňského rychtáře považovala a když v roce 1395 uváděla ke chválenickému kostelu nového faráře, neopomněla v listině sepsané k této příležitosti zdůraznit, že slavnostní úkon uskutečnila právě prostřednictvím zmíněného rychtáře.

V roce 1419 byli majiteli Chválenic potomci bohaté plzeňské měšťanky Anny Pabiánkové.  Vdova Pabiánková se nadchla pro radikální kázání plzeňského kněze Václava Korandy staršího, osobního přítele Jana Husa. Pabiánkové vlastnili také tvrz ve Štěnovicích a mnoho domů a dvorů v Plzni. Největší jejich dům stával na místě pozdějšího výstavního Gerlachovského domu, na rohu dnešního náměstí Republiky a Smetanovy ulice. V roce 1419 byla Plzeň považována za vyvolené husitské „město Slunce“.

Vesničtí stoupenci nedávno upáleného Jana Husa se shromažďovali na kopcích v bližším i vzdálenějším okolí Plzně a naslouchali radikálním kázáním. Nejvýznamnější shromáždění poblíž naší obce se konalo 17. září 1419 na hoře Bzí, východně od Blovic. Na shromáždění nabádal osobně Václav Koranda lid k jed­notě v boji za „prospěch spasitelný a počestné dobré všeho královstvie: aby úrazové a pohoršeme zjevná, rozdielové byly staveni a kaženi".

Krátký pobyt Jana Žižky v Plzni

V roce 1419 přivedl Václav Koranda do Plzně Jana Žižku a jiné přední obhájce husitského učení. Jan Žižka se ubytoval právě u  Anny Pabiánkové na plzeňském náměstí. Po půl roce se nicméně plzeňští měšťané stali stoupenci katolictví. Část měšťanů sice souhlasila s ná­pravou veřejného a společenského života, ale protivil se jim radikalismus Korandových stoupenců. Obávali se zároveň narušení tradičních obchodních styků s bavorskými městy. Tak se stalo, že se počali proti Korandovi, Žižkovi a ostatním stoupencům Mistra Jana Husa bouřit. Tato vnitřní skutečnost i to, že Plzeň oblehlo královské vojsko, přiměly Žižku, že koncem března (před 25. 3.) 1420 opustil Plzeň. Celkem z Plzně s Janem Žižkou odešlo na 40 - 50 obyvatel města. Patřila me­zi ně i paní Pabiánková. Ta ještě s některými jinými obyvateli veřejně na náměstí spálila svůj majetek a údolím řeky Úslavy odešla s Žižkou na Tábor. Později přesídlila do Prahy.

Dnes neexistující Guldenerovský dům na rohu plzeňského náměstí Republiky a ulice Bedřicha Smetany ve svých zdech ukrýval základy gotického domu vdovy Kateřiny Pabiánkové. V tomto domě byl během svého plzeňského pobytu ubytován Jan Žižka z Trocnova.

Anna Pabiánková byla - společně s plzeňským rychtářem Jindřichem - majitelkou Chválenic a Štěnovic po smrti svého manžela Tomáše Paviánka, tedy od roku 1395. Zdá se, že Tomášovi synové Tůma, Mikuláš a Václav ještě nebyli dospělí a vdova Anna a rychtář Jindřich ze Dvora byli jejich poručníky. Chválenice se asi nepodařilo udržet a byly snad prodány Mikulášovi z Chotíkova, synovi plzeňského měšťana Miloslava, neboť když v letech 1409 - 1410 probíhal spor o již rozprodané pokonické zboží, které drželi čtyři různí kupci, je Mikuláš, držící Chválenice, nazýván Mikulášem z Chotíkova. Chválenice se tedy opět staly samostatným statkem, ale nevíme, zda tu vůbec Mikuláš sídlil, či zda žil v Plzni. Když Paviánkové či takzvaní Pabiánkové dospěli, rozdělili se o majetek. V Plzni měli domy a mlýny, ve vsi Skvrňanech poddanské dvory, Tůma měl statek Chotíkov severozápadně od Plzně. Václav nebo Mikuláš měli Štěnovice, k nimž opět neznámo kdy připojili Chválenice.

Pomsta Plzně "kacířům" Pabiánkům

Synové Anny Pabiánkové po mocenském převratu v Plzni prav­děpodobně uprchli z města, neodešli však za Žižkou jako jejich matka, ale uchýlili se na štěnovickou tvrz. Plzeňští se však "kacířské" rodině Pabiánkových přece jen krutě pomstili. Když se zba­vili husitského obležení, přitáhli v červenci 1421 ke štěnovické tvr­zi. Po pětiměsíčním obléhání 26. října 1421 tvrz dobyli a na 60 lidí, muže, ženy i děti, které tu našli, povraždili. Jen někteří příslušníci rodiny se zachránili, ale Zikmund Lucemburský jim zkonfiskoval veškerý majetek. Již v roce 1422 král Zikmund, který byl Plzni dlu­žen 2000 kop grošů, jež mu zapůjčila na vedení války, daroval městu vesnice Vížku a Chrást, majetek stoupence husitství Petra z Chrástu, a zboží štěnovické, z něhož však vyňal Losinou a Chvá­lenice. Ale listinou ze 17. listopadu 1425 přece jen Plzni daroval obě vesnice na, aby z jejich výnosů opravila hradby a napravila škody utrpěné při obléhání husity. Tak se dostaly Chválenice do majetku Plzně.

Jan Žižka, tehdy ještě jednooký, procházel při cestě z Plzně na Tábor také chválenickou farností - údolím Úslavy. Prošel tak nejspíš Šťáhlavy, Nezvěsticemi a Žákavou. Obrázek Žižky a jeho bojovníků pochází z rukopisu Jenský kodex (Faksimili kodexu si můžete přečíst online na portále Manuscriptorium).

Chválenice v rukou katolické Plzně

Plzeňští dosadili do Chválenic nového faráře, horlivého katolíka Blažka z Dobřan, který svůj úřad vykonával až do roku 1434. V knihovně metropolitní kapituly v Praze se od něj dochoval herbář „Manipulus florum“ z roku 1425. Farář Blažek z Dobřan byl vůbec pilným opisovačem knih. V pražské univerzitní knihovně se dochovaly jeho latinsky psaný Nový zákon z r. 1435, rukopis „Jakuba de Voragine Sermones dominicales“ z r. 1426 a „Textus varii“ - sborník různých spisů latinských (mezi nimiž jsou česky psané verše o nové víře) z r. 1434. V roce 1434 byl chválenický farář Blažek z Dobřan údajně mezi třemi sty duchovními, kteří pobývali uvnitř obleženého města a podíleli se na jeho obraně. Stalo se tak poté, co papež povolil katolickým kněžím podílet se osobně na boji proti kacířům. Jak je patrné, i v obležené Plzni pokračoval Blažek z Dobřan v psaní svých textů.

Díky katolickému faráři Blažkovi z Dobřan se mohou i Chválenice pochlubit několika vrcholně středověkými rukopisy (Faksimili Textus varii, ze které publikujeme ukázku, si můžete přečíst online na http://www.scriptorium.cz/).

Šimon, syn Bláhy řeče­ného Huba z Chválenic, je dokonce k roku 1433 připomínán jako plzeňský měšťan. Posléze se Pabiánkové s Plzeňskými smířili a opět získali do vlastnictví štěnovický statek, ale bez Chválenic. Jak dlouho pak náležely Chválenice pod plzeňské panství a kdy a komu byly odprodány, není známo.

Na frontě mezi katolickou a kališnickou stranou

Postavení Chválenic v neustálých střetech, které se v těch letech v Čechách odehrávaly, nebylo nijak záviděníhodné. Právě v blíz­kosti obce probíhala mocenská hranice mezi katolíky a husity. Nejvýznamnější a nejmocnější oporou katolictví, a to nejen v zá­padních Čechách, byla právě Plzeň, vrchnost obce. Horlivými stou­penci Říma byli i purkrabí na Radyni, naproti tomu nedaleký Vlčtejn byl od roku 1421, kdy se ho zmocnil Žižka, v držení husitů. Husity byl Vlčtejn ovládán až do roku 1446. V době bezvládí po smrti Albrechta Habsburského r. 1439 se i v kraji mezi Radyní a Vlčtejnem rozhořela válka mezi katolickou a kališnickou stranou. V okolí Chválenic se nacházelo několik hradů, na kterých žili rytíři a lapkové ohrožující katolické město Plzeň.

Boj o Vlčtejn a "vildštejnská" smlouva

V roce 1441 dobyli nejprve katolíci Hynek Krušina ze Švamberka a Hanuš z Kolovrat hrad Skálu u Přeštic a na místě dali oběsit celou loupežnickou posádku. V roce 1444 pak probíhaly pustošivé boje o hrad Vlčtejn nad naší vsí, odkud kališnický rytíř Svojše ze Zahrádky svými výpady ohrožoval plzeňské panství. Víc než přímými boji trpělo tím, že bojující vojska vyjížděla do širokého okolí za potravinami a sužo­vala tamní obyvatele.

Právě Vlčtejn však 11. června 1451 vstoupil do české historie jako místo sjednání smlouvy o příměří mezi zemským správcem Jiřím z Poděbrad a odbojnou - tentokrát katolickou - šlechtou z Jednoty strakonické (vznik 8. 2. 1849). Mezi signatáři smlouvy, zvané podle tehdejšího názvu hradu "vildštejnská", bylo i město Plzeň. Smlouva však znamenala faktické vítězství strany Jiřího z Poděbrad. Do kdy byly Chválenice součástí plzeňského panství, nevíme.

Hrad Vlčtejn - místo sjednání míru mezi Jiřím z Poděbrad a odbojnou Jednotou strakonickou