Zaklínání a zaříkání na Blovicku

František Raušar

• Zaříkání dny
• Zaklínání zlé bolesti
• Zaříkání neštovic v očích
• Zaklínání nátky (vředu)
• Zaříkání nátky, růže, úbytí (TBC)
• Zaklínání škytavky
• Zaříkání uhranutí
• Zaříkání laské kosti

František Raušar sebral a v roce 1924 publikoval v Plzeňsku, listu pro vlastivědu západních Čech, zaříkání proti nejrůznějším neduhům, které v minulosti trápily venkovského člověka. Úryvky řady z těchto zaklínadel znáte z knížek a filmů. Pojďte se nyní seznámit s jejich plným zněním:

Modlitba zaříkání gichtu (dny, pakostnice)

Chceš-li zlé bolesti zaříkati, říkej:

„Ty satane, odstup ode mne, neškoď víc mé­mu tělu, já to zaříkávám skrze živého Boha, skrze krev Krista Pána, skrze nejsvětější Trojici, k tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý“

Třikrát po sobě a naposled řekni „Amen“!

Zaříkání neštovic v očích:

„Měla svatá Panna Barbora devět dobrých ne­štovic, od devíti k osmi, od osmi k sedmi, od sedmi k šesti, od šesti k pěti, od pěti ke čtyřem, od čtyř ke třem, od tří ke dvěma, od dvou k jedné, od jedné k žádné. Vezmi, ty svatá Pan­no Barboro, devět dobrých neštovic, roztluč je mezi dvěma kameny, ať nemá na oku žádné znamení".

To se říká jen jednou a při tom udělá se křížek na každém víčku očním.

Zaříkání nátky (vředu):

„Nátko, s růží míchaná, já tě vyháním z ce­lého těla, já tě vyháním z hlavy, z vlasů, z čela, z očí, z ramenou, z kolenou, prsy ven, jdi do hlubokého moře, tam se smáchej, tam se šplochtej, dej Marii pokoj v jejím těle. Té musí pomá­hat Bůh Otec i Syn a Duch svatý"

To se opakuje třikrát a po třetí teprve se řekne „Amen“. Také třikrát se udělá křížek na čele a nad každým okem.

Zaříkání nátky, růže, úbytí (tuberkulózy):

„Šla Panna Maria úzkou cestičkou, potkala se tam se svojí matičkou, s ní kráčely tři díven­ky: nátka, růže, úbytě. Kampak, vy panenky, kráčíte? "Jdeme do toho nebeského těla" (řekne ten, kdo stůně). Tam nechoďte? Jděte přes hory, doly a tam buďte až do dne soudného!“

Zaříkání škytavky:

„Šla škytavka přes moře, potkala tam Řehoře, Řehoř se navrátil, škytavku tam zachvátil; šky­tavka tam zůstala, dejž Pán Bůh, aby přestala!“

Zaříkání uhranutí:

Čtyři žhavé kousky dřevě­ného uhlí hodí se do hrnku s vodou jeden po druhém.

Při prvním vhození se říká:

„Uhranula-li tě žena, pozdrav tě sv. Máří Magdalena“,

Při druhém:

„Uhranul-li tě muž, pozdrav tě sv. Duch“,

Při třetím:

„Uhranula-li tě panna, pozdrav tě sv. Anna“,

Při posledním:

„Uhranul-li tě mládenec, pozdrav tě sv. Vavři­nec“.

Při kterém „říkání“ se uhlík potopí, jest nemocný od jmenované v něm osoby uhranut. Vodou z hrnku si pak nemocný omyje obličej, utře dolní částí (podolkem) vlastní košile, voda se vylije na místo, kudy se chodí (křižovatku) a nemocný je zdráv. Zatím, co zaříkávač při­pravuje napřed uhlí, modlí se „Otčenáš“, „Zdrá­vas“ a "“Věřím v Boha“.

Zaříkání laské kosti (nebolestivý nádor na kosti):

Zaříkací formule sice neznám, ale z vlastní zkušenosti znám příklad, kdy hoch, jemuž se objevila bulka na levé ruce, které říkali laská kost, byl posílán denně po delší dobu před vý­chodem slunce ke strýci v téže vesnici k léčení. Ten potíral bulku kostí, nalezenou na poli, kři­žoval ji a něco odříkával, co nikomu nesvěřil, aby as nepřišel o svou důležitost (neřeknu o odměnu, poněvadž ji nebral), stačilo mu vědomí, že svým čarodějným uměním povýšen je nad ostatní občany vesnice i okolních obcí.

Zdroj: Plzeňsko, list pro vlastivědu západních Čech, ročník 1924 (VI.), čísl. 2, str. 39 - 40