Hrobníci a kostelníci

Jiří Sankot

• CHVÁLENIČTÍ HROBNÍCI
  • Spor mezi vrchností a obcí o dosazování hrobníků
  • Hrobnický domek a jména hrobníků
• KOSTELNÍCI VE FARNOSTI 

Chváleničtí hrobníci

Spor mezi vrchností a obcí o dosazování hrobníků

Chválenický hrobník žil v blíže neurčené době před polovinou 18. století na farském dvoře v altánku. Když tato farská chalupa spadla, vystavěla obec na svém pozemku jinou, kterou hrobník obýval. Obec si zároveň chtěla přivlastnit právo hrobníky dosazovat a odvolávat dle libosti. Tím se obec Chválenice dostala do sporu s vrchností. Patronátní úřad si prosadil, že pokud má právo dosazovat faráře, má stejné právo dosazovat také chválenické hrobníky. Hrobník byl společensky postaven níže než učitel a byl vrchnosti povinován robotou. V první polovině 18. století měli hrobníci povinnost pravidelně zametat chválenický kostel.

Hrobnický domek a jména hrobníků

Novým hrobnickým domkem byl pozdější dům č. p. 24 na místě dnešní pošty. Ještě v 19. století je na mapě stabilního katastru vyznačen jako roubená chalupa, oddělená úzkou uličkou od hřbitovní zdi. Hrobnický domek sousedil se starou chválenickou školou č.p. 25, která byla také roubená. V té době však již patřil chudé rodině Němcových a byl znám jako "husopárna". Přesto některá jména chválenických hrobníků, kteří zde v průběhu 18. a 19, století žili, známe: Rancovi (18. století), Synkovi (do roku 1826) a Kašparovi (před rokem 1844).

Mapa stabilního katastru z první poloviny 19. století (č. p. 24 – hrobnický domek, č. p. 25 – škola)

Kostelníci ve farnosti

Kostelníci – zakristiáni – nebyli, na rozdíl od faráře a kaplana, kněžími, ale běžnými farníky, kteří pečovali o kostel a pomáhali při obřadech. V první polovině 18. století bylo úkolem kostelníků vystavit před Velikonocemi Boží hrob a během Svatého týdne jej hlídat. V roce 1775 působili při farním kostele ve Chválenicích tři kostelníci, kteří dostávali "po starodávném obyčeji" ročně formou almužny dva zlaté. Později byl počet kostelníků snížen na dva odměna poklesla na jeden zlatý. Kostelníci nebyli, na rozdíl od kněží a učitele, osvobozeni od robotní povinnosti.

Při každém filiálním kostele, v Nezvěsticích (Všech Svatých) a Žákavě (sv. Vavřince), působili dva kostelníci. Nezvěstičtí kostelníci dostávali almužnu 45 krejcarů a žákavští 21 krejcarů. Při kapli sv. Vojtěcha na Planinách stála poustevna a poustevník dostával odměnů 15 krejcarů ročně.