Pomník Antonína Švehly a jeho osudy

A. Šturm

Příběh pomníku

Pomník na počest velkého státníka Antonína Švehly nechali postavit ve Chválenicích tehdejší stoupenci agrární strany v roce 1938. V roce 1940 byl však na příkaz německé­ho velení odstraněn. Nejprve byla sňata plaketa s portrétem a pak byl pomník rozebrán. Hlavní sloup a několik dílů bylo dáno k Františku Kosnarovi č. p. 13 za vrata. Plaketa měla být přes válku někde ve studni. Po válce byla předána sochařské dílně Egrmajera v Plzni. Proč, se neví. Po likvidaci firmy nejsou po plaketě žádné stopy.

Obnovit pomník se podařilo až v současné době. Přičiněním zastupitelstva obce byl v létě roku 1993 postaven základní monument a nový chalupář pan Jiří Špinka z Plzně, restaurátor památek, vyhotovil novou plaketu s portrétem Antonína Švehly a vsadil ji na pomník v září roku 1994. Tímto mu vyslovujeme poděkování. Podoba je opravdu věrná.

Antonín Švehla

Vynikající politik a budovatel našeho prvního státu Československé republiky se naro­dil v Hostivaři dne 15. dubna 1873. Doma i v blízké Praze se mu dostalo na školách přimě­řeného vzdělání, jež potom vrozeným nadáním a houževnatou pílí neobyčejně rozšířil.

Po svém otci převzal rodný statek roku 1900 a věnoval se práci směřující k hmotnému i mravnímu povznesení českého venkova. Jeho bratři studovali na vysokých školách. Ka­rel byl věhlasným profesorem dětské kliniky a Stanislav vynikajícím advokátem a národo­hospodářem.

Všímal si zájmu a potřeb zemědělského lidu a záhy pro svůj rozhled a bystrý postřeh zaujal významné místo v politické straně agrární (republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu) jako její duchovní a organizační vůdce.

Roku 1909 se stal předsedou Tiskařského a vydavatelského družstva rolnického. Té­hož roku byl zvolen předsedou strany. Zájmy venkovského lidu a státoprávního programu českého národa hájil v zemském sněmu a od roku 1911 ve vídeňském parlamentu jako poslanec a vůdce agrárního klubu. Založil Hospodář­skou radu a staral se o řádné zásobování měst a venkova. V revolučních dnech dal podnět k utvoření Národního výboru. Nejhorečněji pracoval před státním pře­vratem 28. října 1918. Přišel na bývalé místodržitelství a prohlásil k úředníkům: „Správa tohoto podniku přechází z býva­lé vlády rakouské na československý stát, jejž zde zastupuji já." A tak v několika hodinách převzal Národní výbor, všechnu moc nad vojskem, drahou, poštou a soudy do svých rukou. Byl poslancem Národního shromáždění, ministrem a ve třech obdo­bích předsedou vlády: od 7. října 1922 do 9. prosince 1925. Ve druhém od 10. prosince 1925 do 18. března 1926 a ve třetím  12. října 1926 do února 1928. Pracoval neúnavné jako obratný a vlivný zprostřed­kovatel mezi politickými stranami.

T G. Masaryk jako muž nejmoudřejší byl povolán, aby řídil osudy našeho státu. Jemu po boku nemůže být nikdo jiný než Švehla. Tito dva zaručovali re­publice a jejímu lidu klidnou budouc­nost. Národ věděl a věřil, že jejich dílo jest dobré. Při svém poselství k 10. vý­ročí trvání republiky T. G. Masaryka na prvém místě ocenil Švehlovu státnickou dovednost a oddanost k republice. Šve-hlovi byly svěřovány nejodpovědnější úkoly v řízení státu. On však netoužil po poctách, ale jako pravý demokrat chápal se práce všude, kde bylo zapo­třebí. Správně chápal, že pro nás není možná jiná vláda, než demokracie.

Jeho výroky je možné použít i pro dnešní dobu: „Jest nutno dát hlavy do­hromady, překonat všechno stranictví, odložit všechny ty různé zájmy, zásady, ideály a dohodnout se. Zkrátka dát hla­vy dohromady, ale všichni. Nevím, jak Nový pomník - foto JiříKochman, 2005. dlouho budu živ, ale tomu bych chtěl

sloužit do posledního dechu. Jsme uprostřed Evropy, nejzazší bašta západní demokracie. Jsme jako první hlídka v poli, kde každý koná službu vojska. Máme úkol uložený osudem. Vydržet na nebezpečném místě, tuto čest nám přikázaly dějiny i půda."

O vojsko jevil živý zájem. Bylo jeho přáním, aby se ukázněná a demokratická armáda stala zárukou bezpečnosti našeho státu. Věděl dobře, že jedině v míru je možný zdárný rozvoj zemědělství, průmyslu, věd a umění. S T. G. Masarykem a členy vlády se účastnil při slavnostních příležitostech přehlídek vojska na Hradě. Pracovitostí a smyslem pro po­řádek a povinnost dával všem skvělý příklad.

Kamkoliv přišel, všude byl vítán a pozdravován. Často provázel pana prezidenta na cestách a také pan prezident často navštěvoval Antonína Švehlu na jeho rodném statku v Hostivaři, kde byl přijímán jako člen rodiny. Všemi stranami uznávaný vůdce a celým národem milovaný a ctěný státník, jehož nejvyšším zájmem byl prospěch republiky, stojí na vrcholu své životní dráhy. Sám nezná oddechu. Pracuje dnem i nocí v těžkých pomě­rech. Přísný, nebojácný, s prostým a zralým úsudkem venkovana šťastně rozhoduje o nej-důležitějších věcech. Tento úsudek se projevil také při jedné debatě se známým, který mu dohazoval ke spolupráci nějakého člověka, o kterém řekl: „Představ si Antoníne, ten člověk vystudoval dvě univerzity. Karlovu a Sorbonu." Švehla mu na to odpověděl: „My jsme měli v Hostivaři tele, které cucalo dvě krávy a stejně z něj vyrostl vůl."

Za zásluhy o rozvoj technických véd obdržel čestný doktorát. Měl neobyčejný smysl praktický, snažil se povznést obyvatelstvo státu duchovné i hmotně. Staral se o dostatek vhodných škol, v nichž by se mládež moh­la dokonale připravit k svému povolání. K šedesátým narozeninám mu jeho přá­telé přinesli zlatou minci s jeho obrazem a nápisem na rubu: „Vyšel rozsévač." Byl nejen vynikajícím politikem a státní­kem, ale také dobrým otcem. Pečoval svě­domitě o výchovu svých dětí, z nichž chtěl mít řádné a poctivé občany.

Švehla vypustil svou šlechetnou duši dne 12. prosince 1933. Přál si mít prostý pohřeb jako „rolník v Hostivaři." Přesto jej přišly vyprovodit na poslední cestu zástupy lidí ze všech částí republiky. Smutek naplňoval každého občana nad odchodem muže, kte­rý obětoval svému státu zdraví a život. Pohřbu se za třeskutého mrazu také účastnili prezident republiky T. G. Masaryk, celá vláda a mnoho význačných osobností našeho veřejného života.                                                        

Ve své politické závěti doporučuje, aby vůdcové, jimž lid svěřuje své osudy, měli na prvém místě srdce, svědomí a rozum. „Umřel vzor demokratického státníka, jenž mluvil vždycky pravdu, třeba tvrdou, nabá­dal, káral, ale vždy miloval a dovedl odpouštěti."