Kardinál Kašpar a Chválenice - Kardinál Kašpar a Chválenice

CHVÁLENICKÉ KOŘENY KARLA KARDINÁLA KAŠPARA

Jiří Sankot

 

Karel Kašpar, jeho rodiče a prarodiče

Životní dráha Karla Kašpara

Návštěva Karla Kašpara ve Chválenicích r. 1934

Památka na Jana a Karla Kašparovy

Obrazové přílohy k životu a rodině Karla Kašpara

 

Kardinál Karel Kašpar při projevu z konce roku 1938

 

Karel Kašpar, jeho rodiče a prarodiče

Jeho  Eminence kardinál dr. Karel Kašpar byl v letech 1931 - 1941 pražským arcibiskupem. Jako Karel Julius Kašpar se narodil 16. května 1870 v Mirošově u Rokycan podučiteli místní dvoutřídní školy Janu Kašparovi (1845-1923) a dceři místního truhlářského mistra Josefa Heidelberga Filippině (1848-1933).

Karlovými prarodiči z tatínkovy strany byli Josef Kašpar, obchodník, domkář a půlsedlák z Chválenic č. p. 42, a Kateřina, dcera domkáře Soukupa z Chválenic č. p. 21.  Soukupův i Kašparův domek se nacházely u hlavní silnice ve Chválenicích, proti kostelu sv. Martina.

 

Všední svět dětství Karlových prarodičů Kateřiny Soukupové a Josefa Kašpara a otce Jana Kašpara se soustřeďoval na velmi malé ploše v centru obce Chválenice (pro interaktivní mapu klikněte v mapce na  odkaz "Zobrazit na Mapy.cz").

 

Zaniklý Soukupův domek č. p. 21 u chválenické obecní pastušky byste našli v místech dnešní autobusové zastávky u obecního úřadu. Kašparův dům č. p. 42 byl původně společným gruntem se sousední usedlostí č. p. 16. Tento dvůr byl pravděpodobně panským hostincem a statek již v roce 1718 patřil rodině Kašparových. Manželé František a Marie Kašparovi zde nadále provozovali šenk. Ve statku krčmářů Kašparových se narodil i Karlův dědeček Josef Kašpar. Ten si na části zahrady patřící ke statku postavil vlastní domek, který posléze dostal právě číslo 42. Josef Kašpar si zde zřídil obchodnickou živost. V roce 1869, v roce sňatku Karlových rodičů, koupil nemovitost č. p. 42 žid Vojtěch Recht.

 

Zápis o narození Karlova otce Jana Kašpara ve chválenické matrice narozených z roku 1845

 

Zatímco jméno rodiny Kašparových bylo v 19. století v celé chválenické farnosti velmi rozšířeno, Soukupovi žili pouze v Nezvěsticích a částečně i v Žákavé. Otec Karlovy babičky Kateřiny roz. Soukupové se nejspíš jmenoval Ondřej Soukup a do Chválenic č. p. 21 se přiženil ke Kateřině Říhové. Později žil jako výměnkář v Nezvěsticích č. p. 12. Jeho synové se také usadili na malých hospodářstvích v Nezvěsticích.

Když Jeho Eminence Karel kardinál Kašpar o Velikonocích 1941 zemřel, bylo za něho ve chválenickém kostele slouženo slavné requiem. 26. dubna byl pohřben v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

 

Životní dráha Karla Kašpara

Když bylo Karlovi pět let, začal chodit do školy v Křimicích, kde byl jeho otec Jan Kašpar řídícím učitelem. V de­víti letech opustil školu a mohl jít na studia. Na jeden rok byla ale odeslán do města Touškova na jazykový „handl“ do tehdy německy mluvícího města Touškova k tamnímu učiteli Wirthovi. Křimice jsou od Města Touškova vzdáleny pouhých 6 km, a tak to neměl malý Karel domů daleko.

V září 1880 odešel na studie do českého reálného gymnázia v Plzni. Ma­turitní zkoušku složil gymnazista Karel Kašpar v červenci 1888 s vyznamenáním. Byl rozhodnut stát se knězem a toužil studovat na semináři v Římě. O přijeti do římského semináře žádalo v Čechách přes 100 abiturientů, ačkoliv jich mohlo býti přijato pouze čtyřicet. Za přijetí Karla Kašpara se rozhodl osobně přimluvit vejprnický (a křimický) farář, současně plzeňský vikář, Martin Páchl. Vydal se do Prahy k tehdejšímu arcibisku­povi hraběti ze Schönbornů. Přednesl prosbu mladého abiturienla Karla Kaš­para a ta byla přijata. Mladý seminarista Karel Kašpar se octl se 3. li­stopadu 1888 na České koleji v Římě.

Všechny zkoušky v Římě složil bohoslovec Kašpar s nejlepším prospě­chem. Na doktora bohosloví byl promo­ván 9. června 1893. Římské studium dalo směr celému kardinálovu životu. Stal se jedním z nejlepších znalců vatikánského světa. Po svém návratu z Říma byl Dr. Kašpar poslán jako kaplan do Svojšína. Setrval tam, pouhé tři roky, po kterých se na přání tehdejšího kardinála Schönborna vrátil znovu do Říma, kde působil jako kaplan, německého hospice Santa Maria dell Anima.

V Římě studoval mladý kněz obojí právo a poté, co dosáhl dne 18. června 1898 doktorátu, vrátil se do Čech. Byl ustanoven kaplanem u sv. Mikuláše v Praze. Rok nato, 1. záři 1899, byl ustanoven spirituálem a pro­fesorem českého a německého gymnázia v bývalé šlechtické Strakově akademii. Po vykonaném rigorosu na teologické fakultě v Praze byl mu 5. července 1901 nostrifikován římský doktorát teologie a dne 15. listopadu téhož roku mu bylo uděleno členství ve Sboru doktorů bohosloví pražské uni­verzity. Dne 12. února 1907 byl zvolen a 7. dubna - na velikonoční neděli - byl instalován za kanovníka metropolitní kapituly u sv. Víta. Dne 10. srpna 1907 byl jme­nován skutečným radou arcib. konzistoře, 15. listopadu téhož roku prosynodálním examinátorem, 17. června 1908 členem komise pro zkoušky katechetské, 9. ledna 1909 členem sboru Collegium censorum, 23. února 1909 členem Consilii a vigilantia, 22. ledna 1910 členem zkušební komise na české teologické fakultě při rigorosech z dogmatiky a církevního práva. Mimoto byl ustanoven arci­biskupským komisařem při různých ško­lách. Od 1. prosince 1908 až do roku 1916 byl Dr. Kašpar také kancléřem kní­žecí arcibiskupské konzistoře a poté, za arcibi­skupa Huyna, také jeho canonicus a latere na vizitacích.

Dne 29. června 1921 byl nastolen na královéhradecký biskupský stolec. V úřadě biskupském setrval Dr. Kašpar až do jmenování pražským arcibiskupem 22. října roku 1931 a dne 15. listopadu 1931. Koncem roku 1935 byl papežem Piem XI. jme­nován kardinálem. Karel Kašpar zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze.

 

Návštěva Arcibiskupa Kašpara ve Chválenicích 1934

Počátkem března 1934 přišla do Chválenic zpráva, že v dubnu bude při své vizitaci ve zdejší farnosti udělovat svátost biřmování osobně arcibiskup Karel Kašpar. Karel Kašpar nenavštívil Chválenice poprvé. Jeho první oficiální návštěva v otcově rodišti spadá do roku 1909, kdy zemřel chválenický farář a rokycanský vikář P. Josef Tangl. Tehdy, v červenci 1909, se zúčastnil spolu s dalšími duchovními ze širokého okolí Tanglova pohřbu, a to ve funkci sídelního kanovníka u sv. Víta na Pražském hradě. Vedl smuteční průvod k Tanglovu hrobu.

 

Návštěva Kardinála Kašpara Ve Chválenicích 1934

Zápis ve chválenické farní kronice o návštěvě arcibiskupa pražského a primase českého Karla Kašpara ve Chválenicích 26. dubna 1934 (v kronice chybně uvedeno 24. 4.)

 

Karel Kašpar prožíval v době, kdy se r. 1934 chystal na vizitaci a biřmování ve Chválenicích, těžké chvíle. Na Štědrý den 1933 mu zemřela ve věku 86 let maminka Filipína Kašparová, nositelka papežského kříže Pro Ecclessia et Pontifice. Pohřeb Kašparovy maminky byl vypraven 27. prosince 1933 v 11 hodin dopoledne z arcibiskupské rezidentce v Praze na Hradčanech. Tichá mše svatá proběhla v chrámu sv. Víta na Pražském hradě a zesnulá byla poté převezena do Chrasti u Chrudimi, kde byla 28. prosince 1933 při obřadu uložena po bok manžela Josefa Kašpara do rodinné hrobky.

Během návštěvy (vizitace) arcibiskupa Karla Kašpara v roce 1934 proběhlo nejen biřmování, ale i zkouška žáků z náboženství. Arcibiskup Kašpar navštívil rodinu Kašparových a starou tetu Marii Kašparovou. Během návštěvy obdržel Karel Kašpar telegram o úmrtí pražského emeritního arcibiskupa Františka Kordače.

 

Řád Pro Ecclessia et Pontifice, který obdržela Filippina Kašparová od papeže Pia XI.

 

Památka na Jana  a Karla Kašparovy

V kyjovském lese mezi obcemi Radčice, Malesice a Chotíkov se nachází nově opravená prostá kaplička zasvěcená Panně Marii Pomocné. Z Radčic u Plzně k ní přichází upravená cesta, po níž vede zelená turistická cesta do Malesic. Na samém počátku historie tohoto místa je uváděn od nepaměti obrázek Panny Marie Pomocné pověšený na mohutném dubu. Toto místo na okraji lesa, který patřil rodu Schönbornů, využila k modlitbám za svého čtyřletého nemocného synka dědičná hraběnka Johana Schönbornová, rozená Lobkowiczová. Syn se uzdravil a ona roku 1868 nechala na tento strom pověsit obrázek nový.

K obrázku se chodíval modlit s dětmi i řídící učitel Jan Kašpar z blízkých Křimic, který do vsi odešel z Mirošova v roce 1872, když malému Karlovi byly dva roky. Dospívající Karel si k Panně Marii i místu vytvořil velké citové pouto a když studoval v Římě, žádal otce, aby inicioval zřízení kapličky na místě uctívaného obrazu. Z popudu řídícího učitele byla po pětileté sbírce, během níž se vybralo 500 zlatých, a s požehnáním hraběcího rodu skutečně vystavěna kaple. Vysvěcena byla 16. 9. 1894. Jan Kašpar byl řídícím učitelem v Křimicích až do roku 1907, plných pětatřicet let.

Toto místo ihned získalo mezi věřícími oblibu a při významných poutích zvláště po první světové válce, sem přicházely až tři tisíce lidí. Po druhé světové válce však význam místa upadl a kaple začala chátrat. V posledním desetiletí byla také několikrát vykradena. V roce 1991 se ovšem poutní tradice místa obnovila v podobě poutí na svátek Nanebevzetí Panny Marie. V první polovině tohoto desetiletí byla také kaple zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek a v době nedávné došlo k celkové opravě kapličky a místo se opět stává vyhledávaným poutním i turistickým cílem.

 

Poutní mariánská kaplička Kyjov u Křimic vznikla zásluhou Karla Kašpara a jeho otce, křimického řídícího učitele Jana Kašpara.

 

Interier kaple, který je možno spatřit, dnes není tak honosný jako v dobách největší slávy tohoto místa. Přesto působí malebným dojmem. Kaple nemá ovšem jen zajímavý původ, i samotná stavba kaple bývala netradiční. Do závěru kaple byl totiž původně pojat právě kmen dubu, u něhož se modlila za svého syna hraběnka Schönbornová. Kmen byl obestavěn a teprve na přelomu tisíciletí, když musel být dub pro chatrný stav poražen, byla kaple dozděna. Část kmene, opatřená obrázkem, se uvnitř kaple nachází i dnes.

(Podle Mgr. Luďka Krčmáře)

 

Opracovaný kmen dubu s mariánským obrázkem uvnitř kapličky