Chválenice v letech 1848 - 1938

PhDr. Miloslav Bělohlávek

Po roce 1848 společnost, a zejména venkov, vstupo­vala prvými nesmělými kroky do nové etapy svého vývoje. Starý feudální řád v důsledku revolučních událostí roku 1848 vzal defi­nitivně za své. Rychtářům jmenovaným a potvrzovaným vrchností bylo odzvoněno, samosprávní starostové — představení obcí — byli voleni, což už byl pokrok. V roce 1850 se chválenický farář musel vyrovnat se ztrátou výnosů z poddanských dávek, především pak z povinných desátků. V roce 1850 se utváří i nová státní poli­tická, soudní i finanční správa. Chválenice byly zahrnuty do okresní­ho úřadu (hejtmanství) plzeňského a k okresnímu soudu v Blovi-cích. Později (v roce 1864) se vytvořil samosprávný okres blovický, do něhož byly zařazeny i Chválenice. Nejvýznačnějším rysem roku 1848 bylo zrušení poddanství a roboty. Půda, která až dosud vlast­ně patřila vrchnosti a hospodáři byla pouze k užívání propůjčena, stávala se svobodným majetkem zemědělce. Byly zřízeny tzv. vyva­žovací komise, které řídily vykupování z robotních povinností. Svo­bodný život se rozbíhal, třebaže staré vlivy působily ještě dlouho.

Do života obce vnikal pomalu nový pokrok. Projevovalo se to i v technice zemědělské práce, třebaže dlouho vše zůstávalo při starém. Nové myšlenky i způsoby hospodaření začal v Chválenicích prosazovat vikář Josef Tangl (působil tu v letech 1887—1909), dlouholetý blovický okresní starosta. Zaváděl nové zemědělské stro­je, chov šlechtěného dobytka, vysazoval sady apod. Jeho hospoda­ření bylo vzorem pro ostatní rolníky. Zemědělské práce se prováděly dosud ručně, až teprve kolem roku 1880 se objevily první ruční mlá­tící stroje, tzv. „klatovky". A již tehdy se vytvářejí zárodky jaké­hosi družstevnictví. Mlátičky se nakupovaly společně pro několik usedlostí. Po nich přišly mlátičky zvané „hřebovky". Název hřebovky vznikl proto, že v bubnu na hřídeli i na bubnu byly cepy v podobě drobných kovaných hřebů. V roce 1910 opatřila místní záložna (reifeisenka) benzínový motor s čisticí mlátičkou, který byl v roce 1913 zaměněn za parní lokomobilu. Oba stroje se staly majetkem zvláštního mlátícího družstva. V roce 1926 byly v obci dvě parní mlátičky. Až do roku 1890 se selo obilí ručně a teprve od tohoto společně. Pro menší hospodáře byl opatřen za pomoci subvence secí stroj v Hospodářské besedě a jeden při Domkářském sdružení. V roce 1926 bylo v obci 60 mlátiček, 60 žentourů, 40 se­cích strojů, 6 strojů žácích, 70 řezaček se setrvačníky a 15 elektric­kých motorů. K elektrifikaci obce došlo v roce 1923.

I přes určitou mechanizaci zaměstnávali sedláci dost čeledi. So­ciální podmínky těchto lidí však nebyly dobré. Za svou těžkou prá­ci „od slunka do slunka" byli špatně odměňováni. Tak v dvacátých letech se ve Chválenicích platilo průměrně služce 1200 Kč ročně při plném zaopatření a 3 sukně, 3 šátky, 3 košile, 3 zástěry, 1 šaty pracovní a 1 vlněné. Čeledín dostával ročně k plnému zaopatření 2000 Kč bez jakýchkoliv přídavků.

Obec byla převážně zemědělská. Místních řemeslníků bylo málo, v dvacátých letech žili ve Chválenicích truhlář, 2 obuvníci, kovář, 2 tesaři, zednický mistr, řezník, 2 obchodníci (vedle toho zde byla prodejna Západočeského konsumního družstva), byly tu dvě tra­fiky a dva hostince. Začali však přibývat dělníci, kteří pracovali především v plzeňské Škodovce.

Sociální situace v prvních desetiletích našeho věku nebyla v obcí nijak dobrá, a to zejména u chudších obyvatel. Ještě v dvacátých letech nebylo odstraněno tzv. chození po střídě. Chudobinec pro místní příslušníky byl postaven v roce 1921. Tak bylo postaráno o  ubytování obecních žebráků, ale nikoliv o jejich obživu. Později byli nemocní chudí umísťováni na obecní útraty v okresním chudobinci v Blovicích.

Spojení Chválenic se vzdálenějšími obcemi, zejména s Plzní, bylo ještě do třicátých a čtyřicátých let dosti špatné. Nejvíce se používal vlak z Nezvěstic. V roce 1931 byl proveden pokus o autobusové spo­jení linkou ČSD ze Střížovic přes Chouzovy, Zelčany a Losinou do Plzně. Bylo však pro obyvatele příliš drahé, a tak bylo v roce 1932 v důsledku hospodářské krize zrušeno. V roce 1900 byla v obci zří­zena poštovna, poštovní úřad byl v Nezvěsticích. Už v roce 1903 bylo v obci postaveno telefonní vedení, ale stanice tu zřízena nebyla.

Byly to potíže zejména komunikační, které bránily tomu, aby se v obci usazovalo více dělníků. Chválenice však přece jen rostly. V roce 1878 bylo v obci 61 domů a 421 obyvatel. Roku 1885 68 domů a 414 obyvatel, roku 1893 64 domů a 395 obyvatel. V roce 1907 69 do­mů a 415 obyvatel a roku 1913 74 domů a 431 obyvatel, 1924 77 domů a 440 obyvatel a roku 1930 90 domů a 484 obyvatel. Počet domů se sice zvyšuje, ale stav obyvatel se celkem nemění. Zlepšují se však životní podmínky, lépe se bydlí a domy nejsou již tak přeplněné, jak tomu bývalo dříve. Počet rolnických usedlostí se udržoval na stejné výši. V roce 1926 bylo z 83 domů 20 selských dvorů, 50 cha­lup s menší výměrou půdy a 13 dělnických domků. Nový přírůstek domků vznikal především v důsledku bytové krize ve městě a draž­šího života v něm.

Polovina minulého století přinesla do života společnosti mnoho nového. Řemeslníci se do té doby sdružovali v ceších, ať již podle sídel vrchnosti nebo větších měst. Cechovním zřízením, jeho různý­mi diskriminačními opatřeními, byl však hospodářský život podvá­zán. Proto byly císařským patentem z roku 1859 cechy zrušeny a místo nich měla být ustavena živnostenská společenstva, v nichž se měli všichni řemeslníci povinně organizovat. Společenstva mohla být zřízena buď pro jedno řemeslo, nebo pro několik dohromady. Územní pravomoc ani sídla nebyla nijak stanovena. Také v Chválenicích byl 12. května 1867 ustaven Živnostenský spolek, který sdru­žoval řemeslníky ze širšího okolí, a to i z Bořku, Losiné, Nezbavětic, Želčan, Střížovic a Chlumu. Byl to nejstarší spolek v obci. Rozvoj spolkového života umožnilo vydání zákona o právu spolko­vém a shromažďovacím roku 1867. Na jeho základě se rozvinul čilý společenský život, i když nejprve ve městech, teprve později na venkově. Na vesnicích to byly zprvu spolky hospodářské, které mě­ly i účel vzdělávací. Nejstarším takovým spolkem v obci byla Čtenářsko-hospodářská beseda, založená roku 1885. Její význam v minu­lém století a ještě před první světovou válkou byl značný. Měla zásluhy jak na poli hospodářském, tak i na poli kulturním. Druhým spolkem byl Sbor dobrovolných hasičů, vzniklý v roce 1902. Jeho založení znamenalo pokrok ve směru bezpečnosti, hygieny, zdra­votnictví, ale i kultury v obci. Zabezpečoval pomoc při živelních pohromách a byl svou samaritánskou službou předchůdcem Čs. čer­veného kříže a stanic první pomoci.

V roce 1896 byl založen Spořitelní a záložní spolek Kampelička, který měl pro obec velký hospodářský význam. Byl to peněžní ústav i pro okolní obce. V letech 1930—1932 si záložna postavila pěknou moderní budovu. Větší rozmach spolkového života nastal po vzni­ku samostatného československého státu. V roce 1919 vznikla Děl­nická tělocvičná jednota a v roce 1921 Sokol, který byl početnější. To byly prvé základy tělesné výchovy a sportu v obci. Sport za­pustil ve Chválenicích kořeny, i když jeho počátky byly velmi skromné. Nejprve to byla házená, když DTJ zřídila „Na drahách" hřiště. Ale po roce ji vystřídala kopaná. Sportovní kroužek Chvá­lenice však byl právně ustaven až v roce 1931. Generační změnou nastal později úpadek a až zase v letech 1940—1945 došlo k většímu rozvoji, kdy se Chváleničtí dostali do okresního mistrovství. Po ro­ce 1945 však kopaná v obci přestala. Začátky hokeje lze klást do roku 1923, ale jeho rozmach nastal teprve až po válce. Sokol měl i dramatický a pěvecký odbor. V roce 1921 byl založen ještě Děl­nický ochotnický spolek. Každý z těchto spolků pořádal ročně dvě divadelní představení, různé besídky a tělovýchovné akademie. Ve Chválenicích si již v roce 1885 založili větší knihovnu — Čtenářsko-hospodářskou besedu. Po vydání zákona o obecních knihovnách (byla zde založena roku 1920) stala se besední knihovna jejím základem.

Do kulturního života se zapsal chválenický rodák František Ně­mec: (nar. 4. 6. 1825). Působil jako houslista v orchestru Stavovské­ho divadla a upozornil na sebe i jako hudební skladatel. V r. 1851 odešel do Ruska, kde byl v Charkově ředitelem hudební společnosti a učitelem houslové hry. Na kulturním životě obce se podílela i škola, která byla v minulosti spojena s farou. Existovala tu již v 17., ne-li v 16. stol. a její újezd byl rozsáhlý. Shodoval se v pod­statě s farním okrskem, někdy byl i větší. Koncem 18. stol. byly do chválenické školy přidruženy tyto obce: Chválenice, Nebílovský Borek, Losina, Nezbavětice, Šťáhlavice, Olešná, Želčany, Chouzovy, Vlčtýn, Žákavá, Milínov, Nezvěstice. Později zřízením školy v Zá-kavé a Šťáhlavech se školní obvod zmenšil. Původní škola stávala pod křížem u kostela k silnici. Hřbitovní zeď tvořila zároveň zadní zeď školy. Budova byla přízemní, v jedné části byl třída, v druhé kuchyně a světnice učitele. V roce 1827 byla postavena dnešní školní budova a při škole bylo zřízeno zároveň pomocnické místo. V roce 1872 byla škola rozšířena na trojiřídní a 1889 na čtyřtřídní obecnou školu. Pro zvýšený počet dětí a tříd musela být budova v roce 1887 rozšířena a nově upravena. V roce 1923 byla pak znovu opravena. V roce 1921 byla při škole otevřena živnostenská škola pokračovací.

Posledním příslušníkem rodiny Brejchů, která na zdejší škole pů­sobila od roku 1810 do roku 1955, byl Benedikt Brejcha (1900—1965). Byl to opravdu vzorný učitel a průkopník vlastivědného pozná­vání zdejšího okolí. Zakládal kroniky v Nebílovském Borku, Chouzovech, Nezbavěticích, vedl je a pokračoval ve vedení chvá­lenické kroniky, kterou vedl už jeho otec. Sbíral lidové pověsti a pohádky a působil v řadě spolků. Miloval svou vlast a národ, a proto bylo přirozené, že nemohl stát stranou, když nacisté za­brali náš stát. V roce 1943 ho gestapo zatklo a věznilo v koncen­tračních táborech až do konce války v roce 1945. S podlomeným zdravím se vrátil opět ke své práci venkovského učitele — do rod­né školy. Následky věznění však způsobily, že těžce onemocněl a v roce 1965 zemřel. První upozornil na zbytky zaniklého sídliště v bývalém Kvíderovic lese. Zakreslil do borecké kroniky situaci a stopy opevnění zaniklé obce Džbánek.