Obec Chválenice
Chválenice č.p. 21
332 05 Chválenice
Jiří Sankot
Od roku 1487 je nám díky různým soudním jednáním znám jako majitel Chválenic jistý Jan Chválenický z Hodousic. Jeho jméno se vyskytuje ještě v záznamech z let 1501 a 1502. Jan Chválenický byl asi synem nebo příbuzným plzeňského rychtáře Ondráška z Hodusic. Můžeme vyslovit domněnku, že Plzeňští, kteří byli válečnými náklady zadluženi, zastavili nebo prodali Chválenice svému rychtáři nebo jeho příbuznému. Někdy na počátku 16. stol. se Chválenice dostaly ke statku hradišťskému u Blovic. Jak k tomu došlo, nevíme. Snad drobní držitelé, jako byl Jan Chválenický, nevydrželi konkurenci větších okolních panství a byli nuceni své drobné statky prodávat silnějším soupeřům.
Například r. 1487 se setkáváme s Janem Chválenickým z Hodousic: na listině Plzeňských z 26. září dané toho roku v Plzni svědčí Jan z Hodousic a v Chválenicích". V roce 1492 pak Jan "Chvalenský" z Hodousic svědčí v rozepři města Plzně s Mikulášem ze Šťáhlav a v Ejpovících. Roku 1500 pohnal Jan z Chválenic majitele sousedního panství Vlčtejn Bedřicha z Donína před komorní soud, že Jíra a Jan z Chválenic Bedřichovi "přikázaní", užívají Janovy pozemky a nechtějí "vedle jeho lidí trpěti". Udělali cestu přes obec a žalobce požadoval, aby jim žalovaný rozkázal ji zrušit. Podle Donínského však Jíra a Jan nebyli jeho poddanými lidmi, jen služebníky přikázanými a lidmi svobodnými. Podle desek zemských se zjistilo, že ves Chválenice i lidé v ní byli dědičným majetkem Jana Chválenického a proto byl proces zrušen, neboť komorní soud se poddanými lidmi nezabýval. Svobodnictví Jana a Jíry tedy nebylo uznáno a jejich patrně vojenská služba u Bedřicha z Donína nejspíše skončila. O Jírovi z Chválenic slyšíme ještě roku 1519 v závěti Jana Provazníka formana, obyvatele města Plzně, jemuž dlužil kopu grošů "za kuoň".
Mezi sousedy, pány na Vlčtejně a na Chválenicích, zřejmě nepanovaly dobré vztahy, neboť v následujícím roce 1501 Bedřich z Donína a z Vlčtejna pohnal k soudu Jana Chválenického z Hodousic pro "shon" a požadoval 50 kop grošů. Jan přiznal, že "sháněl" (lovil, zřejmé na cizích, Donínského pozemcích), ale před "utvrzením práv". Soud jej osvobodil a Jan Chválenický za tři neděle obvinil Donínského ze škod (nákladu vynaložených na vedení výše zmíněné pře) a požadoval 10 kop grošů odškodného.
Jak se dozvídáme ze zápisu Archivu českého z 12. dubna 1502, dostal se o rok dříve, na den sv. Sixta – 6. srpna - 1501, Jan Chválenický z Hodousic také do sporu se svými poddaným Jírou Hošťálkem z Chválenic. Důvodem sporu bylo nezákonné věznění Jírova bratra a zadržení tří bratrových koní. Důvodem k zadržení měl být opakovaný nedovolený vstup Jírova bratra na panské pozemky. Protože Jan Chválenický nepostupoval podle práva, byl soudem donucen zaplatit Jírovi pokutu 50 kop grošů:
„...V té při mezi Jírú Hošťálkem z Chvalenic puovodem s jedné, a Janem Chvalenickým z Houdousic pohnaným s strany druhé. Kdež on Jíra vinil téhož Chvalenicského z pychu a pro ten pych z L kop grošuov českých, že jest kázal lidem svým bratra jeho Jana Hošťálka a vedle toho tři koně vzieti, kteréhožto Jana u vězení drží a propustiti ho nechce etc., tak jakož puohon šíře svědčí. A na to vedl jest svědomí. Proti tomu on Chvalenicský odpíraje pravil, že tiem pychem jemu Hošťálkovi povinovat nenie z té příčiny, že jest mu grunty své zapověděl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernštejna na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se líčení, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž v Chvalenicského svědomí, kteréž jest ukázal, to jest v těch svědcích, [se] shledalo, že on Chvalenicský ne pro svuoj grunth téhož Hoštálka do vězení vzal, i z té příčiny neměl jest ho vězeti; byl-li jemu co vinen, měl ho právem hleděti. Ale poněvadž jest ho v svém vězení téhož Hošťálka bez hodné příčíny držel, tudy jest mu tím pychem a tou pokutou v puohonu menovanú, to jest Lti kop gruošov českých, vinen, a ty aby jemu dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý před svatým Tiburcím.“
Jan Chválenický z Hodousic bvl nejspíše příbuzným plzeňského královského rychtáře Ondráška z Hodousic, který svůj úřad zastával do poloviny 15. století. Příslušníci vladyckého rodu z Hodousic, vsi nedaleko Nýrska, měli štít dělený na dvě poloviny a přes ně pruh a vlastnili pozemky v těsném okolí Plzně až do závěru 15. století. Jan Chválenický s velkou pravděpodobností sídlil ve Chválenicích, kde si mohl na místě několika ve válkách zpustlých usedlostí vyzdvihnout vrchnostenský dvůr a v něm vystavěl svou rezidenci. O Janovi Chválenickém více neslyšíme, zato Anna z Chválenic si roku 1518 koupila dům v Plzni a pro případ smrti jej připsala Janovi Snopoušovskému. Zemřela před rokem 1526, neboť tehdy Jan Snapoušovský tento dům prodal. Byla snad dcerou Jana Chválenického z Hodousic.
Ves Chválenice pak k roku 1545 nacházíme jako součást statku Hradiště (u Blovic). Poplužní dvůr v Chválenicích není zmiňován. Mohl být opět rozparcelován mezi poddané. Roku 1609 tu bylo 23 převážně selských usedlostí, fara a krčma. Chválenice pak již až do konce patrimoniálního období zůstávaly příslušenstvím okolních dominií (Hradiště, Nebílovy, Šťáhlavy).
Velkou zálibou zemanů a měšťanů bývalo v 15. - 16. století střílení z jednoduchých střelných zbraní. Jak se uvádí v publikaci Zikmunda Wintra „Kulturní obraz českých měst“ z r. 1890, měl takovou střelnou zbraň doslova kde kdo. Byla to však pouze jakási trouba, ze které se střílelo hliněnými kuličkami. Vedle lesů zemané z těchto zbraní stříleli před hospodami ve venkovských městech a způsobovali tím četné mrzutosti.
Mnohem závažnější bývala střelba z ručnic - píšťal, i když ani ta nebyla ve městech žádnou velkou vzácností. Velké nepříjemnosti ale způsobovalo, pokud člověk s ručnicí vstoupil na cizí grunt. Neuvážený vstup na soukromý pozemek se střelnou zbraní končil u soudu, kde mohl majitel zbraně očekávat předepsanou pokutu sto kop.
V roce 1537 například plzeňský měšťan Krištof dostal ve Chválenicích za dluh krátkou ručnici a vykračoval si s ní k Nové Plzni. Cestou se však dostal do sporu s jistým Petrem Zahrádkou. Ten hnal Krištofa ihned do Plzně před soud a snažil se zde od měšťana získat předepsanou pokutu. Vystrašenému plzeňskému měšťanovi se podařilo dokázat, že zbraň nebyla nabita ani opatřena potřebným „strojem“. Petr Zahrádka tak od měšťana pokutu nezískal.
August Sedláček nás ve své publikaci "Českomoravská heraldika" z roku 1903 seznamuje mimo jiné se slovním popisem znaku Jana Chválenického z Hodusic z roku 1488. Konkrétně píše, že štít byl nadél poloviční a na něm byl napříč položen pruh. O podobě štítu, barvách ani umístění pruhu se však nezmiňuje.
Obrázek muže s ručnicí je převzat z http://kazi.webz.cz/