Liturgický rok ve farnosti

Jiří Sankot

PÉČE FARÁŘE V. A. SCHÖTTNERA O ROZVOJ ZBOŽNOSTI

• Pobožnosti během postní doby
• Náboženské bratrstvo ustavičného klanění Nejsvětější Svátosti
• Uctívání sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava

RYTMUS LITURGICKÉHO ROKU VE CHVÁLENICÍCH

• O svátcích, procesích a posvícení
• Přehled svátků ve chválenické farnosti
• (Vánoce, postní doba, Velikonoce, jarní svátky, svatodušní svátky, letní svátky, podzimní svátky)
• Slavnost Božího těla

SVATOJÁNSKÉ LIDOVÉ TRADICE

• Svatojánské sloupky a sv. Jan Nepomucký
• Svatojánská noc a sv. Jan Křtitel

Filiální kostel Všech Svatých v Nezvěsticích se zaniklým hřbitovem

Péče faráře Václava Antonína Schöttnera o rozvoj zbožnosti

Pobožnosti během postní doby

Na tomto místě si představíme někdejší tradice, které byly hluboce zakořeněny v životě naší farnosti a během posledních dvou staletí zcela vymizely. Tyto zaniklé zvyky byly úzce spojeny s církevní liturgií a zásluhou faráře Václava Antonína Schöttnera (1772–1779) byly dodržovány především v 70. letech 18. století – vždyť také vrcholilo období baroka!

Farář V. A. Schöttner se snažil rozšiřovat zbožnost farníků, udržovat jejich vztah k zavedeným tradicím a zavádět tradice a zvyky nové. Ve farním kostele sv. Martina ve Chválenicích například o nedělích postní doby (Tempore quadragesimali) před Velikonocemi zavedl odpolední pobožnost bez kázání, litanie s požehnáním. Každá neděle byla určena pro farníky z jiných vsí.  Po zmíněné pobožnosti se v kostele konala katecheze, každou neděli pro věřící z jiné vesnice  – jakási krátká odpolední výuka ve věci víry. Po této katechezi byla v chóru zazpívána skladba Miserere (Smiluj se) a následovaly modlitby a požehnání s ciboriem. Farář Schöttner byl majitelem partikulí sv. Kříže. Šlo o relikvie, údajné částečky pocházející z kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus, opatřené potvrzením o jejich autenticitě.  Farář Schöttner si velice zakládal na tom, že partikula jsou jeho osobním majetkem a na konci každé pobožnosti o postních nedělích je dával farníkům k políbení.

Náboženské bratrstvo ustavičného klanění Nejsvětější Svátosti

Rok po nástupu faráře Václava Antonína Schöttnera do Chválenic bylo ve farnosti založeno náboženské bratrstvo,  Confraternitatis, které si kladlo za cíl ustavičné klanění Nejsvětější Svátosti. Toto bratrstvo mělo nad rámec běžného liturgického roku stanovena tři procesí, během kterých projevovali obzváštní úctu Nejsvětější Svátosti – 19. února, 21. února a 22. února. Bratrstvo mělo svou knihu vystavenu ve farním kostele sv. Martina ve Chválenicích. Jeho trvání však nebylo dlouhé. Císař Josef II. totiž v rámci svých reforem rušil nejen žebravé řády, ale také dosavadní náboženská a literátská bratrstva.

Uctívání sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava

Farář Václav Antonín Schöttner uctíval vedle ostatků sv. Kříže také dva české světce – sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. V roce 1772 věnoval pro boční oltář farního kostela ve Chválenicích sochu sv. Jana Nepomuckého. Ve stejné době pozvedl význam sv. Václava, který měl svůj boční oltář ve filiálním kostele sv. Vavřince v Žákavě. Svátek sv. Václava povýšil na úroveň svátku patrona žákavského kostela sv. Vavřince a v neděli po sv. Václavu se dokonce začalo konat v Žákavě posvícení. Dodnes stojí nalevo od vchodu na hřbitov u kostela v Žákavě stará socha sv. Václava jako připomínka někdejšího Schöttnerova kultu.

Filiální kostel sv. Vavřince v Žákavě

Rytmus liturgického roku ve Chválenicích

O svátcích, procesích a posvícení

Již před příchodem faráře Václava Antonína Schöttnera do Chválenic byl kalendářní rok členěn církevními obřady, zvyky a procesími do pestré směsice svátků, která spolu s lidovými tradicemi dávala lidem připoutaným k půdě možnost odreagování a uvolnění. Hlavní církevní svátky byly tři – vánoční (Festum Natalibus), velikonoční (Festum Paschalibus) a svatodušní (Festum Pentecostalibus). Každý z těchto svátků měl svůj Boží hod. Tím byla neděle, hlavní a první svátek. Říkalo se mu také Feria I. Následovaly další dva sváteční dny – Feria II (pondělí) a Feria III (úterý). O prvním svátku probíhala mše se zpěvem ve farním kostele, o druhém svátku ve filiálním kostele Všech Svatých v Nezvěsticích a o třetím svátku proběhla menší mše ve filiálním kostele sv. Vavřince v Žákavě. Od prvního dne svátku také plynul oktáv, osm dní, kdy byla slavena jak neděle uvnitř oktávu, tak poslední den oktávu.

Důležitou roli v životě farníků sehrávala procesí, poutě. Budeme se věnovat pouze těm, která se týkala vnitřního života ve chválenické farnosti. Opomineme proto příležitostné poutě ke slavným kostelům v okolí – sv. Janu v Nepomuku, Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích, Nanebevzetí Panny Marie v Seči u Blovic nebo přímo na Svatou Horu u Příbrami.

V rámci chválenické farnosti totiž byla stanovena řada procesí, vetšinou se čtyřmi svatými zastaveními. Většina byla konána k poutní kapli sv. Vojtěcha na Planinách, jindy šli farníci buď k farnímu nebo některému z filiálních kostelů. Tato procesí se odbývala mimo zmíněné tři hlavní svátky – na svátek sv. Jména Páně, po sv. Vojtěchu a sv. Marku, o Křížové neděli (5. neděli) po Velikonocích, o Božím těle, na sv. Jana a Pavla a na svátek sv. Jména Panny Marie.

Hlavní poutě byly každoročně spojeny s posvícením. Posvícení bylo spojeno se svátkem patrona, kterému byl kostel zasvěcen. Tak ve Chválenicích dodnes probíhá posvícení první neděli po svátku sv. Martina v listopadu. V Nezvěsticích je dodnes posvícení v neděli po svátku Všech Svatých. V Žákavě, jak již víme, se ale posvícení koná po svátku někdejšího patrona bočního oltáře, sv. Václava, koncem září. Při posvícení se dodnes pečou koláče a (ve Chválenicích) svatomartinská husa, dříve se také konaly taneční zábavy s pondělní pěknou hodinkou.

Poutní kaple sv. Vojtěcha

Přehled svátků ve chválenické farnosti

Pojďme si nyní přehledně představit jednotlivé svátky, které byly na konci 18. století součástí života farníků, ať již pocházeli z jakékoliv vsi farní osady:

Vánoce:

Postní doba:

Velikonoce:

Jarní svátky:

Svatodušní svátky (letnice):

Letní svátky:

Podzimní svátky:

Pozůstatkem někdejších procesí ke sv. Vojtěchu jsou poutní mše konající se zpravidla týden před tradiční poutí na Planinách.

Slavnost Božího těla

Ze svátků zmíněných v přehledu si zaslouží pozornost například slavnost Božího těla. Ten se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem. Lidé, kteří šli na Boží tělo do kostela měli s sebou na posvěcení věnečky a věnce, zhotovené z různých lučních bylin. Hospodyně pak takový věnec dávala dobytku, a to především kravám při telení. Posvěcené věnečky chránily celé hospodářství před bleskem a krupobitím. Po mši se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři, u každého z nich se četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a u každého z nich se udělovalo požehnání. Větvičky břízy a lípy, které zdobily oltáře prý měly zázračnou moc. Pokud se takový proutek zasadil na pole, kde byl zasazen len, vyrost pak len do závratných výšek. Cestu, po které kráčel kněz, děvčata hojně posypávala květy a lístky. Před každým domem bývalo tento den pečlivě zameteno. U nás byl průvod spojován s prosbami za příznivé počasí pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami. Na počátku 20. století bylo zvykem, že rodiny stavěly před svým stavením malé oltáře podle svého vkusu.

Procesí k Božímu tělu se ve Chválenicích konalo ještě v roce 1951.

Před druhou světovou válkou – chválenická děvčata při Božím tělu

Svatojánské lidové tradice

Svatojánské sloupy a sv. Jan Nepomucký

V lidové tradici měly velký význam další dva jarní církevní svátky – sv. Jan Nepomucký (16. května) a sv. Jan Křtitel (24. června). Prvnímu z těchto dvou světců byla zasvěcena řada sloupků a křížků v krajině. Dřevěný sloupek s obrázkem tohoto světce stával například severně od Chouzov, v Průhonu, cestou do Babší. Dávno zanikl, ale dodnes se na toto místě říká U Jáníka. Dodnes existuje svatojánský sloup postavený v roce 1740 hrabětem Heřmanem Jakubem Černínem v lese při silnici ze Skalek do Nebílov.

Svatojánský sloupek při silnici do Nebílov

Svatojánská noc a sv. Jan Křtitel

Zvláštní význam si v lidové tradici, a to v českých i německých vsích jižního Plzeňska, udržovaly tradice spojené s příchodem svátku sv. Jana Křtitele. Tzv. Svatojánská noc z 23. na 24. června bývala považována za magickou. Vždyť přicházela těsně po letním slunovratu a lidé se radovali z nejdelších dní v roce.

Lidé věřili, že bylinky trhané během této noci mají neobyčejnou moc. Také nezadaná děvčata trhávala devatero kvítí na věnce, kterými pak zdobila sebe i hranici z jedlového dřeva. Svatojánské ohně, zapalované na kopcích, totiž byly základem oslav. Po zapálení hranice se kolem tančilo, děvčata prohazovala věnečky skrze plameny a chlapci se je snažili chytat. Pokud věneček zadané dívky chytil její milý, považovalo se to za dobré znamení – dvojice si měla zachovat věrnost. Přes ohně se také skákalo. K nebi se vyhazovala zapálená košťata, aby se čarodějnice držely v uctivé vzdálenosti od vsi. Také se zapalovala loukoťová kola a pouštěla se jako symbol zapadajícího slunce ze strání dolů. Nezadané dívky své věnečky také v předvečer svátku sv. Jana Křtitele pouštěly po vodě a věřily, že jim najdou ženicha.

Pouštění věnečku v předvečer sv. Jana Křtitele