Jiří Sankot
15. ledna 1800 byla ve Chválenicích pohřbena Marie Theresie hraběnka Küniglová – Černínová (1726 – 1800), teta hraběte Vojtěcha Černína z Chudenic a sestra jeho otce Heřmana Jakuba Černína. Původní doměnka, vycházející z informací staré farní kroniky, že hraběnka byla pohřbena do krypty uvnitř kostela, byla vyvrácena 7. 4. 2016 při kamerovém průzkumu této hrobky.
Marie Theresie zemřela v Plzni 12. ledna 1800 ve věku nedožitých čtyřiasedmdesáti let. Proč hraběnka Küniglová nezemřela v rodinném kruhu na rodinném sídle v Bezděkově u Klatov, proč byla pohřbena ve Chválenicích a jaký měla k našemu kostelu před smrtí vztah? V pramenech můžeme nalézt pouze zmínku o velké dřevěné soše sv. Jana Nepomuckého, kterou hraběnka nechala za svého života zhotovit v Plzni a kterou darovala chválenickému kostelu, vystavěnému bratrem Heřmanem Jakubem Černínem.
Maria Theresia Černínová, dcera Jana Václava hraběte Černína z Chudenic, dáma Řádu Hvězdového kříže, se provdala ve dvaadvaceti letech za Šebestiána Františka hraběte Künigla z Ehrenburgu a Warthy (1720 – 1783). Hrabě Künigl byl o šest let let starší než jeho choť a život mu přinesl vysoké politické posty. Byl císařsko-královským komořím a postupně vystřídal funkce hejtmana ve třech krajích – Prácheňském, Plzeňském a Klatovském. Sídlem Šebestiána Künigla a jeho ženy Marie Theresie Černínové byly původně Lnáře. V roce 1745, nedlouho po narozeni nejstaršího syna Kašpara Heřmana, Šebestián toto své sídlo prodal a zakoupil zámek v Bezděkově u Klatov. Šebestián Künigl zemřel v září 1783, Marie Theresie ovdověla a majiteli bezděkovského panství se stali jejich tři synové – Kašpar Heřman, Filip Václav a Heřman Petr.
Stará tvrz v Bezděkově u Klatov, přestavěná později (po roce 1811) na novogotický zámeček
V příběhu Marie Theresie Küniglové Černínové i celé rodiny hrál nejvýznamnější roli nejstarší syn, Kašpar Heřman. V červenci 1778 se jako třiatřicetiletý oženil s Marií Theresií z Clamu, šlechtičnou o osm let mladší. Svatba proběhla v kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském a mezi svědky byl přítomen Vojtěch Černín z Chudenic, pán na Šťáhlavech a Nebílovech - ženichův bratranec. V roce 1779 se hraběcímu páru narodila dcera Terezie, později provdaná za Vincence hraběte Morzina. V době, kdy se Kašpar Heřman stal po úmrtí otce spolumajitelem bezděkovského panství, byly malé Theresii čtyři roky. Vedle Bezděkova pobývala rodina i v Praze, kde se v té době stavělo v Kotcích Nosticovo divadlo a hrabě Künigl na stavbu dohlížel.
Kašpar Heřman byl, stejně jako jeho bratranec Vojtěch Černín hrabě z Chudenic, majitel šťáhlavského panství, c. k. skutečným komořím a radou u všeobecného královského českého apelačního a kriminálního vrchního soudu. Vedle politiky však miloval i umění a hudbu. Sám dokonce údajně složil operetu. Láska k umění jej přivedla k podpoře nového Nosticova divadla.
Divadlo v pražských Kotcích - 18. století
Nebyla náhoda, že nové divadlo, později známé jako Stavovské, vzniklo v pražských Kotcích. Již dříve zde totiž existovalo divadlo zvané jednoduše V Kotcích. V divadle působila původně kočovná, ale proslulá společnost Karla Wahra a Johanna Josepha Bruniana, která po postavení Nosticova divadla přešla právě sem. Wahrova společnost za sebou měla štace v Augsburku, Prešpurku, Vídni, Vídeňském Novém Městě, Pešti a Salcburku. První herečka společnosti, Sofie Braunová z Bayreuthu, debutovala v Kotcích již v roce 1769 a u kočovné společnosti si našla i svého prvního manžela, pražského herce Johanna Körnera.
Herečka Sofie Körnerová
V polovině osmdesátých let 18. století, kdy hrabě Kašpar Heřman Künigl věnoval pozornost nově budovanému pražskému divadlu, zaujal jej v ansámblu o něco málo mladší herec a dramatik, původem ze Saska, Christian Heinrich Spiess. Christian Heinrich seznámil Kašpara Heřmana Künigla se svou milenkou a múzou Sofií Körnerovou-Braunovou. Obdivovaná a údajně i krásná herečka v té době opustila svého manžela Johanna Körnera. Ten odešel v roce 1786 do nově postaveného dřevěného divadla Bouda na pražském Koňském trhu a stal se ředitelem tamní vlastenecké divadelní společnosti. Divadlo Bouda mělo velmi krátké trvání a zaniklo roku 1789. Johann Körner zemřel ve stejném roce a Sofie po něm zdědila dům na Malé Straně.
Nosticovo (Stavovské) divadlo v Praze
Kašpar Heřman Künigl se nechal unést uměním nového přítele Chistiana Heinricha Spiesse i krásou jeho milenky Sofie. Po čase přijal zamilovaný pár pozvání hraběte na jeho sídlo do Bezděkova. Hrabě Künigl se stal Spiessovým mecenášem a jmenoval jej správcem a dozorcem svého zdejšího dvora. Zajištěný Christian Heinrich Spiess se mohl nerušeně věnovat tvorbě. V Bezděkově psal romány se strašidelnou, rytířskou, loupežnickou a duchařskou tématikou. Jeho děsivá díla, německy psaná, byla v Čechách velmi populární a mnohokrát překládaná. Říká se, že Bezděkov, nebo Šumava obecně, jsou kolébkou českého hororu. Mimochodem, díla, která během svého života Christian Heinrich Spiess napsal, si dnes můžete v digitální podobě prohlédnou na stránkách
Deutsche Digitale Bibliothek (Kultur und Wissen online). Sofie se od r. 1788 vracela do Prahy, kde r. 1790 zazářila v Nosticově divadle ve své poslední roli, jako Desdemona v Shakespearově hře Othelo.
Christian Heinrich Spiess
Mezi zrající herečkou Sofií Körnerovou a uměnímilovným hrabětem Kašparem Heřmanem Küniglem po čase vzplanul vášnivý vztah, který těžce zasáhl oba jejich partnery – jak hraběnku Marii Theresii Küniglovou z Clamu tak především Christiana Heinricha Spiesse.
Podrážděný Ch. H. Spiess, zmítán žárlivostí, se začal vyhýbat bezděkovskému zámku a utíkal k nedaleké Tupadelské skále. Zde si nechal sroubit poustevnickou chýši a vybudovat umělý hřbitov a začal se zde pod ochranou Marie Theresie hraběnky Küniglové z Clamu věnovat více a více podivínskému životu. Pohubl a stále častěji a intenzivněji jej stíhaly záchvaty zuřivosti. Když v létě 1799 zlomená hraběnka ve svých čtyřiačtyřiceti letech zemřela, zhroutil se i Christian Heinrich Spiess. Čtrnáct dní po hraběnčině smrti, 17. srpna 1799 také zemřel. Již čtyři roky před svou smrtí sepsal závěť a učinil Sofii Körnerovou svou univerzální dědičkou, čímž zaopatřil i její dvě děti z manželství s Johannem Körnerem. Tajemná osobnost i provokativní dílo Christiana Heinricha Spiesse inspirovalo v minulosti i současnosti řadu badatelů. Více o této pozoruhodné osobnosti si můžete přečíst také
zde.
Hrabě Künigl po smrti Christiana Heinricha Spiesse publikoval v novinách Prager neue Zeitung, vydání č. 672 ze 6. září 1799 následující vzpomínku:
Bezděkov, 24. srpna 1799
Oznamuji tímto literárnímu světu a váženému čtenářskému publiku úmrtí proslulého a oblíbeného spisovatele, pana Christiana Heinricha Spiesse. Zemřel 17. srpna ve 4 hodiny ráno ve věku 44 let na tyfus na mém zámku v Bezděkově. Každý, kdo ho znal díky jeho dílům a ještě více ti, kteří ho znali osobně, budou jej oplakávat, nikdo však tolik jako já, neboť mi byl 18 let hospodářským vedoucím, rádcem, věrným společníkem a nejnezištnějším přítelem, jakých je na světě málo. Pokoj jeho duši a slzy jeho popelu.
Kašpar Heřman hrabě Künigl
Hrob hraběnky Marie Theresie z Clamu Hrob Christiana Heinricha Spiesse
Dramatický rodinný příběh se pravděpodobně výrazně dotkl i stále žijící matky hraběte Kašpara Heřmana Künigla, Marie Theresie hraběnky Küniglové–Černínové. Právě ostuda z neomluvitelného jednání nejstaršího syna a předčasná smrt snachy Marie Theresie z Clamu možná způsobila, že hraběnka–matka nedožila v Bezděkově, ale v Plzni. Jak již víme, zemřela zde 12. ledna 1800 a 15. ledna byla pohřbena na panství synovce Vojtěcha Černína, na chválenickém hřbitově. Místo jejího posledního odpočinku je však záhadou.
Kašpar Heřman Künigl se Sofií počkali téměř dva roky od smrti Marie Theresie z Clamu a více než rok od smrti Marie Theresie Černínové. V květnu roku 1801 se v Bezděkově vzali. Jejich manželství trvalo do roku 1814, kdy hrabě Künigl zemřel. Sofie Körnerová zemřela v roce 1817.
Datum vložení:
19. 2. 2016 20:08
Datum poslední aktualizace:
10. 10. 2021 14:41
Více o aplikaci
