Datum a čas

Dnes je čtvrtek, 5. 8. 2021, 22:12:27

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Aktuality na Facebooku

 

fb

 


Obec na Wikipedii

wiki


Hledáte novou práci?

nabídka


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

ZANIKLÉ VSI V OKOLÍ SEČE

 

Jiří Sankot

 

TROJICE ZANIKLÝCH VSÍ

SÁDKY

Poloha vsi

Z historie vsi

BLAŽTICE

Poloha vsi

Z historie vsi

HLUBOKÁ

Poloha vsi

Z historie vsi

Pověst vztahující se k panskému dvoru

 

 

 

Trojice zaniklých vsí

Pomineme-li skupinu zaniklých vsí v okolí Nebílov (Džbánek, Zboří, Záhoří a Lhotka), najdeme dnes nejbližší sídla, která na konci středověku zmizela z mapy našeho kraje, na katastrech obcí Seč, Chlum a Únětice. Nejbližší z těchto vsí, Sádek neboli Sádky, ležela přibližně 3 km jižně od Chouzov, na hranici chlumského o sečského katastru. Asi o kilometr dále jižním směrem ležela ves Blažtice. Poněkud stranou, na dnešním území obce Únětice se měla rozkládat vesnice Hluboká. Dosud známé informace o těchto vsích si přiblížíme za pomoci nejstarší střížovické obecní kroniky z roku 1923, údajů v publikaci archeologa Petra Rožmberského „Zaniklé vesnice jižního Plzeňska“ a dalších pramenů.

 

 

Sádky

Poloha vsi

Občané vsi Chlum dobře znají pomístní název „Sádky“ nebo „Na Sádkách“. Ve střížovické kronice je místo lokalizováno, tak, že se nachází „pod chlumským Pahorkem, u obecního lesa na chlumském katastru.“ Petr Rožmberský se pokusil vystihnout přesnější lokalizaci: „Polnostem jihovýchodně od Chlumu, na jižním svahu návrší Pahorku směrem k lesu, při cestě do Únětic, dodnes říká »v Sádkách«“. Vezmeme-li si na pomoc topografické mapy, zjistíme, že „Sádky“ se říká polím vzdáleným přibližně 1 km jihovýchodně od Pahorku. Mapa prvního vojenského mapování z poloviny 18. století v těchto místech zobrazuje uprostřed luk na Únětickém potoce unikátní soustavu šesti menších rybníků, oddělených pouze hrázemi, které můžeme směle považovat za sádky. Dnes je toto místo zalesněné. Z někdejší rybniční soustavy se v severovýchodním cípu Sečského lesa dochovaly dva rybníky. Na ortofotomapě z roku 1938 můžeme vidět – tehdy ještě uprostřed luk – čtyři rybníky. Prozkoumáme-li zdejší terén pomocí lidaru, je v terénu možné najít pozůstatky všech šesti malých rybníků, přičemž se zdá, že pozůstatky osady rozložené kolem  cesty najdeme asi 650 m jihozápadně od nejzápadnějšího rybníka, v severozápadním cípu Sečského lesa.

 

sádky 01

Série rybníčků severozápadně od Seče – pro zvětšení klikněte na mapu (zdroj: mapire.eu)

 

Umístění vsi je ale třeba brát s rezervou, protože I Petr Rožmberský zmiňuje, že moderní pokusy o přesnou lokalizaci jsou neúspěšné. Pomoci mohou historky po generace tradované v okolí. Petr Rožmberský například uvádí, že ve 40. letech 20. století lidé objevovali na poli pod Pahorkem znatelné základy budov.

Ve stejných místech, kde předpokládáme zaniklou ves Sádky, zmiňuje Petr Rožmberský, s odkazem na ústní tradici, také další zaniklou ves – Blažtice: „Ves podle tradice stála v poloze »Na Blaždici« mezi Sečí a Chlumem, kde odbočuje ze státní silnice cesta do Chlumu. Na polích se tam často nalézaly »tlusté a zčernalé« střepy nádob.  Nedaleko odtud jsou na potoce na rozhraní lesa a pole rybníčky, kam umísťují turistické mapy tvrz Blaždice. Tvrz není v Blaždicích nikdy výslovně jmenována a není ani známo, na jakém podkladě byla značka pro tvrz k rybníčkům umístěna.“

Přestože ves Blažtice skutečně existovala a budeme se jí vzápětí samostatně věnovat, dá se předpokládat, že vesnicí, kterou v tomto případě ústní tradice uchovávala v paměti generací místních lidí, bude ve skutečnosti ves Sádky.

 

sádky 02

Pozůstatky někdejší soustavy rybníčků u Seče – mapa a reliéf krajiny (zdroj: ags.cuzk.cz)

sádky 03

 

Z historie vsi

Co tedy o Sádkách vlastně víme? Opět nám pomohou údaje zjištěné Petrem Rožmberským: „V roce 1420 vladyka Jan mladší ze Sádku vypověděl nepřátelství husitům. Zdá se, že to znamenalo zničení vsi i jeho sídla. Později je připomínán Václav Straka ze Sádku v Nepomuku..." Pozemky připadly k Seči a spolu s ní byl roku 1545 prodáván i pustý dvůr a ves Sádek.“

 

blaždice

 

Archeolog Jiří Čížek v minulosti lokalizoval západně od soustavy rybníčků v Sádku zaniklou ves Blažtice (Blaždice). Stejně jako v případě dalších archeologických lokalit v dnešní České republice, také ze svého výzkumu v Sádku vypracoval ručně malovanou mapu. (Zdroj: Archeologická mapa ČR)

 

Blažtice

Poloha vsi

Další ze zaniklých vsí, jejichž pozemky dnes najdeme na katastru obce Seč, byly Blažtice. Při pátrání po této vsi je opět nutná co nejpřesnější lokalizace. Informací je však málo a značně se rozcházejí. Například nejstarší střížovická kronika popisuje místo, kde zaniklá ves měla ležet, následovně: „Tato vesnice stávala mezi Sečí a Blovicemi, v ohybu okresní silnice na Blovice, po pravé straně pod lesem.“ Toto umístění nás však nejspíš zavádí špatným směrem, jižně od vsi Seč, na severní úpatí vrchu Dubí. Připomeňme si opět místo zmíněné Petrem Rožmberským: „Ves podle tradice stála v poloze »Na Blaždici« mezi Sečí a Chlumem, kde odbočuje ze státní silnice cesta do Chlumu…“

Sečská kronika z roku 1933 nicméně při popisu pomístních jmen uvádí, že „Na Blaštici“ se říká polím „Za Hospodou“. Ta se rozkládají jižně od rybníků „v Sádkách“, v lokalitě ohraničené na západě Sečským lesem,  na jihu lesem Setecko a silnicí II/178 ze Seče do Únětic a na východě silnicí I/20 z Plzně do Nepomuka a vsí Seč. V této lokalitě se říká také „V Myti“, „Škalka“ nebo „Ve Vrchu“. Není pravděpodobně náhodou, že část lesa Setecko přiléhající k polím „Na Blaštici“ se nazývá Spáleniště, v dalším případě Pohaniště. Pokud využijeme při průzkumu krajiny lidar, zjistíme, že zatímco na polích jsou již případné nerovnosti oráním zahlazeny, terén v severní části lesa Setecko zůstává nápadně zjizvený. Při přesnější lokalizaci vsi Blažtice nám nepomáhá ani August Sedláček ve svém Místopisném slovníku historickém království Českého: „Blaždice (Blažtice, staroč. i Blažčice), n. dvůr a ves u Seče v okolí Blovic…“

 

setecko

Reliéf krajiny v severní části lesa Setecko – na východě (vpravo) je území ohraničeno silnicí I/20, na severu silnicí II/178 (zdroj: ags.cuzk.cz)

 

Z historie vsi

Blažtice, respektive „Wlascziczie“ jsou poprvé zmiňovány roku 1379, kdy náležely dvěma vladykům. Část Blažtic přitom patřila k Seči. V první polovině 15. století byla tato vesnice, společně se Sádkami, pustá. Obě vsi náležely jako dědictví bratrům Jiříkovi a Albrechtovi Nebílovským z Netunic. Ti prodali v roce 1545 Blažtice a Sádky s pustými dvory, a navíc s tvrzí a vsí Seč, bratrům Zikmundovi a Václavovi z Tryclaru. V Deskách zemských je obsah prředmět prodeje uveden následovně :

"...Seč tvrz, dvuor s poplužím a ves, Sádek ves pustau a dvuor poplužní pustej, ves pustau Blazdice a dvuor poplužní pustej s poplužím, s dědinami, lukami, lesy, porostlinami, potoky, rybníky, kurmi, vejci, robotami a poddanými a právem podacím kostelním v Seči, mlejnem, tudíž s krčmau se vším, s poustkou..."

Ve druhé polovině 15. století byl poměrně známou osobností v životě královského hlavního města Prahy konšel Výšek z Blažtice, pocházející pravděpodobně z této vsi. Výšek vedl roku 1482 s plzeňským měšťanským rodem Pabiánkových, mimo jiné majiteli Chválenic, spor o pozemky. V první polovině 16. století, kdy již byla ves pustá, existoval rod Žitínských z Blažtice, kteří nosili na štítě raka. Z tohoto rodu známe například Jana Žitínského (1524) a Jindřicha Žitínského (1538).

 

 

Hluboká

Poloha vsi

Místo, kde se v minulosti nacházela ves Hluboká, popisuje v první polovině 20. století střížovický kronikář následovně: „Tato vesnice od nás také nebyla mnoho vzdálená. Stávala v místech, kde je dnešní hájovna v cípu libákovského obecního lesa. Ještě ve druhé polovici minulého století, jak mně často vyprávěl Jan Kasl (č. p. 2), tam chodili lidé od nás kopat, a nacházeli různé věci jako tvarové jehlice, náušnice, hliněné nádoby. I já sám jsem tam nalezl pravé české groše z dob Václava IV., které mám uloženy ve sbírce. Je jich několik kusů, ještě dosti zachovalých. Jak tato vesnice asi byla veliká, zjistit nelze. po jejím zániku vystavěn byl v místech blízkých této vesnici panský dvůr. Tento panský dvůr vyhořel, všechna pole okolo byla vysázena lesem a byla zde postavena nová hájovna. Vedle této hájovny stojí ještě jedna budova, která nevyhořela, pozůstatek to po někdejším dvoru. Místo, kde stávala vesnička a panský dvůr, nese jméno »Hlubocko«, jako po vesničce název pomístný.“

Petr Rožmberský upřesňuje lokalizaci zaniklé vsi uvedenou ve střížovické kronice následovně: „…Později byl v místech vsi vystavěn vrchnostenský dvůr. Ještě roku 1838 byl v Hluboké dvůr, myslivna, hájovna a čtyři domky. Po požáru byla pole zalesněna a přetrvala tu jen hájovna. Ve druhé půli 19. století chodili lidé ze Střížovic ke Hluboké kopat mohylové pohřebiště a našli i české groše z doby Václava IV. Znamená to, že byly rozkopávány i pozůstatky zaniklé vesnice. V okolí rybníků, vzdálených přes 300 m východně od hájovny byly později nalezeny střepy, datované do období 13. - 15. století. Počátkem 80. let 20. století si pracovník Západočeského muzea v Plzni M. Hus mezi hájovnou a rybníky povšiml nevýrazných konvexních a konkávních útvarů, které by mohly být relikty objektů zaniklé vsi. V závěru 80. let 20. století bylo zjištěno, že na ostrůvku u východního břehu horního rybníka stávala tvrz, podle nalezené keramiky existující ještě ve druhé půli 15. století. 5l Novodobé osídlení tedy zřejmě nevzniklo přímo na místě zaniklé středověké vsi. Její polohu je možné předpokládat východně od hájovny, blíže k rybníkům v lese »Hlubocko«. Samota Hluboký dnes leží asi 1,5 km jihovýchodně od Únětic.“

 

hluboká

Snímek reléfu krajiny v lokalitě Hlubocko s patrnými rybníky a půdorysem někdejšího dvora: severovýchodně od dvora se pod dnešní cestou zdá být rozoraná středověká cesta s pozůstatky vsi (zdroj: ags.cuzk.cz)

 

Ani s využitím lidaru se nedaří místo, kde ležela zaniklá ves, příliš dobře identifikovat. Severovýchodně od dvora a severozápadně od horního rybníka se terén jeví nejvhodněji.  Prostor mezi panským dvorem (který zde mohl konečně být již v dově existence vsi) a rybníky mohl ve středověku sloužit jako pole. Po zániku vsi patřily pozemky i rybníky šťáhlavské vrchnosti. Les o celkové rozloze 259 ha  zde byl vysázen až po zániku panského dvora v roce 1893. Při vysazení lesa byl na křižovatce cest z Únětic do Libákovic a z Chocenického Újezda na Hlubokou umístěn pamětní kámen.

 

Z historie vsi

K historii samotné vsi Hluboká uvádí Petr Rožmberský následující: „Roku 1379 zde měl majetek vladyka Volfart, který vlastnil i část Únětic. Potom o Hluboké jako o pusté vsi slyšíme až roku 1609, kdy patřila ke statku Šatavův (dnes Chocenický) Újezd…“

 

Pověst vztahující se k panskému dvoru

K panskému dvoru, který existoval nedaleko zaniklé vsi Hluboká v období novověku a vyhořel koncem 19. století, patří pověst zaznamenaná střížovickým kronikářem v první polovině 20. století:

„Na panský dvůr do Hlubocka museli únětičtí sedláci jezdit na robotu, která byla pro ně dosti krutá. Únětičtí sedláci Plázl, Marek, Harhán a jiní zašli po kostele k Blažkom v Seči na holbu piva. Sedělo tam několik vandrovních a formanů, kteří se tam zastavili, a hovořilo se o bolestech doby. Výřečný Plázl vypravoval o tom, jak mu utekl pacholek, a to proto, že byl na robotě od šafáře bit. »Nemám zejtra koho poslat na Hlubokou do dvora, mám nutnou práci doma, ale budu muset všeho doma nechat a jet asi sám, a to se mi nechce, abych nastavoval hřbet vzteklýmu šafáři,« vykládal přítomným Plázl. Na ta slova povstal jeden z posluchačů, podle šatu vojenský vysloužilec, kterých se tenkrát dost toulalo krajem, a řekl mu, že by službu u něho přijal. Plázl souhlasil velmi rád. Na druhý den nový pacholek jel s ostatními únětickými sedláky na Hlubokou, kde měli vozit hnůj. Zajeli ke hnoji a nakládali. Plázlův kočí nakládal pomalu, neboť to asi neuměl. Šafář se  rozkřikl a chystal se pacholka holí přetáhnout. Ale jakmile napřáhl hůl, rozepjal domnělý vysloužilec kabát a ukázal císařskou hvězdu. Všichni se lekli a čekali, co bude. Císař rozkázal, aby zlého šafáře přivedli, položili na lavici a vysázeli mu, co unese. Poté ustanovil nového správce dvora. Od té doby se přestalo na Hluboké při robotě bít.“