Historie vetkaná do krajiny

• Jména míst v krajině
• Od slemene k rochli
• Na Čtyřicítce, Dvanátce a Desítce
• Cesty v krajině
• Příbramská stezka
• Na Drahách
• Kapličky, kříže, křížky a sloupky
• Pověsti spojené s krajinou
• Památné stromy v okolí

Jména míst v krajině

Většinou není obtížné vystopovat původ názvů jednotlivých lesů, luk, polí či pastvin, protože odkazují na jména svých majitelů nebo na druh porostu, který v nich kdysi převládal. Tak například lesík u Chouzov zvaný Březí, vysazený kolem roku 1840 v lokalitě Na Studánkách, byl původně březový. Protože břízy rychle rostou, byly záhy postupně vykáceny a nahrazeny borovicemi.  Zrovna tak borky odkazovaly na borové lesy nebo mláz na mlazinu  - mladý lesní porost. Druhy stromů daly názvy i dalším lokalitám:  V Hájích, Štěpnice, Ve Volší, U Hrušky, Lískovec, V Jalovčí.  Častý název Na Chrasti odkazuje pro změnu na chrasť – křoví, hustý, nízký porost.  Lokalita Záluží se pravděpodobně nacházela za luhem, tedy bažinatou loukou nebo vlhkým lesem. Také Behňovky nebo Mokřiny odkazují na vlhké, bahnité louky, zatímco Suchá byla louka vody zbavená. Na louky odkazuje také název Na Nivě nebo V Loučkách. Původ názvů Na Zahradách, Plantář či Ve Staré pasece si jistě domyslíte. Znalost podloží v polích a lukách bylo také důležité – zdrojem hlíny byla například místa Na Hlíně, Hlinovky a na Hlinovatkách mezi Chouzovy a Želčany.  Pokusíme se vám přiblížit pravděpodobný původ některých názvů, přičemž si v žádném případě nečiníme nárok na vyčerpání všech pomístních pojmenování.

Od slemene k rochli

Některé názvy nám pomohou popsat a pochopit topografii krajiny. Díky velkému převýšení jich máme i v naší obci celou řadu – Slemeno byl například historický pojem pro horský hřbet. Na kopcovitý ráz naší krajiny odkazují i názvy Na Homolce, Vrchy, Na Zhůří, Na Vrších, Za Horou, Vrchy či Škála. Chlum a Chlumek navíc kdysi určitě byly zalesněnými kopci. Planiny pro změnu odkazují na místo bez zvláštního převýšení. Naopak názvy V Lomech, Pod Strání, Na Hlibočkách nebo V Jámě popisují snížený terén. Zvláštní pozornost si zaslouží chouzovské lokality Nyklojc strž a Fajtojc rochle. Rokle i strž v mají v dnešní době v podstatě stejný význam – soutěska, průrva, kaňon.

Na Čtyřicítce, Dvanáctce a Desítce

V okolí se nachází také několik lokalit s číselnými názvy. Konkrétně jde o pole Na Čtyřicítce jižně od Chouzov nebo místní názvy Na Devítce a Na Dvanáctce v lese Džbánek poblíž poutního kostelíka sv. Vojtěcha Na Planinách. Tyto názvy byly odvozeny od staročeské polní míry, počtu strychů, které zmíněný pozemek měl.

Cesty v krajině

Do 50. let 20. století a následující epochy kolektivizace venkova byla krajina protkána pavučinou cest a cestiček. Řada z nich padla za oběť rozorávání mezí během období kolektivizace, jiné se své místo v krajině uhájily nebo dokonce svůj význam posílily. Mezi cestami mívaly důležité místo cesty úvozové – cesty zaříznuté do terénu okolní krajiny, sjízdné pro koňské potahy s vozy. Na takovou cestu odkazuje například místní název V Houvoze. Důležité místo získaly v průběhu 19. století tzv. císařské silnice a okresní silnice. Někdejší císařskou silnicí je dnešní hlavní silnice spojující Plzeň s Českými Budějovicemi. V posledních desetiletích dosáhla dokonce takového vytížení, že ji ve Chválenicích a v Želčanech téměř není možné bezpečně přejít.  Příkladem někdejších okresních silnic jsou cesty ze Střížovic do Želčan a do Nezvěstic nebo z Chválenic do Nezvěstic. Málokdo ví, že císařská silnice vznikla na místě prastaré tzv. rybářské cesty, po které se do Plzně dovážely ryby a která vedla do rybníkářské oblasti jižních Čech.

Příbramská stezka

V životě Chouzov a Želčan hrávala významnou roli tzv. Svatohorská neboli Příbramská stezka vedoucí po staré polní cestě ze Střížovic do Žákavé. V místech, kde nad dnešním želčanským kravínem křižovala císařskou silnici do Českých Budějovic, ji zdobila tzv. Škalojc kaplička s lípou. Lípa mívala obvod kmene 250 cm. Po této cestě chodili podle pamětníků pěšky poutníci z Bavor, Chodska a Klatovska přes Žákavou na Svatou horu u Příbrami. Byli mezi nimi lidé v civilních šatech, ale Chody každý poznal podle jejich svérázného kroje. Když chouzovské a želčanské děti pásly na sousedních drahách husy a spatřili blížící se procesí, doběhly na cestu, klekly si a začaly se modlit. Od zbožných poutníků dostávaly prstýnky, obrázky, kousky chleba a buchty.  Příbramská cesta byla rozorána roku 1974 a dnes z ní zbyly je krátké úseky (např. na želčanském Průhonu a Závadí) nebo zplanělé křoviny (na chouzovských Drahách). Rozvaliny Škalojc kapličky byly pohlceny zbytky sousední lípy.  

Na Drahách

Kolem Chválenic, Želčan a Chouzov se hned několikrát opakují názvy Na Drahách, V Průhoně, Na Zadních drahách, Ve Vohradě … Všechny znamenají v podstatě to samé – cestu, kterou se dobytek vyháněl na pastvu. Od ostatních cest se draha neboli průhon lišila tím, že byla nějakým způsobem ohrazena, aby dobytek během hnaní nestoupil na okolní pole a neponičil je. Proto se průhonu někdy říkalo jednoduše „ohrada“. V německých oblastech se pro stejnou cestu vžil výraz „viehweg“.

Kapličky, kříže, křížky a sloupky

Venkov býval místem tradiční zbožnosti, a to se promítalo i do okolní krajiny. Také kolem Chouzov, Želčan a Chválenic se v polích, lukách a lesích nacházely kapličky, sloupky, kříže a smírčí kříže. Po většině z nich ale již není ani památky. Na vině je odklon od víry po první světové válce, éra socialismu i rozorávání cest a mezí v době kolektivizace. Již jsme zmínili Škalojc kapličku nad Želčany, která stávala na tzv. Příbramské stezce.  Jinde, severně od Chouzov, odbočovala z Průhonu cesta na Chválenice. Zde, mezi dvěma akáty, stával křížek, upomínající na dávnou tragédii při svatbě. Směrem na Střížovice býval na okraji Chouzov tzv. Tupejch křížek z konce 19. století. Desku s textem se podařilo zachránit a je uložena v garáži jedné z chouzovských usedlostí. V Želčanech na rozcestí U Čápků bychom kdysi našli další křížek. Na chválenickém katastru stával nepřehlédnutelný, vysoký kříž několik metrů od rozcestí v Babších, v místech, kde se říkalo „U Vrchotojc sloupku“.  U Nezbavětic, v lokalitě Pod Skalkami, se navíc donedávna zachoval vzácný kamenný smírčí kříž. Bohužel, před více než deseti lety byl ze svého místa při silnici ze Škalek na Šťáhlavice ukraden. Zvláštní oblibu míval v našem kraji kult sv. Jana Nepomuckého, jemuž bývala zasvěcena řada sloupků a křížků. Dřevěný sloupek s obrázkem tohoto světce stával severně od Chouzov. Vydáte-li se z Chouzov Průhonem do Babší, dorazíte po chvilce na rozcestí, kde kdysi odbočovala Fajtojc rochlí cesta do Želčan. Právě na tomto místě sloupek stál a dodnes se zde někdy říká U Jáníka. Další svatojánský sloup se nacházel na okraji Kalovic lesa při silnici do Nebílov. I tato zajímavá památka byla v posledním půlstoletí díky vandalům zničena. Mnohé drobné sakrální stavby bohužel v minulých letech a desetiletích zanikly. Zdá se však naštěstí, že doba, kdy jsme se chovali k drobným sakrálním objektům macešsky, končí. Ve Chválenicích i v Chouzovech byla v posledních letech opraveno nebo zcela nově instalováno několik křížků. Opraven byl zničený kříž na místě tzv. morového hřbitova ve Chválenicích, nový kříž nahradil i zaniklý litinový kříž na křižovatce cest do Nezvěstic a do lokality Pod rybníky. V Chouzovech je opraven kříž při silnici do Střížovic a nově byl instalován i křížek v lokalitě Na Rybníku.

Pověsti spojené s krajinou

S křížky a kříži v krajině bývají spojené různé pověsti, které si lidé s místy spojovali. V naší obci se pověstí bohužel mnoho nezachovalo. V těch, které se nám v kronikách zachovaly, se nejčastěji opakuje příběh o svatebním kočáru jedoucím ze svatby v Nebílovech. Musí jít pravděpodobně o hodně dávnou událost, která místní lidi velmi zasáhla, i když nikdo přesně neví, kde se odehrála.

První taková pověst je spojena s místem u tzv. Vrchotojc sloupku v Babších a r. 1925 ji zaznamenal chválenický řídící učitel V. Benedikt Brejcha – podle legendy se v těchto místech při předjíždění o svatbě před dávnými časy splašili se koně a ženich byl na tom místě zabit. Na místě stával vysoký kříž a dřevěný sloupek. Kříž se měl podobat tomu, který dnes stojí na chválenickém hřbitově. Po 2. světové válce zanikl nejprve kříž a později vandalové zničili i sloupek. Podobná pověst se vztahovala i k nedalekému křížku mezi dvěma akáty v chouzovském  Průhonu, u cesty na Chválenice. Podle této legendy se zde splašily koně vezoucí svatebčany z Nebílov do Želčan. Při tragédii zahynula nevěsta. Do třetice se podobná pověst vztahovala i ke sloupu se sochou sv. Jana na kraji lesa Džbánku při silnici do Nebílov. I v tomto případě jel kdysi kočár ze svatby a koně se splašily, ale v největším trysku je zastavil lesní mládenec. Nevěsta tentokrát vyvázla jen s malým zraněním.

Na jiný smutný příběh upomíná pověst zaznamenaná r. 1888 vikářem P. Josefem Tangelem. Vztahuje se tentokrát k lokalitě Pod Oběšeným. Pozemek takto pojmenovaný leží jihozápadně od Chválenic, na hranici tří katastrů. Právě v úhlu, kde se tyto hranice stýkaly, stával strom, na kterém se kdysi oběsil neznámý člověk. Poněvadž bylo sporné, na čí straně gruntu to bylo, nechtěla žádná obec mrtvolu převzít k pohřbení. Sebevrah byl tedy zakopán přímo pod stromem, pod kterým sebevraždu spáchal. Neměl však po smrti pokoje a v noci zde jeho duch dlouho obcházel.

Památné stromy v okolí

Přestože se v oficiálních seznamech památných stromů nenachází žádný strom z katastrů našich vsí, najdeme v okolní krajině celou řadu stromů, které nás upoutají buď svým vzhledem nebo názvem. Jde o topol, hrušky, lípy nebo duby. Nejznámějšími stromy na katastrech naší obce jsou Niklojc hruška v Chouzovech a hruška Mlázovka v Želčanech.