Datum a čas

Dnes je pátek, 14. 12. 2018, 14:48:20

Kalendář

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Aktuality na Facebooku

 

fb

 


Obec na Wikipedii

wiki


Hledáte novou práci?

nabídka


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

KONKUBÍNA FARÁŘE JANA MATHEOLA

(16. toletí)

 

Jiří Sankot

 

 

PŘÍBĚH JANA MATHEOLA

Katolická církev v průběhu 16. století

Farář Jan Matheol v kožlanské farnosti

Nepovedené působení J. Matheola v Blatné

P. Jan Matheol na chválenické faře

Závěr kariéry faráře Jana Matheola

Podobný případ ve Žďáru u Blovic

DALŠÍ CHVÁLENIČTÍ FARÁŘÍ Z 16. STOLETÍ

 

 

 

fara

Stará chválenická fara zbořená v roce 1909

 

 

Příběh Jana Matheola

Katolická církev v průběhu 16. století

V 16. století přetrvával v naší katolické církvi chaos způsobený jak husitskými válkami a reformací v sousedním Německu tak nedisciplinovaností kněží, která reformní hnutí před sto lety vůbec vyvolala. Dlouhými náboženskými spory demoralizované katolické duchovenstvo navíc nadále ztrácelo zbytky zábran, nedokázalo si mnohdy ani ujasnit, zda slouží kališnické nebo katolické církvi, natož aby respektovalo tak asketický zákon, jakým byl celibát. Prostopášnost venkovských farářů, pobuřovala nejen venkovské obyvatelstvo, ale dokonce i vyšší církevní hodnostáře.

 

Farář Jan Matheol v kožlanské farnosti

Arcibiskupem pražským byl tehdy Martin Medek z Mohelnice (1538-1590), který stížnosti pečlivě shromažďoval a zapisoval. Jedna z nich se týká i fary chválenické a faráře jménem Jan Matheol (Matěj). Tento farář byl pravděpodobně nezkrotným živlem často stěhovaným z fary na faru a panstvo ani církevní představitelé si s ním nevěděli rady. Matheolův pobyt ve Chválenicích následoval r. 1583 po farářově vypovězení z Kožlan. Právě na kožlanských obecních stránkách se zachoval popis Matheolova chování:

"...Roku 1583 přichází do Kožlan farář Matheol – všichni faráři si v té době dávali latinská jména. Hlásí se sice za katolíka, ale katolictví ke cti moc neslouží. Proto si kožlanští na něho již brzy stěžují, a to až u arcibiskupa, že Matheol se před květnou nedělí v Plzni opil, až v noci se vrátil, v neděli spal, přestože spousty lidí chtělo k přijímání přistoupit. Kostelníci museli faráře vzbudit a napomenout ho, aby k oltáři šel. Často se opíjel, v hospodě dveře vyrazil, stolicemi házel a pro časté opilství mši sloužit nemohl a lehké ženštiny u sebe přechovával. Školnímu rektorovi stravu nedával, a proto do kostela zpívat nechodil.

Rychtář kožlanský si na faráře rovněž stěžoval, že desátku jeho (každý třetí snop) nepřijal, vyběhl z fary s kordem a s jeho pacholkem se popral a jeho čeládku z fary vyhnal. Za oddávky 1 kopu grošů žádá, od křtu ½ kopy a sáh dříví, za pohřeb 3 kopy grošů. Proto ho kožlanští za faráře v Kožlanech trpěti nechtí..."

Také farář Jan Matheol posílal arcibiskupské konzistoři stížnosti. Vždyť při jednom z jeho odjezdů do Plzně dokonce kožlanský vrchnostenský úředník přikázal zabavit klíče od fary a od kostela, aby se tam již farář nemohl dostat. Jan Matheol si pak stěžuje, „…. že v kožlanské farnosti se kacířství rozšířilo, lidé cizí kněze luteránské do domů volají, kteří tu křtí a oddávají. Ze hřbitova a z farské štěpnice si kožlanští obecní pastviště dělají a při mši mnohdy místo lidí krávy, prasata a koně se derou. Faru, která je horší než ovčácká chalupa a pastuška mi osadníci opraviti nechtějí. Farní polnosti musím ve dne hlídat, ale zase v noci mi je spasou. Osadníci desátku neplatí a přijdou-li na faru, mne tupí. Purmistr kožlanský vyslal ke mně lidi se vzkazem, že osadníci jen poloviční desátek mně budou dávat a vyzval mne, abych se z fary vystěhoval. Kožlanští mají 92 korců obilí (85 q) desátku dávat, z Hedčan pak poddaný i korec, ale nikdo mně zatím ani zrna nedal. Také čistečtí, kterým přisluhují, jsou kacíři a o papeži potupně mluví. Prosím proto Vaši Milost arcibiskupskou o radu, mám–li se vystěhovati nebo co mám vůbec dělati..." 

 

Nepovedené působení J. Matheola v Blatné

Ještě před příchodem do Kožlan působil Jan Matheol pravděpodobně v letech 1578 - 1579 v Blatné a od roku 1579 v Bělčicích u Blatné. Zaujal i zdejšího historika, badatele a publicistu, kasejovického děkana Msgre. Jana Pavla Hilleho (1861 - 1943). Msgre Hille o Matheolovi (Mathiolovi) píše:

"Při sv. Jiří r. 1579 dosazen na zdejší (bělčickou) faru Jan Mathiola za správce duchovního. Týž byl předtím farářem v Blatné (1578 - 1579), ale potom některé příčiny v to vkročily, kterých se kněz Jan dočinil tak, že ho patron fary Jindřich Běšín nechtěl déle než do sv. Havla na faře trpěti... Arcibiskup žádosti hraběte (Jana z Rozdražova) vyhověl a poslal mu záhy faráře Jana Mathiolu, který býti příkladně živ a povolání své náležitě vykonávati připovídal."

Je třeba připomenout také krátkou epizodu – působení Jana Matheola ve Starém Plzenci roku 1581. Z této doby se totiž dochovalo několik kopií dopisů rokycanské městské rady Janu Matheolovi. Jeden těchto dopisů se týká jakési soudní pře, která byla odložena, aby mohl farář shromáždit všechny potřebné svědky:

 

matheol

Dopis rokycanské městské rady plzeneckému faráři Janu Matheolovi

 

P. Jan Matheol na chválenické faře

U arcibiskupského úřadu však byl podle všeho Jan Matheol dostatečně známou firmou, a tak si o něm v záznamench arcibiskupa Martina Medka můžeme přečíst:

„…Jiní kněží měli v domě svém ženštiny podezřelé čili kuběny, ale v tomto nenáležitém jednání svém nepostoupili tak daleko, aby poměr svůj za platné manželství pokládali neb prohlašovali... ... V Kožlanech choval u sebe farář Jan Mateol ženštinu špatné pověsti, která z Plzně vyhnána byla. Jiří z Kokořova a na Šťáhlavech čtyřikrát kázal tu ženskou z Kožlan vyhnati, ale farář vždy zase ji k sobě přijal, až posléze pán z Kokořova ji opět dal z fary vyvésti a do šatlavy vsaditi.

V sobotu před květnou nedělí r. 1583 byl farář Jan Mateol v Plzni, tam se opil a pozdě domů se navrátiv dlouho v neděli spal. Tři sta lidí chtělo přistoupiti ku stolu Páně, i museli posléze kostelníci faráře vzbuditi a napomenouti, aby šel k oltáři a lid tak dlouho nezdržoval. Týž farář Mateol také doma v Kožlanech často se opíjel, načež po šenkovních domech dvéře vystavoval a stolicemi házel, někdy pak pro opilství ani služeb Božích neb pohřbů v usta­novený čas konati nemohl.

Když pak r. 1583 arcibiskup přijel do Šťáhlav a pána z Kokořova navštívil, dal týž faráře zavolati a před arcibiskupem všecky poklesky jeho mu vyčetl, načež velepastýř Mateola na chválenickou faru přeložil.

Ku konci listopadu 1583 porodila na faře ve Chválenicích faráři Janu Mateolovi kuběna dítko. Tuť někteří nezbední kněží vůkolní slavili křtiny pitím i hrami rozličnými, tak že z toho nemalé pohoršení mezi lidem vzešlo a následkem toho arciděkan plzeňský Kritander co nej­snažněji arcibiskupa požádal, aby officiála Jiřího Pontána ještě před vánočními hody do Plzeňského kraje vyslal, by viníky záhy spra­vedlivá pokuta za jich rozpustilost stihla...“ 

 

Závěr kariéry faráře Jana Matheola

Jak uvádí August Sedláček, V roce 1584 nabízel arcibiskup Medek faráře Jana Matheola kněžně Judytě v Třebenicích u Lovosic, ale ta se vymluvila, že "Třebenští s jiným farářem námluvy mají." P. Jan Matheol tak roku 1585 nastoupil na faru do Předměřic nad Jizerou, kde, jak se opět dozvídáme z kožlanských obecních stránek, pokračoval ve svém dosavadním stylu života: "...představuje se tam hned výtržnostmi a na mol opilý, a proto ho na faru ani nepouští..."

 

Podobný případ ve Žďáru u Blovic

Zdá se, že podobné chování farářů bylo v 16. století spíše pravidlem než výjimkou. Svědčí o tom další případ, který se odehrál jen několik kilometrů od naší farnosti:

„… Ve Ždáru blíž Hradiště v Plzeňsku měl farář Martin kuběnu Markétu, s kterouž zplodil dvě dítky; ale nechtíc na tom přestati spojil se také s dcerou Markéty Marjanou a ji porušil a k těžkému hříchu při­vedl. Kollátor Jan Hradištský z Hořovic na Hradišti a Nebílovech dal Marjanu do vězení vsaditi a podal o tom zprávu arcibiskupovi, žádaje spolu za naučení, kterak by se pro takové hrozné pro­hřešení ku knězi Martinovi dále měl zachovati; neb některým přátelům pana Hradišťského prý se vidí, že mu není náležité pro přiklad jiných kněží to tak zlehčiti a farář „spravedlivě že by upálen býti měl…"

 

 

Další chváleničtí faráři z 16. století

Řídící učitel a kronikář Benedikt Brejcha zaznamenal ve 30. letech 20. století do chválenické obecní kroniky informace o chválenických farářích působících zde i v 16. století. Zmínka o krátkém působení Jana Matheola v období mezi faráři Janem (1573) a  Jakubem (1587) chybí:

 

Řídící učitel a kronikář Benedikt Brejcha zaznamenal ve 30. letech 20. století do chválenické obecní kroniky informace o chválenických farářích působících zde mj. v 16. století, kdy se katolická církev potýkala s kázní svých kněží.