Datum a čas

Dnes je středa, 24. 7. 2019, 2:06:36

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Aktuality na Facebooku

 

fb

 


Obec na Wikipedii

wiki


Hledáte novou práci?

nabídka


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

KOKOŘOVCI Z KOKOŘOVA A BARON ENGEL Z ENGELSFLUSSU

 

Vojtěch Šaroch, Jiří Sankot

 

 

CHVÁLENICKÁ FARNOST ZA KOKOŘOVCŮ Z KOKOŘOVA

Celoživotní dílo amatérského historika Vojtěcha Šarocha

Šťáhlavské panství za Jiřího Kokořovce z Kokořova

Šťáhlavské panství za Karla Kokořovce z Kokořova

Nebílovské panství v průběhu 16. století

Marjána Kokořovcová ze Svárova a na Šťáhlavech

Nebílovské panství za Kryštofa Karla Kokořovec z Kokořova

Nebílovské panství za Lidmily Markéty Příchovské z Kokořova

Slabomyslný Jan Adam Kokořovec z Kokořova

PO PŘÍCHODU ENGELŮ Z ENGELSFLUSSU

KRÁTKÝ NÁVRAT KOKOŘOVCŮ DO NEBÍLOV

 

 

 

okořovci

 

Chválenická farnost za Kokořovců z Kokořova

Celoživotní dílo amatérského historika Josefa Vojtěcha Šarocha

Velkou zásluhu na zkoumání dějin chválenické farnosti a celého šťáhlavsko-nebílovského panství má bývalý úředník šťáhlavského velkostatku a amatérský historik Josef Vojtěch Šaroch (1893–1988). V průběhu 20. – 80. let 20. století se věnoval studiu památek na bývalém šťáhlavském velkostatku, ve 20, letech 20. století odhalil Kiliána Ignáce Dientzenhofera jako autora nového chválenického kostela (více zde) a vytvořil dosud nepublikované celoživotní dílo Kokořovci Kokořova. Práce sestávající z více než dvou set strojopisných stránek velice podrobně mapuje historii rodu od prvních, nedoložených předků až po vymření rodu v první polovině 20. století. Text je doplněn podrobnými kartotékami k příslušníkům jednotlivých rodových větí. Celoživotní dílo je uloženo ve Státním oblastním archivu v Plzni, v osobním fondu Vojtěch Šaroch.

 

Šťáhlavské panství za Jiřího Kokořovce z Kokořova

Kokořovci se nazývali po drobné tvrzi Kokořově na severu Plzeňska. Šťáhlavy byly v rukou Kokořovců od 24. června 1539, kdy je od bratrů Miloty, Beneše, Václava, Kunráta a Viléma z Doupova a jejich nezletilých strýců Zikmunda, Adama a Habarta koupil Jiří Kokořovec z Kokořova. Šlo o velmi dobrého hospodáře a podnikatele.

V době koupě patřily k šťáhlavskému panství ves Nezbavětice, tvrz, dvůr a ves Šťáhlavy s mlýnem, lesy a rybníky, dále platy na lidech ve vsích Sedlec a Lhota, roční plat na třech lidech v Malých Šťáhlavicích, pustý hrad Lopata s lesy a konečně pusté vsi Dolejší a Hořejší Nestevec (Nestání, Neslívy), vše v celkové hodnotě 6600 kop míšenských.

Roku 1561 koupil Jiří Kokořovec z Kokořova od Zdeňka ze Šternberka jeho díl zelenohorského panství včetně poloviny hradu Zelená Hora. Ze šternberského panství připojil ke Šťáhlavům městečko Starý Plzenec s pustým hradem Radyní a vsí Losinou. Vytvořil nový statek Prádlo, který byl později rozdělen na tři statky – Prádlo, Chocenice a Petrovice. V roce 1578 přikoupil Jiří Kokořovec z Kokořova panství Žlutice.

Jako majitel velkého dominia zemřel Jiří v roce 1584 a byl pohřben ve Starém Plzenci. Manželkou Jiřího Kokořovce byla Dorota Údrčská z Údrče. Zemřela roku 1575 a je pohřbena také v plzeneckém farním chrámu. Ve Starém Plzenci byl pohřben také syn Jiřího Kokořovce a Doroty Údrčské, Mořic Kokořovec z Kokořova. Zemřel roku 1571 jako svobodný.

 

Šťáhlavské panství za Karla Kokořovce z Kokořova

Pro šťáhlavské panství měl význam další ze synů Jiřího Kokořovce a Doroty Údrčské, Karel. Karel Kokořovec z Kokořova se narodil roku 1552. Stal se mimo jiné plzeňským krajským hejtmanemjako králův vyslanec se zúčastnil moravského obecného sněmu zahájeného v Brně 12. února 1602. Karel zdědil po Jiřím Kokořovcovi z Kokořova Šťáhlavy s Plzencem a Radyní a Všeruby s Kokořovem. Byl také majitelem žlutického panství. Obě původní sídla Kokořovců, Všeruby a hrad s tvrzí Kokořov byly již v Karlově době pusté.

22. července 1587 koupil Karel Kokořovec z Kokořova od Kryštofa staršího z Roupova panství Poříčí, se kterými získal vsi Hořehledy, Kornatice, Lhotku, Lipnici, Mešno, Milínov, Nevid, Nezvěstice s poplužním dvorem, Olešnou, Rakovou, Šťáhlavice, Veselou a Žákavu s poplužním dvorem, pusté vsi Dolejší Kamýk, Hádky, Hořejší Kamýk s tvrzištěm, Javor s tvrzištěm, Mydlnou, Pokonice s tvrzištěm, a také krčmy v Nevidě, Nezvěsticích, Rakové, Šťáhlavicích, Žákavě, tvrz Poříčí s pivovarem a s poplužním dvorem a městečko Pořičí. Navíc koupil od Jana Loubského část Zdemyslic.

Karel nechal ve Šťáhlavech postavit novou tvrz, starší část dnešního zámku, ke které se chodí renesanční branou ozdobenou kokořovským erbem a erbem Karlů ze Svárova. Za Karla Kokořovce byl v roce 1601 nově opraven farní kostel ve Starém Plzenci. Karel nechal kostel vymalovat, byla zde zřízena kruchta a opatřeny varhany. Karel Kokořovec nechal také obnovit rotundu sv. Petra na Hůrce a opatřit ji novým renesančním portálkem.

Karel Kokořovec z Kokořova zemřel 20. srpna 1605 ve věku 53 let a pohřben je v kněžišti plzeneckého farního kostela při epištolní straně hlavního oltáře. Hrobka byla uzavřena náhrobní deskou z červeného mramoru, na níž je kokořovský znak.

 

Nebílovské panství v průběhu 16. století

Panství Nebílovy patřilo v polovině 16. století, kolem roku 1564, Ladislavu Běšínovi z Běšin. Neznámým způsobem se statek později dostal do držení Jana Hradišťského z Hořovic, kterému patřil až do konce 16. století. Jan Hradišťský odkázal v roce 1594 svým dcerám veškerý majetek s výjimkou Nebílov, které připadly jeho manželce Anně Pouzarovně z Michnic. Když se po smrti Jana Hradišťského Anna Pouzarovna znovu provdala za Viléma Svitáka z Landštejna a na Sosni, koupila od ní v roce 1604 panství Nebílovy vdova po Karlu Kokořovcovi z Kokořova, Marjána Kokořovcová ze Svárova a na Šťáhlavech. Koupený statek zahrnoval vsi Chválenice, Nebílovský Borek, Nebílovy, a díly vsí Předenice a Střížovice. Nebílovské panství je je v roce 1615 popisováno následovně: 70 lidí poddaných, 1 fara (Chválenice), 1 mistr ovčácký, 2 pacholci, 3 mlýnská kola...

 

Marjána Kokořovcová ze Svárova a na Šťáhlavech

Jak již bylo uvedeno, manželkou Karla Kokořovce z Kokořova byla Marjána Kokořovcová ze Svárova a na Šťáhlavech. Již před manželovou smrtí od něho koupila tvrz Žákavu, kterou však po Karlově smrti nechala připojit ke Šťáhlavům.

Roku 1606 se Marjána Kokořovcová ze Svárova a na Šťáhlavech podruhé provdala, a to za Heřmana Černína z Chudenic. Ten byl v dalším roce přijat do panského stavu království Českého a v roce 1623 dokonce do stavu říšských svobodných pánů. Druhý manžel Marjány Kokořovcové se stal císařským radou, komorníkem a hejtmanem Starého města Pražského.

Marjána Kokořovcová měla děti jen z prvního manželství. Zemřela v roce 1624, přičemž již několik let se potýkala s následky mrtvice. Po Marjánině smrti zdědili panství její synové Jiří Petr a Kryštof Karel. V témže roce se o dědictví rozdělili. Jiří Petr se usadil na Šťáhlavech, zatímco Kryštof Karel Kokořovec obdržel nebílovský díl s tvrzí od kamene dobře vystavěnou. Kokořovské panství tak bylo rozděleno do rukou dvou linií rodu Kokořovců.

 

Kryštof Karel Kokořovec z Kokořova

V době, kdy se stal Kryštof Karel Kokořovec z Kokořova majitelem nebílovského panství, náležely k tomuto statku vsi Chválenice, Nebílovy s tvrzí od kamene dobře vystavěnou a s poplužním dvorem a Nebílovský Borek. Nadále ke statku patřily také díly vesnic Předenice a Střížovice. Ze šťáhlavského statku získal Kryštof Karel vsi Kornatice, Losiná, Milínov, Olešná, Nezvěstice s poplužním dvorem a Žákava s poplužním dvorem, doplněné díly vsí Mešno a Zdemyslice. Roku 1629 koupil Kryštof Karel od městské obce Rokycan za 2. 200 kop ves Želčany a tři usedlé v Němčovicich.

V době dělení spojeného zboží mezi Jiřím Petrem a Kryštofem Karlem zuřila v Čechách v plné síle třicetiletá válka. Většina české šlechty i měst se v roce 1618 postavila proti habsburskému císaři Matyášovi a neuznala Habsburka Ferdinanda II. za české­ho krále. Mezi těmi, kdo jej neuznali, hlasovali pro vzdorokrále Fridricha Falckého a přísahali mu dokonce věrnost, byli i oba bratři Kokořovci – Jiří Petr a Kryštof Karel. Učinili tak přesto, že byli sami katolíky. Ve dnech 27. ledna 1623 a 7. dubna 1623 byl Kryštof Karel Kokořovec z Kokořova postaven před komisi confiscationis. Stejně tomu bylo u jeho bratra Jiřího Petra. Jako katolíci se bratři vyhnuli konfiskaci majetku. Kryštof Karel však byl pokutován 700 zlatými a Jiří Petr 1166 zlatými 40 krejcary. Kryštof Karel se zavázal v roce 1629 odvést 700 zlatých na kolej u sv. Jakuba v Praze.

Kryštof Karel zemřel v r. 1636. Upomíná na něho rundace, pohřební štít obnovený nákladem Arnošta Karla hraběte z Valdštejna, držitele Šťáhlav v letech 1904–1913. Po rekonstrukci v roce 1942 byl štít zavěšen na poprsni kruchty farního kostela ve Chválenicích. Štít je zdoben vyřezávaným, vybarveným kokořovským znakem, kolem kterého je opsán nápis: „Krysstoff Karel Kokorzowecz z Kokorzowa na Nebilowech a Zakawe. Není jasné, kde byl tento štít původně zavěšen a kde byl Kryštof Karel Kokořovec z Kokořova pohřben.

 

kryštof karel

Pohřební štít Kryštofa Karla Kokořovce z Kokořova

 

 

Lidmila Markéta Příchovská z Kokořova

Kryštof Karel po sobě zanechal vdovu Lidmila Markétu Kokořovcovou z Kokořova, dceru Jana Viléma Kokořovce z Kokořova a na Oselcích a Anny rozené Karlovny ze Svárova. S Lidmilou měl Kryštof Karel pět dětí.

Také za Markéty Kokořovcové z Kokořova pokračovalo těžké období třicetileté války (1618–1648). Z archivních pramenů je zjevné, že nebílovské panství bylo válkou velmi těžce postiženo. Ve zprávě z 11. července 1639 se například Nebílovy uvádějí mezi statky, z nichž nelze vydobýt kontribuci, protože byly úplně zničeny procházejícími vojsky.

V roce 1637 se Lidmila Markéta znovu provdala, a to za Albrechta Příchovského z Příchovic. Jmenovala se od té doby Lidmila Markéta Příchovská z Kokořova. Nadále však spravovala své kokořovské panství Nebílovy. Právě za Lidmily Markéty byla pravděpodobně obnovena samostatná farnost na Prusinách. Tuto skutečnost potvrzuje zpráva v prusinské matrice, že 3. března 1664 „vypravila na faru prusinskou dva úly včel kostelních, z nichž jeden zhynul, poněvadž nebylo nic posláno, aby jim co přidáváno bylo.“

 

Slabomyslný Jan Adam Kokořovec z Kokořova

Poté, co dospěl syn Kryštofa Karla a Lidmily Markéty Jan Adam, převzal právě on nebílovské panství. Byl však sníženého rozumu, a proto potřeboval při správě statku matčinu pomoc. V této době, roku 1654, náleželo k nebílovskému panství deset vesnic – Chválenice, Kornatice, Losiná, Milínov, Nebílovský Borek, Nebílovy, Nezvěstice, Olešná, Žákava a Želčany. Vedle zmíněných vesnic ke statku patřily také díly několika dalších vsí – Mešna, Předenic, Střížovic a Zdemyslic. Na panství byla v roce 1654 stále jediná fara (chválenická), 4044 korců polí, 122 selských hospodářství, 21 chalupnických usedlostí a 31 domkářských usedlostí. Celkem šlo o 174 usedlostí, z nichž 46 bylo pustých. Celkový počet osedlých byl 78 1/8.

Jan Adam zemřel 13. srpna 1670 a byl pohřben 16. srpna v nezvěstickém kostele Všech Svatých, v hrobce pod sakristií. O jeho smrti a pohřbení nás informují dochované matriky zemřelých farnosti Prusiny (1662–1681) a farnosti Chválenice (1663–1717, s. 38).

 

adam jan

Zpráva ve chválenické matrice o úmrtí Jana Adama Kokořovce z Kokořova 13. srpna 1670

 

Po smrti syna Jana Adama (+ 13.8.1670) zdědila Nebílovy spolu se svými dětmi z druhého manželství Ludmila Markéta Příchovská z Kokořova. V roce 1673 dědici statek prodali Serváci mladšímu Engelovi z Engelsflussu. Ještě za života svého duševně zaostalého bratra žila v letech 1667–1673 na Nebílovech jeho nevlastní sestra Eva Františka rozená Příchovská s manželem Bernardem rytířem Bortem z Bortu, pánem na Vlkýši. Svědčí o tom dochované zápisy o křtech jejich dcer na Prusinách. Tyto zápisy jsou obsaženy jak v prusinských tak ve chválenických matrikách.

 

bernard

Zpráva o smrti rytíře Bernarda Borta z Bortu dne 14. června 1673 ve chválenické farní matrice – Bernardově smrti předcházela v letech 1669 a 1671 úmrtí jeho dvou dětí. Dne 24. dubna 1669 zemřela dcerka Liduška a v říjnu 1671 její sourozenec, jehož jméno neznáme. Obě děti, stejně jako otec, byly pohřbeny v kryptě filiálního kostela Všech Svatých v Nezvěsticích.

 

Smrt Bernarda rytíře Borta z Bortu byla pravděpodobně impulsem k rozhodnutí dědiců prodat téhož roku panství Nebílovy. Kupcem se 13. listopadu 1673 stal svobodný pán Servác Engel z Engelsflussu. Již v březnu 1674 však zemřel a nebílovský statek přešel do rukou jeho syna, svobodného pána Arnolda Aloise Engela z Engelsflussu.

 

servác

Zpráva o úmrtí svobodného pána Serváce Engela z Engelsflussu ve chválenické farní matrice

 

Ludmila Markéta Příchovská z Kokořova zemřela 22. května 1677 ve Švihově. Pohřeb se konal 24. května 1677. Hraběnka, na rozdíl od svých potomků, nebyla pohřbena v Nezvěsticích, ale ve Starém Plzenci.

 

lidmila

Zpráva o úmrtí "více než devadesátileté" hraběnky Lidmily Markéty Příchovské z Kokořova dne 22. května 1677 se dochovala také ve chválenické matrice. Pohřeb proběhl 24. května 1677.

 

Po příchodu Engelů z Engelsflussu

 V roce 1673 odkoupil na krátko celý nebílovský statek Servác mladší Engel z Engelsflussu. Tento šlechtic byl synem nobilitovaného pražského měšťana, původně koželuha pocházející z Flander, Serváce staršího Engela z Engelsflussu. Po smrti otce byl pánem nebílovského panství Servácův syn Arnold Alois.  Arnold Alois svobodný baron Engel z Engelsflussu nechal ve chválenické farnosti roku 1680 posta­vit barokní poutní kostelík sv. Vojtěcha na Planinách (kapli se podrobněji věnujeme zde). V této době byl chválenickým farářem Šebestián Longin Tomandl. Zajímavostí je, že jeho bratr Servác Ignác svobodný baron Engel z Engelsflussu nechal o třináct let později Kryštofa Dientzenhofera postavit na svém mníšenském panství, na Skalce nad Mníškem pod Brdy, dodnes velmi známý poutní kostel sv. Máří Magdalény (podrobnosti zde).

 

 

Krátký návrat Kokořovců do Nebílov

Dne 24. srpna 1685 koupil od Arnolda Aloise Engela z Engelsflussu nebílovské zboží vnuk Jiřího Petra Kokořovce z Kokořova (majitel šťáhlavského dílu kokořovského panství) Jan Jindřich a sjednotil po téměř sto letech nebílovské a šťáhlavské panství. Majitel Jan Jindřich hrabě Kokořovec z Kokořova byl příliš zadlužený, a tak roku 1705 od­prodal nebílovský díl svého panství Adamovi Jindřichovi ze Steinau, generálu Benátské re­publiky, hrdinovi tureckých válek i Severní války. Steinau postavil v Nebílovech na místě staré renesanční tvrze krásný zá­mek a zanechal nedaleko hranic chválenického katastru svůj kamenný patník s hraběcí korunkou. Ve chválenické farnosti nechal Adam Jindřich ze Steinau postavit nový kostel ve vsi Nezvěstice. 

Kokořovci si nakonec neponechali ani šťáhlavský díl panství a roku 1710 jejich věři­telé panství prodali. Novým majitelem šťáhlavského panství se stala Antonie Josefa Černínova, která roku 1715, po smrti Adama Jindřicha ze Steinau, přikoupila pro svého syna Františka Antonína od Marie Terezie Vrtbové, rozené Steinau, zpět nebílovské panství. Tak byly obě části opět spojeny a definitivně vytvořily rozsáhlé šťáhlavské panství.