Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Hledáte novou práci?

nabídka


 

Aktuality na Facebooku 

 

  


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

BOHUMIL NĚMEC - SLOVINSKÝ MUČEDNÍK

Jasna Fakin Bajec, Mojca Senegačnik, Jiří Sankot

 

Původ Bohumila Němce

Kněžská dráha Bohumila Němce

Příchod Bohumila Němce do Komna

Smrt děkana Bohumila Němce

Slib slovinských kněží na Němcově pohřbu

Hrob Bohumila Němce

Článek Nové doby o úmrtí P. Bohumila Němce

O komenská farnosti a vypálení obce

 

foto

 

Původ Bohumila Němce

23. prosince 1868 se narodil krejčímu Václavu Němcovi a jeho druhé manželce Kateřině ve chválenické husopárně č. p. 24 syn Bohumil, nevlastní bratr houslisty a profesora pražské konzervatoře Františka Němce (*1825). Otec Václav Němec (*1802), syn nádeníka z Olešné, byl krejčovským mistrem a bývalým vojákem od plzeňského pětatřicátého regimentu. Maminka Kateřina (*1844) byla dcerou chválenického nádeníka Šimka z č. p. 39.  Svědkem na svatbě Bohumilových rodičů v srpnu 1868 byl tehdejší chválenický podučitel Antonín Benedikt BreychaBohumil Němec byl také strýcem Miroslava Němce (1917-1999), který se věnoval chválenické vlastivědě. Vedle Miroslavova otce Benedikta (1870-1951) porodila Kateřina Václavu Němcovi v letech 1875 - 1882 ještě další tři Bohumilovy sourozence - Růženu, Emanuela a Bedřicha.

 

Kněžská dráha Bohumila Němce

Stejně jako jeho nevlastní bratr František Němec, také Bohumil Němec se stal světoběžníkem. Zvolil si však dráhu kněze. Po maturitě odešel v roce 1890 do kraňského (slovinského) města Gorice na italsko-slovinském pomezí, kde vstoupil do tamního semináře. Patřil mezi stovku Čechů, kteří na konci devatenáctého století přišli studovat do semináře v Gorici. Horskou oblast trápil velký nedostatek kněží, a příchod mladých seminaristů z Čech mohl tento problém zmírnit. O tom, jak všeobecně napjatá situace na konci 19. stolezí v oblasti panovala, svědčí skutečnost, že biskup Janez Nepomuk Glavin, který mladé Čechy do dnešního Slovinska pozval, byl v roce 1891 raněn při atentátu, z jehož následků se pak musel léčit v Karlových Varech. 

15. července 1894 byl Bohumil Němec v Gorici vysvěcen na kněze. Místem jeho duchovní služby byly dva kraje na západě dnešního Slovinska - Goriska a západní Kras. Nejprve působil jako kaplan ve městečku Cerkno a po roce, roku 1895, odešel do Pečin u Tolmina, kde působil v letech 1895 - 1902 jako vikář (v těchto oblastech nejspíš alternativní označení pomocného duchovního). Vikářem byl také v Gabrovici, a to do roku 1908. Po odchodu z Gabrovice byl odešel do Zgoniku, kde se po složení zkoušky roku 1911 stal řádným farářem a působil zde až do roku 1922.

V době Němcova působení ve Zgoniku vypukla první světová válka. Celé oblasti, která se stala Bohumilu Němcovi druhým domovem, byl znenadání určen osud jednoho z nejhorších bojišť světového konfliktu. Rakousko-italská fronta se táhla podél celého údolí řeky Soča (italsky Isonzo) a k bojům docházela v náročném terénu zdejších vysokých hor. Na straně Rakousko-Uherska se zdejších válečných operací účastnily i německé jednotky. Výmluvným svědectvím tehdejších bojů je dodnes řada hřbitovů, z nichž největší se nachází u vsi Gorjasko poblíž slovinského města Komno. Po první světové válce připadly oblasti Istrie, Krasu a Gorisky východně od Gorice Itálii.

 

Příchod Bohumila Němce do Komna

V nových poměrech přišel 23. dubna 1922 na své poslední působiště, do města Komna, Bohumil Němec. Byl zde až do své smrti v listopadu 1931 děkanem. O půl roku později, 28. října 1922, se chopili v Itálii moci fašisté. Byla to doba, kdy řada dalších slovanských kněží (slovinských, českých či chorvatských) odcházela do emigrace. Bohumil Němec ve službě zůstal.

 

farníci

Bohuslav Němec s farníky v Komnu roku 1922

 

Do Komna přišel na žádost dosavadního děkana Ignacije Valentinčice a s podporou biskupa Frančiška Borgie Sedeje. Nastoupil ve svátek patrona komenské farnosti, sv. Jiří. Jako děkan spravoval celkem čtrnáct farností v okolí - Branica, Vojščica, Gabrje, Gabrovica, Veliki Dol, Gorjansko, Kobjeglava, Lipa-Škrbina, Pliskovica, Rihemberg, Šmarje, Štanjel, Štjak a Temnica. Pamětníci vzpomínali, že Bohumil Němec byl zapáleným knězem, pokrokovým a lidmi mimořádně oblíbeným. Byl včelařem, zručným truhlářem i zemědělcem a jeho zvláštním rysem byla skromnost.

Také arcibiskup Frančišek Borgia Sedej si děkana Němce cenil a dokonce jej jmenoval čestným konzistoriálním radou. Za působení Bohumila Němce se v komenské farnosti rozvíjel – i přes nepřízeň úřadů - duchovní a společenský život. Zdejší spolky - dívčí Mariina družba, ženská Mariina družba, Mariina školka a kostelní sbor pomáhaly udržovat a rozvíjet slovinský jazyk poté, co italský fašistický režim zrušil v roce 1928 vzdělávání slovinské menšiny v národním jazyce.

 

komno

Kostel sv. Jiří v Komnu

 

Smrt děkana Bohumila Němce

Při obraně slovinského jazyka a lidských hodnot se Bohumil Němec dostával stále ostřeji do opozice vůči italské fašistické moci. K útoku režimu proti knězi došlo v polovině srpna 1931. O svátku Nanebevzetí Panny Marie zorganizovala místní pobočka fašistické organizace Dopolavoro ples. P. Bohumil Němec proti plesu při náboženské slavnosti vystoupil se zdůvodněním, že o mariánském svátku se nikdy předtím netančilo. Fašistická organizace podala na děkana Němce stížnost s tím, že brání pronikání italské kultury mezi obyvatele v okolí Gorice. Bohumil Němec se navíc protivil korporaci, kterou zřídil italský totalitní režim s cílem, aby organizovala a kontrolovala veškerý kulturní život dospělého obyvatelstva v Itálii. 31. října 1931 byl Bohumil Němec zatčen.

Děkan Němec byl odvezen na policii do Gorice, kde mu byly sejmuty otisky prstů a fotografové jej fotili ze všech stran. Výslech byl velmi hrubý a mučený kněz začal krvácet. V tomto stavu byl z policie propuštěn.

Domů do Komna se ještě jakž takž dovlekl, ale následujícího rána již nemohl vstát. Hospodyně Cilka poznala, kolik uhodilo, když při praní farářových věcí objevila na košili skvrny od krve. Kněz byl odvezen do sanatoria sv. Justa v Gorici, kde 22. listopadu 1931 zemřel. V Komnu byl zesnulý třiašedesátiletý kněz vnímán jako oběť fašistického násilí a místní mu vypravili veliký pohřeb. Místním slovinským obyvatelstvem se okamžitě stal - ač rodilý Čech - symbolem odporu proti fašistické moci a její odnárodňovací politiky.

 

oznámení

Oznámení o úmrtí Bohumila Němce

 

Slib slovinských kněží na Němcově pohřbu

Na Němcově pohřbu 24. listopadu 1931 slíbilo šestačtyřicet slovinských kněží z okolí, že budou i přes hrozbu mučení trvat na výuce slovinského jazyka v kraji. Tento slib byl opakován 3. prosince 1931 na slovinské Svaté hoře při pohřbu násilně odstraněného arcibiskupa Sedeje. Arcibiskup Frančišek Borgia Sedej zemřel osm dní po Bohumilu Němcovi. Po jeho likvidaci byla zvýšena úřední kontrola nad činností kněží.

 

hrob

Hrob Bohumila Němce v Komnu

 

Hrob Bohumila Němce

Hrobka Bohumila Němce se nachází na farním hřbitově ve vesničce Gorjansko západně od Komna, při silnici do Klanece při Komnu. Vesnický hřbitov sousedí s obrovským rakousko-uherským vojenským hřbitovem z 1. světové války, na kterém je pochováno na deset tisíc těl rakouských vojáků. Jde o největší vojenský hřbitov na území někdejšího Rakousko-Uherska.

 

Článek Nové doby o smrti Bohumila Němce

Smrt Bohumila Němce měla velký ohlas v jeho rodném kraji. Plzeňský sociálně demokratický deník Nová doba přinesl dne 25. prosince 1931 na své 8. straně o úmrtí následující článek:

NOVÁ OBĚŤ FAŠISTICKÉHO TERORU. 63-LETÝ DĚKAN BOHUMIL NĚMEC Z CHVÁLENIC U BLOVIC, PŮSOBÍCÍ V KOMNU BLÍŽE GORICE UŠTVÁN ITALSKÝMI FAŠISTY

Pod tímto názvem přináší lublaňský deník "Slovenec" ze dne 5. t. m. pojednání o osudech českého kněze v Komnu u Gorice (pod vládou Italů), 63-letého děkana Bohumila Němce, rodáka z Chválenic na Plzeň­sku, o němž jsme přinesli zmínku, že one­mocněl v důsledku surového zacházení a týrání fašistických policejních stvůr. Lu­blaňský list vyličuje případ takto:

"Děkan Němec nezajímal se o politiku. Jako vzdě­laný člověk sledoval události a četl různé noviny (mimo italské také české a jugoslávské). ale nikdy nekázal pobuřujícím způsobem. Byl dobrý a spravedlivý a ne­měl proto osobních nepřátel, naopak byl všude velice váženým a oblíbeným pro své dobré srdce, upřímnost a nezištnost.

Letos 15. srpna pořádali fašisté v Komnu velikou slavnost, kde se bavili způsobem velice neslušným a provokujícím. Tu vy­stoupil proti nim děkan Němec a ostrým způsobem zkritizoval na místě jejich chování. Tím si ale poštval na sebe fašisty, kteří naň měli svrchu již proto, že byl Čech, a nekázal italsky, nýbrž slovinsky. Tito jej obžalovali a hned druhý den přijela z Go­rice policejní komise vyšetřovati celý případ. Dne 31. října byl zatčen a odveden do Go­rice na kvesturu. Tam mu bylo hrubě spíláno a vytýkáno mu, že straní Čechům a Slovincům a že nechce dovoliti, aby se Italové v Itálii (!) pobavili. Jako sprostý zlo­činec byl ve třech polohách fotografován a vzat mu otisk všech pěti prstů. Pak se­psali protokol a žádali, aby jej podepsal. Vida, že do protokolu úmyslně byly vepsá­ny lži a hrubé urážky, tu se spravedlivý a vždy pravdomluvný děkan velice rozčilil a odmítl lživý protokol podepsati. Policejní komisař, který již děkana znal od minulého roku, kdy mu nechtěl podepsati povolení k vydání cestovního pasu do Čech, kde chtěl tento navštíviti svoje rodiště a příbuzné, se konečně přimluvil, aby byl sepsán mírnější protokol. Tento pak ubohý děkan podepsal. Tehdy dostal děkan přísnou policejní vý­strahu a pokutu.

Děkan, který byl poslední dobou trochu churav, se po přestálém šikanování, týrání a rozčilení nebezpečně roznemohl. Několik dní na to, při večerní modlitbě v kruhu do­mácích lidí náhle omdlel a počal chrliti krev. Byl převezen do sanatoria milosrd­ných bratři v Gorici, kde se mu udělalo po­někud lépe. Potom se mu náhle přitížilo a v neděli 22. listopadu zemřel. Ještě před smrtí všem kolem sebe žehnal. (Snad i těm katanům, kteří jej utýrali! — pozn. dopiso­vatele.) Převor milosrdných bratři prohlásil, že tak upřímného, spravedlivého a šle­chetného trpitele v sanatoriu ještě neměl.

Dne 24. listopadu konal se v Komnu po­hřeb. Z celého Krasu přišli lidé, aby dopro­vodili na poslední cestě tohoto "dobrodince lidu", jak byl nazýván, který padl v boji za práva a svobodu svého lidu. Duchovních, z nichž mnozí přijeli z velmi vzdálených krajů, bylo na 40 a všech účastníků bylo kolem 3000. Průvod vedl gorický kanovník Valentinčič, někdejší komnenský děkan. Před začátkem mužský sbor zapěl smuteční pí­seň. Po zádušní mši promluvil dojemně msg. Valentinčič o zásluhách zemřelého. U hrobu promluvil msgr. Hren v jazyce italském, což bylo účastníky odsuzováno. Na konec pěvci zapěli "Nad hvězdami", při čemž nezůstalo žádné oko suché. Tu teprve bylo viděti, jak byl všemi milován. Svým přemožitelům se nezavděčil, ale dosáhl něčeho lepšího: Zapsal se zlatým písmem do srdcí slovinského národa a jeho nevinně prolitá krev volá k Hospodinu nebes i země!" — Tolik přináší lublaňský deník.

Bohumil Němec se narodil ve Chválenicích 23. prosince 1868. Studoval na gymna­siu v Plzni. Bohosloví studoval v Gorici, která tehdy patřila Rakousku. Působil jako vikář na Pečinách a v Gabrovici u Komna, později pak ve Zgoniku, kde zemřela jeho matka, kterou si vzal k sobě. Naposledy působil jako děkan v Komnu po delší dobu. Jeho skromnou domácnost mu vedla jeho sestra, která poslední dobou také uchuravěla v důsledku těchto událostí. Byl to je­den z ojedinělých případů vzorných kato­lických kněži, kterých má historie katolické církve a zejména současná doba velmi pořídku. Člověk z lidu, který se svým lidem nejenom žil a s ním si rozuměl, ale který s ním také cítil a k němu lnul. Byl dobrodincem chudých z celého kraje, a nadotaz, proč nechce zpět do vlasti, kde by mohl dostati pro velký nedostatek kněží bohatou faru, odpověděl, že příliš srostl se svým chudým horským lidem a že netouží po blahobytu. Jeho důstojná, vysoká postava, měkký pohled a věčně dobrácký úsměv jeho rtů tolik připomínal "Modrého kněze" — Dobrovského — ze Šmilovského "Za ranních červánků". Měl rád Čechy a měl upřímnou radost z naší mladé republi­ky, na kterou byl hrdým. Zejména na Pl­zeň, kde prožil studentská léta, rád vzpomínal. Při poslední své návštěvě loňského roku navštívil mimo Prahu a Plzeň též vý­stavu růži v Blatné. Tehdy viděl svoji do­movinu naposledy, ač se tolik těšil, že ji opět brzy navštíví. Osud mu určil jinak. — Byl to kněz, ale pro nás to byl především šlechetný člověk a ryzí charakter, který přes to, že byl knězem, nezapomněl svého chudého původu a miloval lid, z kterého vyšel. Padl v boji o lepší, spravedlivější společenský řád a stal se obětí fašistické diktatury.

 

O komenská farnost a vypálení obce

Komenská farnost je zmiňována o něco dříve než farnost chválenická - v roce 1247. Městečko se stalo během staletí důležitým správním centrem západního Krasu, sídlil zde soud a nacházela se zde věznice. Díky poloze se stalo Komno v moderní době oblíbeným místem letních táborů a vzniklo zde sanatorium pro léčbu plicních nemocí s rentgenovým centrem.

Během první světové války se Komno - a vlastně celý region, kde Bohumil Němec působil - nacházely poblíž rakousko-italské fronty, která vstoupila do historie jako krvavá Sočská fronta. Komno bylo v této době těžce ostřelováno německou artilérií.

Za druhé světové války, 15. 2. 1944, bylo město vypáleno nacisty. Ti se tak pomstili za útok partyzánů na zásobovací jednotku projíždějící okolím Komna. Jako odveta byly vypáleny i další blízké obce - Tomačevica či Mali Dol. Obyvatelé z hořících vsí byli shromážděni na železniční stanici Nabrežina (Aurisina) v Itálii a odvezeni do německých pracovních táborů. Z obce Komno bylo odvezeno na pět set jejich obyvatel. Jedním z nich byl dosud žijící Emil Švara, kterému tehdy bylo šestnáct let a který doprovázel svou maminku do zajetí v Bavorsku. Většina zajatců přežila, protože se ocitli nikoliv v koncentračních táborech, ale u německých rolníků. Obyvatelé Komna byli přivezeni do města Neumarkt v bavorské Horní Falci, a to do barákového tábora "Wolfenstein" zprovozněném v červnu 1942.

 

vypálený

Vypálené městečko Komen (zdroj: Emil Švara)

 

Tábor se skládal se ze třiatřiceti dřevěných baráků pro zajatce, pěti kamenných baráků a šesti dřevěných baráků pro vojáky. Rozkládal se na 27000 metrech čtverečních a byl určen pro 6000 zajatců. Během let 1942 - 1945 v táboře zemřelo 1548 lidí včetně 447 žen a 287 dětí. Štěstím v neštěstí bylo pro zajatce místní obyvatelstvo. Neumarktský farář Ludwig Heigl organizoval ve městě pomoc, při které bylo do tábora pašováno jídlo a oblečení. Za svou ilegální činnost byl Ludwig Heigl v roce 1998 oceněn slovinskou medailí Za Zásluhy. Na konci války, na jaře 1945, byli repatriováni zpět do vlasti a s pomocí spojeneckých vojáků začali s novou výstavbou svých domovů.  V letech 1949 - 1950 byli v táboře ubytováni Němci odsunutí ze zemí střední Evropy. V roce 2005 byl na místě tábora za účasti hostů ze Slovinska zřízen Mírový park s památníkem.

Stránka

Matrika narozených obce Chválenice - narození Bohumila Němce

Matrika narozených obce Chválenice - narození Bohumila Němce

Matrika narozených obce Chválenice - narození Bohumila Němce

Matrika narozených obce Chválenice - narození Bohumila Němce

Svatba Bohumilových rodičů v srpnu 1868

Svatba Bohumilových rodičů v srpnu 1868

Detail ze smutečního oznámení

Detail ze smutečního oznámení

Detail z hrobu P. Němce

Detail z hrobu P. Němce

Reprodukce článku o smrti Bohumila Němce zveřejněného v plzeňském sociálně demokratickém deníku Nová doba dne 25. 12. 1931 (knihovna Státního oblastního archivu Plzeň-sever se sídlem v Plasích)

Reprodukce článku o smrti Bohumila Němce zveřejněného v plzeňském sociálně demokratickém deníku Nová doba dne 25. 12. 1931 (knihovna Státního oblastního archivu Plzeň-sever se sídlem v Plasích)

Dnešní podoba chválenické pošty č. p. 24, rodiště Bohumila Němce

Dnešní podoba chválenické pošty č. p. 24, rodiště Bohumila Němce

Kostel sv. Martina s poštou č. p. 24 -  rodištěm Bohumila Němce

Kostel sv. Martina s poštou č. p. 24 - rodištěm Bohumila Němce

Mapa Rakousko-Uherska s vyznačením Chválenic a Gorice

Mapa Rakousko-Uherska s vyznačením Chválenic a Gorice

Orientační mapa Slovinska s vyznačením hlavního města a míst zmíněných v kapitole o Bohumilu Němcovi

Orientační mapa Slovinska s vyznačením hlavního města a míst zmíněných v kapitole o Bohumilu Němcovi

 

 


Stránka