Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Hledáte novou práci?

nabídka


 

Aktuality na Facebooku 

 

  


Obsah

BENÁTSKÝ MARŠÁL V ČELE PANSTVÍ

Vladimír Červenka, Jiří Sankot

 

Závěť Adama Heinricha von Steinau

Původní inventář nebílovského zámku

Stavební výkresy zámku Nebílovy z konce 19. stol.

Torzo románu "Nebílovský maršál"

 

V letech 1705 - 1712 patřilo nebílovské panství, a tedy i Chválenice Adamu Heinrichovi hraběti ze Steinau (1653 – 1712), člověku, který požíval velké úcty v řadě evropských armád a proslul na nejdenom evropském bojišti.

Rod von Steinau, genannt Steinrück, jehož genealogickou posloupnost můžeme sledovat od první poloviny 14. století, pocházel z oblasti Franky (Franken). Jeho původním erbem byl stříbrný štít a v něm tři černá vozová kola v postavení 2, 1 s pěti nebo šesti paprsky. Klenot tvořilo jedno kolo ozdobené pěti stříbrnými pštrosími pery.

 

erb

Původní erb rodu von Steinau

 

Větev, z níž pocházel Adam Heinrich, sídlila na Euerbachu ležícím v sousedství města Schweinfurt asi 35 km severovýchodně od Würzburgu, správního střediska vládního obvodu Dolní Franky (Unterfranken) ve spolkové zemi Bavorsko. Četné heraldické a funerální památky na tento rod se nachází v tamějším kostele sv. Kosmy a Damiána, ale i na jiných místech.

Rodiči Adama Heinricha byli Adam Ulrich, důstojník císařské armády (* 1629, † 23. 1. 1674) a Aemilia von Günderode (* 1632). Rodina byla původně luteránská, ale roku 1670 konvertovala ke katolictví.

Syn Adam Heinrich se Adamu Ulrichovi a Aemilii narodil roku 1653 jako nejstarší potomek. Měl ještě čtyři bratry: Johanna Wilhelma (* 1659), Christopha Ludwiga (* 1660, † v mládí) a Johanna Franze Rudolfa a čtyři sestry: Aemilii Magdalenu (* 1655), Evu Ursulu (* 1656), Aemilii Elisabethu (* 1658, † 1734) a Sophii Dorotheu, o níž je známo, že žila jako svobodná v Mnichově. Všichni tři synové, kteří se dožili dospělosti, se po vzoru otce věnovali vojenství. Johann Wilhelm sloužil v bavorském vojsku jako obrlajtnant pluku Maffei a zemřel roku 1700 v Nizozemí. Johann Franz Rudolf vstoupil rovněž do bavorské armády, odkud roku 1695 přešel do sasko-polských služeb. Později byl obrstem pěchoty ve španělské armádě.

Nejdobrodružnější život však měl právě Adam Heinrich, který se zúčastnil bojů takřka po celé Evropě. Za své četné vojenské zásluhy byl spolu s bratrem Johannem Franzem Rudolfem povýšen 20. 12. 1702 do říšského hraběcího stavu, při čemž jim byl polepšen rodový erb. Ten nyní tvořil čtvrcený štít se srdečním štítkem, kam se přesunulo původní rodové znamení – tři vozová kola. V 1. a 4. červeném poli se objevily tři páry zkřížených palmových ratolestí přirozených barev v postavení 2, 1. Ve 2. a 3. černém poli byl zlatý korunovaný do středu štítu obrácený dvouocasý lev s červeným jazykem. Nad štítem se objevily tři korunované turnajské přilby s červeno-zlatými, černo-stříbrnými a černo-zlatými přikryvadly. Na pravé byl klenotem rostoucí okřídlený lev se svatozáří, držící v levé tlapě zlatou šestihrotou hvězdu, v pravé stříbrný půlměsíc. Na prostřední přilbě vyrůstala v klenotu palma přirozených barev, v jejíž koruně bylo posazeno černé vozové kolo se šesti paprsky, ozdobené na vrcholu pěti pštrosími pery – stříbrným, červeným, černým, červeným a stříbrným. Vlevo byl klenotem rostoucí zlatý korunovaný dvouocasý lev s červeným jazykem. Za štítem vynikaly dvě turecká kopí, dělové hlavně a kolem byly rozmístěny další válečné trofeje. Jako štítonoši sloužili dva diví muži opírající se o kyj. Prakticky všechny nově přidané prvky a symboly odkazovaly na vojenské zásluhy obou bratří. Palma a palmové ratolesti zde nejspíše představují obecné znamení vítězství, zbraně pak symbolizují trofeje ukořistěné nepřátelským vojskům. Okřídlený lev je převzat ze znaku Benátské republiky, v jejíchž službách Adam Heinrich působil jako vrchní velitel. Půlměsíc a hvězda, stejně jako turecká kopí odkazují na jeho účast v bojích s Osmanskou říší.

pečeť

Pečeť Adama Heinricha von Steinau s novým, rozšířeným erbem

 

Adam Heinrich von Steinau vstoupil do císařské armády již ve třinácti letech, v roce 1666. Následná vojenská kariéra pro něho byla vším. Bojoval ve francouzských válkách v Itálii a v Nizozemí, byl pětkrát raněn i zajat. V roce 1680 se oženil s bohatou bavorskou šlechtičnou Marií Annou Barborou hraběnkou z Freysingu-Tattenbachu a Rheinsteinu. Maria Anna Barbara hraběnka von Tattenbach-Rheinstein, byla již v té době vdovou po Johannu Jakobovi hraběti von Preysing. Adam Heinrich von Steinau měl v té době již hodnost plukovníka. Ve stejném roce na doporučení vrchního velitele císařské armády, vévody Karla Lotrinského vstoupil do služeb bavorského kurfiřta Maxmiliána Emanuela. V roce 1681 se mu narodil syn František.

Po roce 1685 byl hrabě Steinau povýšen na generála (generálmajora) a dostalo se mu cti velet samostatné brigádě. Proslul dobytím obávané turecké pevnosti Nové Zámky na jižním Slovensku. Jeho úspěchy ve válkách proti Turkům pokračovaly a mnohokrát si vysloužil od císař Leopolda I. vyznamenání.  V roce 1689 byl Adam Heinrich ze Steinau povýšen na polního zbrojmistra a také do stavu svobodných pánů, barona. Mezi tím již opět bojoval proti Francouzům v Piemontu a účastnil se obléhání Mohuče. V roce 1690 se Adamu Heinrichovi narodila dcera Marie Theresie Antonie Josepha Felizitas Anna Eleonora a 13. března následujícího roku mu ve věku 33 let zemřela manželka Marie Anna Barbora. Pohřbena je v kostele sv. Antonína Paduánského v Mnichově.

Ihned v roce 1692 se Adam Heinrich von Steinau podruhé oženil - s Marií Franziskou Katharinou (uváděna též jako Franziska Frederika) svobodnou paní von Pfirt (Pfürdt) zu Carspach. Z tohoto manželství se roku 1694 narodil syn Franz Anton Adam Heinrich.

V době převratných rodinných změn již Adam Heinrich působil ve službách Benátské republiky, kde překvapoval novými a novými úspěchy v boji Turkům – na moři i na souši. Úplný závěr 17. století pak Adama Heinricha ze Steinau zastihl ve službách saského kurfiřta Fridricha Augusta I. a v hodnosti saského polního maršála. Fridrich August I. byl zároveň polským králem Augustem II. V čele polského vojska se hrabě Steinau zúčastnil Severní války. Hlavními soupeři v této válce o přístup k Baltskému moři byli Rusové a Švédové. Polsko stále tehdy ze strategických důvodů na straně Ruska. Steinau se dostal do švédského Livonska (dnešní Lotyšsko), velel vojenskému táboru před Rigou. V táboře se nacházelo 6000 Sasů, 3000 Litevců s velitelem K. Sapegim, polská královská garda a 1200 Tatarů. V říjnu 1700 se Steinauovi podařilo obsadit pevnost Kokenhausen.

V roce 1701 se Adam Heinrich Steinau zúčastnil bitvy na Dvině. Prokázal zde nebývalou odvahu, když se třikrát v čele kyrysníků dostal do gardy švédského krále. Nakonec byla ale  sražen z koně ránou z muškety a raněný byl vynesen z bitevního pole. V roce 1702 se zúčastnil pod vedením polského krále Augusta II. srážky u Klišova. Velel zde levému křídlu. Po útěku pravého, saského křídla se Steinau s pomocí „fašin“ – svazků prutů – dostal přes močály, které považovali Švédové za neprůchodné. Zaútočil v týlu švédského pravého křídla, ve kterém způsobil zmatek. Teprve když se mezi švédskými vojáky objevil sám švédský král Karel XII., musel Steinau ustoupit. Jeho kyrisnický pluk byl obklíčen a vzat do zajetí.

V roce 1704 Steinau krátce velel polské korunní armádě a saské kavalérii. Za zásluhy byl Adamu Heinrichovi třikrát přiznán hraběcí stav - v Prusku (12. 3. 1703), Sasku (18. 6. 1703) a Čechách (8. 6. 1706).

V lednu 1705 zakupoupil na radu prezidenta nad apelacemi a Nejvyššího zemského sudí v Čechách Jana Josefa hraběte z Wrtby panství Nebílovy, Chlumčany a Žinkovy. V roce 1706 se nakrátko vrátil se do služeb Benátské republiky a působil zde v hodnosti maršála a vrchního velitele pozemních vojsk. Vzápětí však odešel kvůli vysokému věku do výslužby. Ve stejném roce zahájil přestavbu nebílovské tvrze na zámek. Na hranicích panství nechal vztyčit kamenné mezníky s nápisem GVS (Graf von Steinau) a letopočtem 1707. Jeden z těchto kamenů je dnes zachován v Babších, na kraji nebílovského obecního lesa.

zámek 1

Pohled na průčelí nebílovského zámku - dokumentace k plánované přestavbě z roku 1891

 

V roce 1709 zemřel v Benátkách ve věku patnácti let Steinauův syn Franz Anton Adam Heinrich. Byl převezen do Čech a dne 22. 3. slavnostně pohřben v kostele sv. Jakuba Většího na Prusinech. V roce 1709 se navíc Steinauova dcera, komtesa Marie Theresie Antonie Josepha Felizitas Anna Eleonora, provdala za hraběte Františka Václava z Wrtby. Dne 30. 10. 1712 učinil hrabě na svém zámku v Nebílovech poslední pořízení. Zemřel hned následujícího dne. Pochován byl 4. listopadu k synovi, do kostela sv. Jakuba Staršího na Prusinech na nebílovském panství.

Druhá Steinauova manželka, Maria Franziska Katharina, přežila syna i manžela. Dne 5. 11. 1717 nadiktovala svou poslední vůli a již následujícího dne byla pohřbena do společné krypty při kostele sv. Jakuba Staršího na Starém Městě pražském.

Dědičkou Adama Heinricha se stala jeho dcera Maria Theresia (* 1690/1691), od 9. 9. 1709 provdaná za hraběte Františka Václava z Vrtby na Křimicích a Nekmíři. Ten se narodil roku 1671 v Praze do rodiny Jana Františka hraběte z Vrtby, skutečného císařského a komorního rady a jeho manželky Barbory Terezie Františky z Kokořova. Pokřtěn byl 27. 12. v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně jako František Václav Jan Hroznata. Za válek o rakouské dědictví se přidal na stranu Karla Albrechta Bavorského, stal se jeho komořím a nejvyšším sudím zemským. Proto byl později vyšetřován a pokutován, ale již roku 1744 mu královna Marie Terezie dovolila vrátit se ke dvoru. Zemřel 20. 9. 1750 v Křimicích ve věku nedožitých 81 let. Jeho tělo bylo o dva dny později odvezeno do Votic a zde pak 24. 9. uloženo do rodové krypty ve františkánském klášteře. Maria Theresia von Steinau byla jeho druhou manželkou. Poprvé byl ženat s Marií Theresií hraběnkou von Götzen († 28. 8. 1707 ve Vejprnicích), s níž vyženil panství Nekmíř.

Ovdovělá Maria Theresia von Steinau učinila v červenci 1764 poslední pořízení. Zemřela 14. 2. 1766 ve svém domě na Starém Městě pražském jako 75letá. Pochována byla do vrtbovské krypty ve Voticích.

Z rodu von Steinau měl majetek v českých zemích také nám již známý mladší bratr Adama Heinricha Johann Franz Rudolf. V letech 1712–1717 vlastnil panství Žinkovy, které prodal své neteři Marii Theresii provdané Vrtbové. Poté držel statek Doubkov u Brtnice na Moravě. Zde také 26. 3. 1734 zemřel jako poslední mužský příslušník svého rodu. Pohřben byl v Chotěboři. Během svého života uzavřel trojí manželství. Jeho první manželkou byla Anna Aemilia von Zettlitz. Podruhé se oženil 31. 8. 1713 v Klatovech s Annou Františkou Zárubovou z Hustířan, ovdovělou von Oppersdorf († 1. 11. 1720 v Jihlavě) a potřetí 3. 3. 1726 v Libodřicích s Ludmilou, svobodnou paní Kustošovou ze Zubřího a Lipky. S ní měl dceru Marii Annu (* asi 1727), která po otci zdědila Doubkov ale později ho prodala. Provdala se za císařského důstojníka Antona Josepha hraběte Cicognu (* 9. 3. 1710 v Miláně, † 7. 6. 1781 v Praze). Zemřela 6. 5. 1788 v Praze na Novém Městě č. p. 451 ve věku 61 let jako vůbec poslední příslušnice rodu von Steinau, genannt Steinrück. Jméno rodu však neupadlo v zapomenutí, neboť se k němu přihlásila rodina podobného jména, která od něj odvozovala svůj původ a 21. 6. 1869 získala v Prusku potvrzení šlechtického stavu s právem užívat původní erb rodu von Steinau.

 

gvs

Mezník panství hraběte Steinau s iniciálami GVS (Graf von Steinau) a letopočtem 1707 se zachoval na okraji nebílovského obecního lesa, přibližně 300 m od katastru obce Chválenice .

 

Životem a pobytem Adama Heinricha ze Steinau v Nebílovech se zabýval patriot a popularizátor místní historie Jan Hajšman (* 1882 na Prusinách, + 1962 v Praze). O Adamu Heinrichovi ze Steinau napsal dokonce nepublikovaný román „Nebílovský maršál“, jehož torzo je dnes uloženo v Hajšmanově osobní pozůstalosti nacházející se ve Státním oblastním archivu v Plzni. Jan Hajšman působil v diplomatických službách meziválečné Československé republiky a za nacistické okupace byl vězněn v Buchenwaldu. 

 

Doslovný přepis závěti (testamentu) Adama Heinricha hraběte von Steinau:

Testament A. H. von Steinau 

 

Na dnešním zámku Nebílovy nenajdete žádné pozůstatky původního inventáře. O tom, jak bohatý tento inventář býval, svědčí následující přepis z roku 1816:

 

Zámek Nebílovy - inventář z roku 1816 

 

Stavební výkresy zámku z doby přestavby:

Zámek Nebílovy - výkresy (Státní oblastní archiv v Praze, fond Velkostatek Šťáhlavy, Nebílovy a Chocenice)

 

Torzo románu Nebílovský maršál od Jana Hajšmana (rukopis dokončen r. 1954):

 

Román Nebílovský maršál