Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Hledáte novou práci?

nabídka


 

Aktuality na Facebooku 

 

  


Obsah

ŽELČANSKÝ POKLAD Z ROKU 1884

Jarmila Hásková

 

selčany

Poklad byl nalezen v jednom ze želčanských statků nacházejících se v pravé části snímku.

 

V roce 1884 se při výstavbě chlívků proti vchodu do stavení č. p. 25 na želčanské návsi odehrála vzrušující událost. Při kopání základů na místech hráze zaniklého rybníčku narazil majitel Josef Janda nejprve na plochý břidlicový kámen a pod ním prokopl hliněnou nádobu džbánovitého tvaru. Z nádoby se vysypalo 2116 mincí, denárů z doby knížete Oldřicha, a čtyři malé náušnice. Mince – malé střibrné plíšky – byly vyraženy v domácí vyšehradské mincovně. Celý poklad vážil 2 kg. Střepy z rozbitého džbánu hodil majitel na hnojiště a později s hnojem rozvezl po svých polích „Na Stříbrnici“.  Většinu mincí prodal Josef Janda za 300 zlatých amatérskému archeologovi, Valdštejnovu zahradníkovi na Kozlu a tajemníkovi plzeňského historického muzea F. X. Francovi.  Pro další mince si přicházeli Židé z okolí a hospodář každému prodal ze zbývajících mincí po pěti kusech. Na památku si také ponechal asi pět mincí, ale ty se v rodině do dnešních dní nedochovaly. F. X. Franc se zajímal i o střepy z rozbité nádoby. Když pak Josef Janda začal přeorávat pole, Franc se svými lidmi důkladně prohrabával hlínu a několik střepů dokonce našli. 

Mince ze želčanského nálezu netvořily ani teritoriálně ani časově jednolitý celek. Starší a početně nevelkou částí byly bavorské mince z 10. století, nad nimiž několikanásobně převládaly české denáry z první poloviny 11. století. S výjimkou denáru knížete Jaromíra (1003, 1004—1012) z období konce jeho vlády, přinesl želčan-ský nález výhradně ražby knížat Oldřicha (1012—1033, 1034) a Břetislava I. (1034—1055), z velké části dosud neznámých typů, jimiž v nemalé míře obohatil tehdejší numismatické bádání.

Oldřichovy denáry začínají typy datovanými po roce 1014, kdy ctižádostivý kníže upevnil svoji pozici v zemi vyvražděním Jaromírových družiníků, a pokračují dalšími až do konce jeho vlády roku 1034. Z ikonografického hlediska jsou pro mnohé z nich charakteristické výrazně byzantizující motivy, jako je zobrazení panovníka na trůně nebo jeho profilový portrét s mnohopaprskovitou čelenkou na hlavě. V protikladu k těmto typům stojí denáry uvádějící ve dvouřadovém nápise jméno knížete Václava, i ty, které po roce 1017 přinášejí první zobrazení jeho postavy.

Z Břetislavových mincí obsahuje želčanský nález jedenáct typů včetně vzácného denáru s péřovou korunou a kotvou, raženého pro Moravu někdy ve 20. letech 11. století. Ostatní denáry českého původu, pocházející z časového úseku 1037—1050, byly nejpočetněji zastoupeny výrazně byzantizujícími postavami nebo poprsími panovníka i světce a zobrazením oranta se starokřesíanským gestem modlitby. Z výrazně českých motivů se objevil první jezdecký portrét panovníka.

Denáry českých knížat ze želčanského nálezu neudivují pouze množstvím ikonografických námětů stylizovaných v důsledku pri­mitivní techniky ražby často ve zkratce, nýbrž i svou jakostí a množ­stvím variant, které svědčí o vysoké intenzitě ražby v přemyslovské mincovně v Praze. J. Smolík dokonce soudil, že tři typy Oldřicho­vých denárů ze želčanského nálezu existovaly ve více než 100 variantách. Pro každou z těchto variant bylo zapotřebí zvláštního ra-žebního kolku. Vycházíme-li z předpokladu, že z jednoho páru ra­zidel bylo možno v období raného feudalismu vyrobit 4000—5000 kusů mincí, odhad 400 000—500 000 kusů v daném případě je více než názorným příkladem intenzity ražby v první polovině 11. sto­letí.

Neméně udivuje i technická dokonalost přípravy mincovního ko­vu, jehož ryzost, zjištěná Smolíkem, se pohybovala u Oldřichových denárů od 0,820—0,944, u Břetislavových ražeb od 0,660—0,916. Postupný pokles průměrné váhy mincí pod jeden gram však signa­lizuje u těchto ražeb blížící se mincovní reformu, kterou kolem ro­ku 1050 přizpůsobil Břetislav I. české denáry viditelným zmenšením jejich průměru a váhy na 16 mm a 0,9 g vnitřním potřebám země.

Z ekonomického hlediska představuje želčanský nález poměrně kompaktní celek domácích platidel určených původně potřebám dálkového obchodu směřujícího přes naše země k Baltu. Také jeho druhá složka, reprezentovaná německými ražbami a sekaným stří­brem, souvisí nepochybně s mezinárodním obchodem, jehož roz­květ v první polovině 11. století končil. S těmito změnami hospo­dářského charakteru, které se později obrazily v mincovní reformě knížete Břetislava, nepřímo souvisí zakopání želčanského nálezu kolem roku 1050. Původního majitele však můžeme dnes jen stěží určit. Vzhledem k časovému rozsahu ražeb z 10.—11. století není vyloučeno, že mince postupně shromáždil bohatý domácí usedlík, a to z několika stran. Relativně početná bavorská složka naznačuje kontakt s jihoněmeckým obchodním proudem směřujícím přes ji­hozápadní Čechy do Prahy, vzácný moravský denár připomíná po­měrně málo doložený směr východní.

Za místo vzájemného střetávání obou směrů můžeme vsak stěží považovat Želčany a jejich nejbližší okolí. Domácí a zahraniční mince mohly být totiž získány jen v živém obchodním centru, kde se prodávalo a nakupovalo. Takovým místem bylo bezesporu pod­hradí Plzně (dnes Plzence), jehož obchodní ráz dokládají již pro 10. století svatovojtěšské legendy a nepřímo i mincovna knížete Ja­romíra, která tu byla v činnosti snad ještě v době postupného shro­mažďování české složky želčanského nálezu.

Skutečnost, že tento peněžní majetek — ukrytý v Želčanech — nemusil být získán na místě samém, nikterak neubírá na významu jeho historické dokumentárnosti. Zdá se totiž pravděpodobné, že tak jako jinde i v této oblasti mohl jej majitel získat pouze pro­dejem zemědělských či jiných produktů, a to samo o sobě svědčí o obydlené zemi. Pro jihozápadní Čechy je to svědectví velmi dů­ležité, neboť zapadá do Břetislavovy vlády charakterizované pro­hloubením správy pohraničních oblastí i jejich sporadickou kolo­nizací. Želčanský nález, jak se zdá, naznačuje směr postupu osídle­ní od Plzence do mladších pohraničních území a nepřímo i pravdě­podobný směr obchodní cesty na Řezno.

 

Na horním snímku vidíte denár knížete Oldřicha (vlevo a vpravo) a denár knížete Břetislava. Na dolním obrázku jsou denáry ze želčanského pokladu.

dva denáry

mnoho denárů