Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Hledáte novou práci?

nabídka


 

Aktuality na Facebooku 

 

  


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

NACISTICKÁ OKUPACE A OSVOBOZENÍ

Josef Boehm a Zbyněk Boehm st.

 

Temné roky okupace

Osvobození 7. května 1945

Zajímavost na závěr

 

Temné roky okupace

Dne 9. října 1938 přijel do Chválenic oddíl dělostřeleckého pluku č. 105 z Českých Bu­dějovic a umístil 3 děla v palebném postavení v Hejzkojc štěpnici a za Řapíkojc stavením (dnes Čechů). Téhož dne večer přišla také pěchota z opuštěných krytů blíže obce Bakové u Merklína. Byla to 6. rota 153 pluku. Umístila si v I. třídě školní budovy kancelář. Učebny v I. patře si zajistila k případnému příchodu dalších oddílů vojska a četnictva. Nábytek byl vynesen do staré stodoly a vyučování bylo přerušeno. Ježto však větší část vojska dne 14. října 1938 odešla do Mýta u Rokycan, mohlo být vyučování 15. října obnoveno. Bylo užito učeben v poschodí. Přízemní učebna byla doposud zabrána československým vojskem. Dělostřelci odjeli 20. října 1938 do Českých Budějovic a pěchota opustila obec 2. lis­topadu 1938 a odešla k přechodnému pobytu do Žákavé.  15. března 1939 obsadily české země jednotky německého Wehrmachtu a začala neslavná éra Protektorátu Čechy a Morava.

 

adresář

Adresář Protektorátu Čechy a Morava z roku 1939 nám dává představu o hospodářích a živnostech ve Chválenicích v prvním roce nacistické okupace. Chouzovy ani Želčany v adresáři bohužel uvedeny nejsou.

 

Dne 12. prosince 1940 přišla do Chválenic jednotka říšské branné moci. Vojáci v počtu asi 100 mužů ubytováni byli hromadně v sálu hostince u Peroutků. Důstojníkům a poddůstojníkům byly vyhledány byty v obci, v hostinci u Kašparů byla umístěna kuchyně a sálu použito jako místnosti k hromadnému vyučování vojáků. Ve škole bylo vyžádáno uvolnění jedné učebny, jež zří­zena byla jako ošetřovna nemocných. Též část bytu řídícího učitele zabrána byla k bydlení poddůstojníků. Ve stodolách, ve stájích na faře i v jiných hospodářstvích opatřeno bylo místo pro koně, vyhledáno místo pro uložení píce a různých vojských potřeb. V nádvořích umístěny vozy, kůlna na faře vybavena jako kovárna. Vojsko zde pobylo do Bílé soboty 12. dubna 1941 a odjelo vlakem přes České Budějovice. Dne 20. dubny 1941 se však celá vojenská kolona opět do Chválenic vrátila. Vojáci vypravovali, že byli až na Jugoslávských hranicích. Definitivně vojsko odjelo 14. května 1941. Během války dojíždělo do obce gestapo, které si odváželo různé potraviny, maso, mouku a jiné věci. 

Koncem března 1942 byly v kostele sv. Martina rekvírovány zvony Martin a Václav, které sem byly umístěny díky téměř celoživotnímu úsilím pátera Josefa Fukárka na samém sklonku jeho života, v roce 1932. Zvony Martin a Václav nahradily původní chválenické zvony zabavené při rekvizicích za první světové války, v letech 1916 - 1918. Nových zvonů Martin a Václav se Chválenice dočkaly až v roce 2013.

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha prohledávali přísluš­níci SS byty v obci a kontrolovali občany opouštějící obec.  V roce 1944 postavil místní truhlář Václav Šmolík z č. p. 3 na příkaz Němců pozorovatelnu na střeše nejvyššího domu v obci, Kampeličky, ze které dávali Němci pokyn svět­lometu umístěnému za Smolkovic zahradou a v dalším okolí při možných přeletech letounů. Ve­litelství Němců mělo též zabránu jednu místnost v Kampeličce. Nejprve zde bylo několik vojáků, které později vystřídalo v obsluze pozorovatelny několik děvčat, z toho dvě mluvily česky.

Na podzim roku 1944 do obce přijelo několik vozů s německými uprchlíky. Umístěni byli v obou sálech, u Peroutků a u Kašparů. Na vozech si přivezli jen nejnutnější věci. Údajně pocházeli od pol­ských hranic. Začátkem roku 1945 se nad obcí stále častěji objevovala tzv. hloubkařská americká letadla, která bombardovala vlaková nádraží. V Nezvěsticích, Starém Plzenci i Blovicích zanechala na nádražích rozstřílené lokomotivy a celé vlakové soupravy. Byl opravdu strach někam jet. Při jednom náletu stál u Kašparovic hostince traktor, naštěstí bez řidiče a jeden z hloubkařů na něj začal pálit. Traktor naštěstí netrefil, ale několik střel prolétlo zdmi sálu. Ještě několik let po válce byly zásahy vidět.

 

Osvobození 7. května 1945

V pondělí 7. května se vesnice probudila do pěkného májového rána. Lidé byli vzrušeni očekáváním, co bude dále. Pouť, den před tím, nebyla a jen se čekalo na události příští. Do zaměstnání do Plzně žádný nejel, přestože se vědělo, že Plzeň již Američané osvobodili. Muži postavili z malých břízek v horní části obce malou slavobránu pro osvobozující ar­mádu. Která to bude, nikdo nevěděl. Konečně, kolem desáté hodiny dopoledne přijíždí od Českých Budějovic první auto armády USA, pak nékolik dalších pokračuje dále v cestě na Plzeň. Lidé se radovali a házeli vojákům pouťové koláče. Byla radost, že jsme osvobození z německého poddanství. Po lehkých autech přijelo do vsi několik tanků, které obsadily výpadové cesty za vsí a již zůstali ve vsi i vojáci. Hlavní tábor si zbudovali za obcí k Nebí-lovům v Babcích, kde se po nich dodnes říká v Americe.

Vesnicí po několika dnech procházeli zajatí Němci, kteří byli soustředěni na louce pod Skalkami, na rozcestí Plzenec - Nebílovy. Bylo jich zde několik set a vojáci USA je hlídali.

Američtí vojáci se znakem hlavy Indiána na bílé hvězdě v černém erbu na rukávu uni­forem se zdrželi v obci až do září. 3. září 1945 se sešly děti ve třídách, které nedávno uvolnili američtí vojáci. Před několi­ka dny byly sneseny lavice z farské stodoly a též ze Sýkorovny domu č.p. 96, kde se v pří­zemní místnosti po příchodu uprchlíků do školy přechodně vyučovalo. Také školní tabule odpoutané z rámu byly vráceny svému účelu. Právě tak stoly a jiný školní nábytek.

Ubytování amerického vojska bylo zrušeno, uvolněny školní místnosti, aby mohlo být započato s vyučováním. Na pokyn svého velitelství zůstali ještě v rodinách u Krčmářů, kde měli kuchyni a jídelnu, u Peroutků, na faře, v místnostech Kampeličky a v některých soukromých bytech.

Děti je provázely na každém kroku, vojáci měli plné porozumění pro dětský zájem o výzbroj a vše, co měli s sebou.  A bylo se čemu obdivovat. Jak ve výzbroji, tak i v oblečení, organizaci, zásobování a vy­stupování. Před okny bytu řídicího učitele budil pozornost trojhran z tyčí, na kterém byl zavěšen gumový vak, s letecky dopravovanou pitnou vodou. Vak měl dole několik vý­pustných kohoutů. Déti rády posloužily, zvláště když tušily, že budou odmě­něny čokoládou, pomeran­čem, žvýkací gumou, nebo alespoň svezením ve vojen­ském automobilu.

 

Zajímavost na závěr

Zajímavostí, nebo spíše náhodou bylo, že tehdejšího výměnkáře Martina Šmolíka s manželku Annou z Chválenic č. p. 3 navštívil v květnu 1945 vojín americké armády Rudolf Pintíř z New Yorku, syn Marie roz. Šmolíkové z Chválenic č. p. 3 narozené 24. dub­na 1896, která po ukončení školy odjela do Ameriky. Bylo to milé a dojemné shledání a svědectví, že i co bylo mo­řem odloučeno, zůstalo věrno své vlasti, mohlo jí prospéti, když byla v ponížení. Milý host byl dvacetiletý a mluvil dobře česky. Zdržel se 3 dny a odjel zpět k svému oddílu, který se chystal k přesunutí z Evropy do Japonska.