Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Hledáte novou práci?

nabídka


 

Aktuality na Facebooku 

 

  


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Z CHVÁLENICKÉ ČERNÉ KRONIKY

 Jiří Sankot

 

CHVÁLENICKÁ KNIHA TRESTŮ

PŘÍBĚHY Z 19. STOLETÍ

Přepadnutí (1865)

Chycený zloděj (1865)

Spadl do lomu a usmrtil se (1881)

Velké železniční neštěstí (1890)

Neštěstí (1891)

Řádění hromu (1891)

Potrestaný útočník na velocipedistu (1894)

Vesnický román (1899)

PŘÍBĚHY Z 20. STOLETÍ

Vražda služky ve Šťáhlavicích (1927 - 1934)

Tragédie na němém statku (1944)

 

Chválenická kniha trestů

Nejstarším pokladem v obecním archivu je tzv. Chválenická kniha trestů, do které se zapisovaly drobné tresty v posledních dvou desetiletích 19. století a v prvních dvou desetiletích 20. století. Některé případy svým významem přerostly hranice obce a staly se součástí zpravodajství regionálního i celostátního tisku. S některými publikovanými událostmi majícími vztah ke Chválenicím máte možnost se teď seznámit:

 

Příběhy z 19. století

Ve druhé polovině 19. století si v denním tisku získaly oblibu událostí, kterým dnes říkáme „černá kronika“ – vraždy a sebevraždy, loupeže a neštěstí. Některé příběhy z let 1865 - 1899, ve kterých figuruje naše obec nebo její obyvatelé, jsme pro vás vybrali:

Přepadnutí (Plzeňské noviny 4.1.1865):

Jak známo, dojíždí sem pošta z Budějovic přes Blovice, denně v 11 hod. v noci cestou, která dosti nebezpečnou nazvati se může, neboť již před několika lety přepaden byl „na Skalkách “ posel a obrán o vše, co měl. Toto se též stalo poště, jedoucí z Blovic do Plzně v noci na den 31. prosince. Když dojela totiž „do lesíků“, zastoupili dva chlapi koňům cestu. Jeden se chopil uzdy koňů, co se druhý zatím blížil k vozu, v němž dvě ženštiny se­děly. Postilon měl předc tolik přítomnosti ducha, že šlehl koně a ujel takto drzým těmto hostům. — Ne však dosti na tom. Druhého dne se ubíral toutéž cestou jistý študující 5. třídy reální školy od Chválenic k Plzni. Když přišel „do lesíků", přidružil se k němu neznámý muž a tázal se jej, kam cestuje. Když mu študující řekl, že jde ze svátků do Plzně, radoval se ne­známý, že má soudruha. Cestou rozmlouvali, až neznámý také pravil, „když jdou študenti ze svátků, mají vždy dost peněz" a s napřaženou holí doložil, aby mu peníze dal. Tento řekl, že ničeho nemá a utíkal. Neznámý hodil na to po utíkajícím holí, načež tento klesl na zem. Cizinec jej dohonil, odňal mu 12 zl. a ubíhal stranou silnice. Četnictvo již pátrá po těchto lupičích a střeží nebezpečná ta místa.

Chycený zloděj (Plzeňské noviny 14.10.1865):

V Selčanech u Chválenic byl u rolníka jednoho ubytován jeden vojenský dovolenec, kterýž hostiteli svému ne­očekávaně tím vděčnost svou za pohoštění pro­jevil, že se pojednou ztratil a stříbrné hodinky a šatstvo hostitele s částkou as 20 zl. sebou vzal. V Plzni však zastihla ho ruka stíhající spravedlnosti. Byl v těchto dnech zde totiž za­tknut a soudu odevzdán, stříbrné hodinky a pe­níze nejsou ale více u něho nalezeny.

Spadl do lomu a usmrtil se (Plzeňské listy 26.5.1881):

Minulou neděli odbývala se v Černicích májová slavnost, která se obyčejně vždy večer tancem ukončí. Tentokráte byla muzika v hostinci „U Krále“. Seladonů i děvčat sešlo se hojně a bavili se, jak náleží. As po půlnoci vyběhlo jedno děvče z hospody, avšak jistý kovářský chasník z Chválenic, který měl na dívku nějak zvláště zamířeno, pustil se za ní, nechtěje to dopustili, aby již domů odešla, jak dívka zamýšlela. Zastaviv ji na cestě, při­měl mladík dívku k návratu do tančírny, v tom však srazil mu vítr klobouk s hlavy a daleko ho odvál. Je­likož byla tma, nemohl chasník klobouk svůj hned najíti; vybídnuv dívku, aby jen šla, že také hned přijde, pustil se za svým kloboukem, jejž vítr stále dále hnal. Avšak chasník se do hospody více nevrátil. — V úterý nalezena pak mrtvola jeho v lomu u okresní silnice, který náleží obecnímu představenému. Lom ten má hloubku 7—8 sábů a jest vodou na 2 sáby naplněn. Nešťastný mladík běže za svým kloboukem dostal se, jak  jak tomu všechny okolnosti nasvědčují, až sem, kde znenadání do lomu spadl a zahynul. Lom ten není ni žádným plotem neb zábradlím ohražen. Případ tento bude snad p. majitelům lomů pohnůtkou, aby dali lomy své nějakými zábradlími obehnali, a bylo by žádoucno, aby kompetentní orgány samy o věc tu se zasadily a majitele k tomu donutily.

Velké železniční neštěstí u Zdemyslic (srpen 1890):

Železniční neštěstí, které v blízkosti naší obce postihlo roku 1890 vídeňský vlak směřující do Plzně, způsobilo velké pozdvižení. Stalo se to v době, kdy si železnice teprve získávala oblibu u veřejnosti. Rozsáhlé zpravodajství z tragické události si můžete přečíst zde.

Neštěstí (Národní politika 20.3.1891):

Politováníhodné neštěstí přihodilo se ve středu v Plzni v Saské ulici. Odpoledne jel do města vozka Josef Braje s nákladem stavebního ka­mene. Proti němu jeli dva hoši, Jaroslav Brejcha, 9 roků, syn Václ. Brejchy, krejčího z Chválenic a Jos. Vacek, 8-letý syn slepého Josefa Vacka, býv. pekařského pomocníka. Hoši vezli dvoukolový vozík na pivo, zachytili nápravou za vůz s nákladem, který vozík od­hodil, přičemž oba hoši padli pod vůz s nákladem tak nešťastně, že zadní kola přejela Brejchu přes prsa a Vacka přes ruku. Vozka sice zastavil ihned koně a lidé chopili se vozu, který z ubohých hochů s velikým namáháním strhli. Byl to hrozný výjev. Pohmoždění ubožáci dopraveni do nejbližšího průjezdu a posláno do nedaleké nemocnice pro nosítka. Než je přinesli, skonal Brejcha ve strašlivých bolestech a druhý hoch dopraven do všeobecné nemocnice.

Řádění hromu (Národní politika 1.9.1891):

Dne 23. t. m. rozzuřila se hned z rána děsná bouře nad celým okolím Chválenic u Blovic. Lidé z přifařených obcí Želčan a Chauzova zašli se po mši sv. schovat do posledního stavení o samotě stojícího. Někteří byli  ve světnici a jiní v domě. Dvéře domovní byly zavřeny. Bouře zdála se trochu mírnější a tu Jans Šimána ze Želčan chtěl otevřít dvéře ; ale v tom udeřilo a k zemi klesli Šimána a za ním stojící J. Kadera, posluchač hospodářské školy v Táboře.              Bylť totiž blesk udeřil do štítu stavení a sjel po plechovém žlabu na odvádění vody právě v tom okamžiku, jak dvéře se otevřely. J. Kadera brzy byl vzkříšen, ale Jan Šimána poranil se o kliku dveří na obličeji a pravou ruku měl ochro­menou. Jest však naděje, že se pozdraví. Ostatním ničeho se nestalo, jen cítili jakýsi otřes.

Potrestaný útočník na velocipedistu (Národní politika 28.10.1894):

Dne 9. července vracel se p. Emanuel Rosch, městský úředník na kole z lázeňského místa Letin do Plzně. Poblíž Chválenic byl napaden třemi povozníky, z nichž jeden bičem velmi citelné jej šlehnul. Panu R. podařilo se vinníka zjistiti v osobě M. S., čeledína z Chválenic i učinit naň oznámení a při přelíčení, konaném u c. k. okresního soudu v Blovicích, byl to­muto za jeho bujnost vyměřen trest dvoudenního žaláře.

Vesnický román (Národní listy 1899):

Zednický pomocník Josef Pauer z Losiné u Plzně, učinil si známost před 3 lety s 19-Ietou Annou Dortovou, dcerou domkářky v Nezvěsticích u Blovic. Láska jejich nezů­stala bez následků. Dortová dala život hošíku. Pravě v té době musil Pauer narukovati na 3 roky na vojnu. Před narukováním zapřísahal Pauer Dor­tovou, by mu zůstala věrnou. Slíbili si věrnost na věčnost. Dortová vzpomínala miláčka svého, který ji byl slíbil, že až přijde z vojny, že si ji vezme. Pauer pak častými dopisy vzpomínal jí a svého dítěte. Minul rok, minul druhý a ne nadarmo se říká „sejde z očí, sejde s mysli“. Třetím rokem se Dortová zapomněla s mužem jiným. Na dítě, které jí připomínalo Pauera, zanevřela a v očekávaní mateř­ském žila s milencem novým. V té době vrátil se Pauer, kterého rodiče vymohli z vojny, by jim po­máhal živiti četnou rodinu. První cesta vedla ho k milence a tu když seznal, že se mu byla zpronevěřila, žádal ji, by mu jmenovala svůdce, to však Dortová odepřela. Pauer naléhal na Dortovou stále, než bezvýsledně, zachovávala mlčení, které dohnalo Paura dne 8. t. m. k zoufalému činu. V úterý přišel do Nezvěstic a žádal Dortovou, by se ustrojila a šla s ním na blízkou faru do Chválenic, by obstarali vše, čeho je třeba ke sňatku. Dortová vzala na sebe černé šaty a šli na faru, kdež smluvili dobu ohlášek a dobu sňatku. Na zpáteční cestě došlo k provedeni úmyslu, s kterým Pauer do Nezvěstic přišel. Když došli k Vítkovic lesíku nedaleko Nezvěstic, znovu žádal Pauer, by mu řekla jméno svůdce, ale i nyní to Dortová odepřela. Tu vrhl se na ni Pauer a nožem, který vytáhl z kapsy, podřezal Dortové krk tak, že ji prořízl skoro celou průdušnici. Že boj nebyl lehký, vysvítá z toho, že Dortová utrpěla též několik ran na ruce, když se byla bránila. Dokon­čení vraždy překazila stará poslice, která šla na poštu do Nezvěstic. Před příchodem této, shodil Pauer Dortovou ze stráně dolů. Poslice doběhla do Nezvěstic a po chvíli dostavili se na místo lékaři ze Šťáhlav a Blovic, kteří dali Dortovou dopraviti do plzeňské nemocnice. Za Paurem vypravilo se čet­nictvo, než ten smrtí unikl stíhajícím. Po činu svém utíkal do Losiny, kdež mají rodiče jeho domek. Při­běhl do kovárny a křičel, že spáchal vraždu, odtud veběhl do bytu svých rodičů, strhl ze zdi pušku a vypálil si do prsou dvě rány. Matka jeho, když uslyšela střelné rány veběhla do bytu, kdež zřela z prsou krvácejícího syna. By zastavila proud krve, běžela pro peřinu, kterou chtěla vložiti na syna. Dříve než se s peřinou vrátila, vyskočil Pauer, vy­běhl z domku a skočil do potoku, v němž utonul. Pohřeb nešťastníkův konal se dne 10. t. m. O zachránění Dortové se pochybuje.

 

Příběhy z 20. století

Vražda 20-leté služky Marie Štěpánkové ve Šťáhlavicích (1927)

 

statek

Statek ve Šťáhlavicích č. p. 16 - místo vraždy Marie Štěpánkové

 

Příběh sadistické vraždy nezletilé dívky Marie Štěpánkové v nedalekých Šťáhlavicích se odehrál v noci z neděle 18. září na pondělí 19. září 1927 ve statku č. p. 16 na šťáhlavické návsi. Více než rok nebyli vyšetřovatelé schopni najít sebemenší stopu, která by jim pomohla dopadnout pachatele. Vyšetřování ještě více zamotal pražský hypnotizér Vrba zvaný Svengali, jehož médium přivedlo počátkem roku 1929 vyšetřovatele na stopu nevinné chalupnice Kašparové z Chválenic č. p. 63. Koncem ledna 1929 se ke vraždě sice přiznal tehdy dvacetiletý dělník František Škoda ze Starého Plzence, avšak již v dubnu byl pro pevné alibi propuštěn na svobodu. V roce 1934 získala policie po hádce Františka Škody s bratrem nové informace a rozhodla se obnovit proces. Snaha dopadnout vraha byla však i v tomto případě marná.

Příběh plnil stránky novin a časem začal být - i kvůli krutému způsoby vraždy a neznámému vrahovi - nazýván tajemným. O "Šťáhlavické vraždě" se dozvídali čtenáři celostátních novin v letech 1927 - 1935. Případ s neznámým vrahem dokonce volně inspiroval i spisovatele Jiřího Marka při psaní povídky "Hra" pro knihu "Panoptikum starých kriminálních příběhů". Zatímco povídka zachovává místo vraždy s jeho okolím a mění pouze identitu zavražděné a svědků, ve filmovém zpracování povídky, v seriálu Hříšní lidé města pražského, je již děj přemístěn do okolí Nymburka.

Více o případu si můžete přečíst zde (úryvky z kroniky, tisku, povídku Jiřího Marka a konečně odkaz na příslušný díl seriálu Hříšní lidé města pražského)

 

 

Tragédie na němém statku (Polední list 23. 8. 1944)

 

hospodářství U Čadů

Hospodářsví U Čadů

 

Ve Chvalenicích na Plzeňsku je statek V. Čady, který je v kraji vel­mi známý tím, že tu není křik, že tu mnohdy v nejrušnější práci není sly­šet ani slůvko řeči. Je to totiž statek hluchoněmých. Hospodář, hluchoně­mý, má manželku též hluchoněmou. Nikdo proto nevěděl z okolí, že to na statku neklape, že tu dochází k čas­tým neshodám a různicím. Pojednou však přišlo jednání o rozvod, 641etá manželka se tím velmi trápila. Její lítost dostoupila vrcholu, když si ho­spodář přivedl novou hospodyni, mla­dou a rovněž hluchoněmou. Občanům, kteří docházeli pro vodu do studně na statku, bylo divné, že voda ve studni je kalná a u studně jsou dřeváky. Provedli proto pátrání s hákem a tu vytáhli nebohou ženu, která ukonči­la tragédii na věnném statku skokem do studně. 

 

dnes

Hospodářství U Čadů v roce 2016