Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Aktuality na Facebooku

 

fb

 


Obec na Wikipedii

wiki


Hledáte novou práci?

nabídka


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

KOLIK LIDÉ PLATILI ZA CÍRKEVNÍ ÚKONY

 

Jiří Sankot

 

mince

 

PŮVODNÍ ZVYKLOSTI VE FARNOSTI

ZMĚNY PO VYDÁNÍ ŠTOLOVÉHO PATENTU MARIE TEREZIE

Zavedení patentu ve Chválenicích

Spor ohledně nových štolových poplatků

Komu farníci nově platili

Z obsahu Štolového patentu

Rozdělení obyvatelstva podle stavů

Výdělky a ceny v 1. polovině 18. století

TEREZIÁNSKÉ POPLATKY ZA JEDNOTLIVÉ ŠTOLOVÉ ÚKONY

Zápisy spojené s porodem a křtem

Úvod šestinedělky zpět do kostela

Poplatky spojené se sňatkem

Pokropení nevěsty

Poplatky spojené s úmrtím a pohřbem

Další placené služby kněze

 

 

Původní zvyklosti ve farnosti

Poplatky za základní církevní obřady – křty, svatby a pohřby – se nazývají štolové. Farář při těchto významných obřadech nosí štólu. Jde o zdobený pás, který například při svatebním obřadu pokládá kněz na ruce snoubenců. Zatímco dnes je placení štolových poplatků dobrovolné a nezávisí na nich vykonání obřadu, v minulosti tomu tak nebylo.

Do roku 1777 měla chválenické farnost svá vlastní pravidla pro placení církevních úkonů. V případě svateb a pohřbů bylo pravidlem, že majetní a zdraví lidé platili více, zatímco nemohoucí a chudí farníci méně. Lepší představu o výši poplatků si můžeme udělat u křtů, kde bylo pro výši platu určující, zda člověk platil faráři v průběhu roku desátky nebo nikoliv:

 

FARNÍK... VÝŠE POPLATKU ZA KŘEST DÍTĚTE
odvádí desátky 7 grošů
neodvádí desátky 12 grošů

 

 

Změny po vydání Štolového patentu Marie Terezie

Zavedení patentu ve Chválenicích

Také v dalších farnostech po celé zemi bylo zvykem, že si farář určoval výši štolových poplatků ve farnosti. Na řadě míst však duchovní této benevolence zneužívali a doslova odírali farníky. Množily se stížností na jednání duchovních správců, a proto Marie Terezie přistoupila k vydání patentu, který se velice detailně problematikou štolových poplatků zabýval a sjednocoval je na území celých Čech. Nařízení se nazývalo Štolový patent pro Čechy a byl vydán 30. května 1750. Jeho platnost byla několikrát prodloužena, poprvé 17. ledna 1786.

Vydání Štolového patentu neznamenalo, že by se jím začaly řídit jednotlivé farnosti. Příkladem je právě farnost chválenická. Zde si teprve v roce 1777, dvacet sedm let po vydání patentu, všiml rokycanský vikář Václav Tomandl při své vizitaci, že se chválenický farář Václav Antonín Schöttner při vybírání štolových poplatků stále řídí jakýmsi starým zvykovým právem. Nařídil proto, aby byly od roku 1778 také ve Chválenicích respektovány všeobecně platné taxy zavedené tereziánskám štolovým patentem.

Na rozdíl od místních zvyklostí byl patent ve věci poplatků velmi důkladně propracovaný. Byly v něm odstupňovány například poplatky za následující církevní úkony:

 

  • křty
  • ohlášky
  • oddavky
  • pokropení nevěsty
  • uvedení (ouvod) šestinedělky do kostela
  • pohřeb
  • příkrovy a smuteční pláště
  • potažení oltáře černým suknem

 

Spor ohledně nových štolových poplatků

To, že ve Chválenicích nebyly zavedeny štolové poplatky podle císařského dekretu dříve, nelze dávat za vinu chválenickým farářům. Farář Václav Antonín Schöttner dal v průběhu 70. let 18. století možnost rozhodnout o případné změně poplatků rychtářům přifařených obcí. O důvodech této nabídky a také o výsledku jednání napsal dodatečně zápis do nejstarší chválenické matriky sňatků. Zde obsah latinského zápisu přeložený Mgr. Vladimírem Červenkou:

 

Na paměť

Léta Páně 1773, dne 8. srpna, vyvstal spor mezi farářem Václavem Schöttnerem a farníkem Adamem Němcem, vdovcem a čtvrtsedlákem ze vsi Žákava, který chtěl za svatbu bez mše zaplatit jeden zlatý, přičemž se řídil podle štolové taxy, která ovšem v době jeho narození nebyla farníky chválenické farnosti a vůbec celého černínského panství uznávána. To dosvědčili důstojný pán František Laštovička, nyní farář plzenecký a předtím můj předchůdce ve Chválenicích, důstojný pán František Svoboda, farář prusinský a sekretář rokycanského vikariátu, oba od patronátu nejjasnějšího pana Heřmana Jakuba Černína z Chudenic.

Ještě když jsem tu byl druhým rokem, žádný z mých farníků o štolové taxe nevěděl, ale platili podle starého zvyku, až výše jmenovaný vdovec se začal vykrucovat. Proto, když císařsko-královské i církevní konzistoriální dekrety začaly trvale o štolové taxe mluvit, napsal jsem pro větší a pozdější jistotu hned 8. srpna na panskou kancelář do Šťáhlav jejímu řediteli panu Václavu Steinsdorferovi a zpravil jsem jej o mé záležitosti s mým farníkem.

Řečený pan ředitel povolal ještě 8. srpna všechny rychtáře ze vsí chválenické farnosti a zeptal se jich, zda se napříště chtějí řídit podle císařsko-královské štolové taxy a zda slibují se jednou pro vždy odříci starého obyčeje či ne. Rychtáři odpověděli, že se novou štolovou taxou řídit nechtějí a chtějí setrvat při staré. Když pan šťáhlavský direktor dostal od rychtářů takovou odpověď, poslal s ní ke mně zdejšího chválenického rychtáře Matěje Přibíka. Rychtář přišel dne 10. srpna na faru, ale protože jsem nebyl doma, šel za kaplanem, ovšem 11. srpna přišel po mši za mnou do sakristie a v přítomnosti kantora Josefa Šmolíka mi po vykonání náležitého pokorného pozdravu vyřídil: „Urozený pan správce se dá velebnému pánu pěkně poroučeti, a že dá vzkázat, že se všech rychtářů ptal a oni odpovídali, že se nechtějí podle nový taxy štoly spravovati, ale že chtějí při starý vostat.“ Že to všechno proběhlo právě tak, dosvědčuji svou kněžskou ctí.

 

Ve Chválenicích dne 11. srpna léta Páně 1773.

Václav Antonín Schöttner, farář chválenický.

 

Rychtáři byli v té době ve vsích farnosti následující: ve Chválenicích Matěj Přibík, v Borku Jan Pech, v Losiné Matěj Sobota, v Nezbavěticích Vojtěch Šlouf, v Želčanech Václav Nolč, v Olešné Martin Šimek, v Nezvěsticích Kašpar Šefl, v Žákavé Jan Steiner, v Milínově Martin Hružka, N. B. z Chouzov na panství Hradiště v kraji klatovském byl přítomen rychtář Vavřinec Chmelík jakožto poddaný jiného panství.

 

Komu farníci nově platili

Za pohřeb byli placeni jak farář, tak kostelníci, kantor, zpěváci, muzikanti, regens chori (ředitel kůru), varhaník nebo calcant (šlapal měchy u varhan). Zvláštní poplatek dostával farář za zpívanou zádušní mši (requiem) nebo za kázání nad mrtvým. Další poplatek byl stanoven pro zvoníka podle stupně zvonění, fakulanty (nosiče pochodní), nosiče rakve a hrobníka. 

V případě sňatku byla určena mimo jiné sazba za zápis oddavků do matriky. Mohl zapisovat farář, ale i další pověřené osoby. Ve chválenické farnosti například tuto příležitost dostával do roku 1779 učitel (více zde).

Pojďme si nyní blíže představit onen historický patent z roku 1750, od jehož vydání si panovnice Marie Terezie slibovala úlevu poddaným, pro které byla mnohdy výše štolových poplatků nesnesitelná.

 

Z obsahu Štolového patentu

„My Maria Theresia z Boží milosti císařovna Římská v Germanii, též  Uherská, Česká, Dalmatská a Slavonská královna, arcykněžna Rakouská, kněžna Burgunská, Brabandská, Medyolánská,  Štyrská, Korytánská, Kránská, Mantuánská, Parmenská a Piacetynská, Linburgská, Lucenburgská, Gelderská, Wurtenbergská, v Vrchním a Dolním Slezsku, též Švábská a Sedmihradská, markraběnka Svaté Říše Římské, Burgavská, Moravská a v Horní a Dolní Lužicy, knížo-hraběnka Namurská, paní na Windyšmargku, Portenavě, Talinská, Mechelská, kněžna Lotrynská, Barská, též velká kněžna Toskánská...

Milostivě dáváme patentem ze dne 30. května 1750 jednomu každému obyvateli dědičného království českého z stavu duchovního a světského, jakéhoby oni důstojenství (ouřadu) nebo povolání byli: poněvadž v městech královských Pražských a ve většině měst království českého posad žádná štolová taxa nebyla stanovena, a tak mezi duchovenstvem a světským stavem vznikají rozličná nedorozumění a hádky, nařizuje dále uvedené taxy, a to k ochraně obyvatel, aby  oni s takovými taxami štoly dle vlastní libosti  přetahováni nebyli. 

A jakož toho sice křesťanská láska vyhledává, by chudý lid přetahován nebyl, anobrž jemu ve všem z milosrdenství a lásky na ruku se šlo, tak tedy nejen farářové, anobrž i ostatní kostelní ouředníkové a k kostelu patřící sloužící aneb k praveným službám potřebující pomocníci se všemožně přičiňují nuzným a obzvláště těm a takovým osobám, jenž se žebrotou živějí (byť by z stavu vyššího neb nižšího byly), ty pod těmi nahoře posazenými rubrikami potřebné funkcí bez časného ouplatku (naproti k očekávání mající odměně věčné) vykonávati a ty k takovým funkcím potřebné requisita gratis popříti.“

 

Rozdělení obyvatelstva podle stavů

Obyvatelstvo bylo na základě tereziánského patentu rozděleno do tří stavů, z nichž osadních chválenické farnosti patřili do stavu třetího, selského. Každý stav byl podle postavení a zámožnosti dále rozdělen na několik tříd:

 

Vyšší stav:

 

TŘÍDA OBYVATELSTVO
1. třída osoby knížecí bez rozdílu, též hraběcí, panské a rytířské, které jsou cís. král. tajnými rady a nejvyššími úředníky zemskými
2. třída zámožnější osoby panské a rytířské, ať jsou v císařských službách či nikoliv
3. třída panské a rytířské osoby menší zámožnosti, nebo jsou živi ze služeb nebo požívajících platů

 

Městský stav:

 

TŘÍDA OBYVATELSTVO
1. třída cís. král. radové a sekretáři, též nobilitované osoby vladycké, taktéž císařští rychtářové, prymasové, a všichni další usedlé či neusedlé honorationes, panští vrchní oficíři, vexlířové (korouhevníci), negotianti (velkoobchodníci a finančníci), kupcové a de notorio (známí, uznávaní), zámožnější měšťané
2. třída nižší královští důstojníci, radní osoby, též jiné osoby při měst. úřadech jsoucí, panští domovní a hospodářští oficírové, městští kramářové i jinak zámožnější měšťané a obyvatelé
3. třída usedlí i neusedli městští služebníci, totiž písařové právní, servi curiae a těm podobní, rovněž kumštýřové, řemeslničtí mistrové, mlynáři a sládkové (ať bydlí v městě nebo na vesnici), jakož i méně zámožný městský lid neb obyvatelé
4. třída panští livrejovaní služebníci neb lokajové, neb jiní těm podobní sloužící a řemeslničtí tovaryšové
5. třída učedlníci kumštýřů a řemeslníků, též nádeníci a pomahači

 

Selský stav:

 

TŘÍDA OBYVATELSTVO
1. třída sedláci, polní mistři a šafářové
2. třída polosedláci
3. třída čtvrtsedláci, polních mistrů pacholci neb hammel-knechti
4. třída chalupníci
5. třída podruzi, čeládka a nádeníci

 


Výdělky a ceny v 1. polovině 18. století:

Na úvod vyprávění o výši štolových poplatků si představíme ceny a mzdy z 1. poloviny osmnáctého století. Již delší dobu se platilo zlatými a krejcary, ale do roku 1764 existovaly také kopy grošů. Když byly kopy grošů v roce 1764 zrušeny, byly kursy jednotlivých měn přepočítávány následovně:

 

1 kopa (60) grošů = 1 zlatý 10 krejcarů

1 zlatý = 60 krejcarů

 

CENY
kráva 480 krejcarů
husa 15 krejcarů
slepice 6 krejcarů
kopa vajec 20 krejcarů
libra hovězího 4 krejcary
sud piva 540 krejcarů
korec (asi 94 litrů) pšenice 130 krejcarů
korec žita 120 krejcarů
korec ječmene 96 krejcarů
korec ovsa 108 krejcarů
střevíce 60 krejcarů
   
MĚSÍČNÍ MZDY  
tesařský mistr 240 krejcarů
tesařský tovaryš 192 krejcarů
zednický mistr 480 krejcarů
zednický tovaryš 380 krejcarů
zednický nádeník 32 krejcarů

 

 

Tereziánské poplatky za jednotlivé štolové úkony

Štolové poplatky byly ve druhé polovině 18. století hrazeny již výhradně ve zlatkové měně. Pojďme se s nimi blíže seznámit:


Zápisy spojené s porodem a křtem

 

Poplatky za křtiny:

 

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ 4 zlaté 3 zlaté 2 zlaté - -
STAV MĚSTSKÝ 1 zlatý 45 krejcarů 30 krejcarů 18 krejcarů 12 krejcarů
STAV SELSKÝ 30 krejcarů 24 krejcarů 18 krejcarů 12 krejcarů 6 krejcarů

 

Poplatky za zápis do matriky narozených:

 

VYŠŠÍ STAV MĚSTSKÝ STAV SELSKÝ STAV
  1.–3 třída 4.–5. třída 1.–3. třída 4.–5. třída
24 krejcarů 8 krejcarů 3 krejcarů 6 krejcarů 3 krejcarů

 

Poplatky za vystavení křestního listu:

 

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ 2 zlaté 1 zl. 30. kr. 45 krejcarů - -
STAV MĚSTSKÝ 46 krejcarů 30 krejcarů 18 krejcarů 10 krejcarů 5 krejcarů
STAV SELSKÝ 24 krejcarů 18 krejcarů 12 krejcarů 8 krejcarů 4 krejcarů

 

 

Úvod šestinedělky zpět do kostela:

Obřad uvedení šestinedělky do kostela měl v liturgii stejný význam jako křest, sňatek a pohřeb člověka. Tomuto obřadu se blíže věnuje Michaela Vlčková ve sborníku Studia Ethnologica Pragensia 1/2016, v příspěvku s názvem Úvod šestinedělky: Význam obřadu v lidové tradici a v liturgii církve. V křesťanském společenství bývala krvácející šestinedělka s výkyvy nálad považována za nečistou, ohroženou a ohrožující. Měla být ohrožena démonickými silami a sama mohla ohrožovat okolí. Proto měla být izolována od okolí, nesměla vstupovat do kostela, účastnit se bohoslužeb, měla se zdržovat pohlavního styku. Jakkoliv tento zvyk připomínal židovské rituály, církev podobnost popírala a oficiálně zdůrazňovala, že ženu, která žije v řádném manželském svazku, nepovažuje za nečistou ani v období šestinedělí. 

Úvod šestinedělky byl slavnostním okamžikem, požehnáním, symbolizujícím návrat ženy do společenství. Časem již církev nepovažovala uvedení do kostela za nezbytnou povinnost matky, ale ponechávala rozhodnutí ženy na "míře její zbožnosti a horlivosti", jak moc si chce vyprosit "potřebnou milost a pomoc pro sebe a své dítko".

Šestinedělka čekala na kněze před vchodem do kostela. Kajícně klečela a v rukou držela hořící hromniční svíci. Kněz ženu pokropil svěcenou vodou, dal jí štólu k políbení a uvedl ji do kostela. V kostele pokračoval obřad modlitbami. Jiná autorka, Lenka Blažková, uvádí ve své knize Voskařství, že podle plamene se usuzovalo na osud matky a dítěte. Předčasné zhasnutí plamene mělo znamenat smrt. Jak zmiňuje Michaela Vlčková, obřad byl určen i pro ty ženy, jejichž dítě v průběhu šestinedělí zemřelo. Takové případy bohužel ani ve chválenické farnosti nebyly vzácností. Zde měl obřad pomoci především k povzbuzení ženy a k jejímu očištění od zlých sil. Jak uvádí Ottův slovník naučný, na konci obřadu obcházela uvedená šestinedělka formou ofěry oltář. Mohla k oltáři položit dar pro kostel a farnost nebo vhodit do pokladnice peníze.

Po církevním obřadu v kostele proběhla hostina, která symbolizovala návrat ženy jak do farního společenství, tak do manželského života a lože. Od tohoto okamžiku směla žena počít další dítě.

Pro padlé ženy – svobodné matky – platil zákaz podobného požehnání a úvodu do kostela. Málokde však byl tento zákaz dodržován. Spíše byl nahrazován tradicí, kdy šestinedělka držela černou svíci nebo krátkou svíci, o kterou se popálila. Také ve Chválenicích, Želčanech a Chouzovech narazíme v matrikách na řadu svobodných matek. Za zmíněný obřad byly v tereziánském štolovém patentu stanoveny následující taxy:

 

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ 1 zl. 30 kr. 1 zlatý 45 krejcarů - -
STAV MĚSTSKÝ 30 krejcarů 20 krejcarů 10 krejcarů 6 krejcarů 3 krejcary
STAV SELSKÝ 20 krejcarů 10 krejcarů 8 krejcarů 5 krejcarů 3 krejcarů

 

Poplatky spojené se sňatkem

 

Ohlášky:

 

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ 1 zl. 30 kr. 1 zlatý 45 krejcarů - -
STAV MĚSTSKÝ 45 krejcarů 30 krejcarů 15 krejcarů 8 krejcarů 4 krejcary
STAV SELSKÝ 24 krejcary 18 krejcarů 12 krejcarů 6 krejcarů 3 krejcarů

 

Oddavky:

 

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ 6 zlatých 4 zlaté 3 zlaté - -
STAV MĚSTSKÝ 2 zlaté 1 zl. 30 kr. 45 krejcarů 30 krejcarů 18 krejcarů
STAV SELSKÝ 1 zlatý 45 krejcarů 30 krejcarů 18 krejcarů 12 krejcarů

 

Pokropení nevěsty:

Svatební obřady bývaly spojovány se sloužením tzv. votivních mší novomanželům. Součástí mše bylo žehnání novomanželů a zvláštní pozornost byla věnována požehnání nevěstě. Tomuto žehnání se také říkalo „kropení nevěsty“. Jak uvádí Michaela Vlčková ve sborníku Studia Ethnologica Pragensia 1/2016, tento obřad měl za úkol odehnat od nevěsty neplodnost a zároveň pomoci obdařit manželství dětmi. Existovala určitá omezení pro kropení nevěsty. Musela být pannou – nikoliv tedy vdovou – a oba snoubenci museli být katolického vyznání. Sňatek musel být spojen se mší svatou a nesměl proběhnout v zapovězený čas (např. od popeleční středy po provodní neděli). Na konci obřadu, stejně jako v případě úvodu šestinedělky, obcházela nevěsta formou ofěry oltář. Stejně jako maminka novorozence mohla k oltáři položit dar pro kostel a farnost nebo vhodit do pokladnice peníze. Věřilo se, že pokud bude nevěsta při hostině následující po obřadu plakat, pozbude požehnání. Za pokropení nevěsty byly stanoveny v tereziánském štolovém patentu následující taxy:

 

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ 1 zl. 30 kr. 1 zlatý 45 krejcarů - -
STAV MĚSTSKÝ 30 krejcarů 20 krejcarů 10 krejcarů 6 krejcarů 3 krejcary
STAV SELSKÝ 20 krejcarů 10 krejcarů 8 krejcarů 5 krejcarů 3 krejcarů

 

Zápis do matriky oddaných:

 

VYŠŠÍ STAV MĚSTSKÝ STAV SELSKÝ STAV
  1.–3 třída 4.–5. třída 1.–3. třída 4.–5. třída
24 krejcarů 15 krejcarů 6 krejcarů 10 krejcarů 5 krejcarů

 

Vystavení oddacího listu:

 

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ 2 zlaté 1 zl. 30. kr. 45 krejcarů - -
STAV MĚSTSKÝ 46 krejcarů 30 krejcarů 18 krejcarů 10 krejcarů 5 krejcarů
STAV SELSKÝ 24 krejcarů 18 krejcarů 12 krejcarů 8 krejcarů 4 krejcarů


 

Poplatky spojené s úmrtím a pohřbem

Nejpropracovanější byly taxy spojené s pohřby. Poznáváme z nich nejen sazby spojené se základním obřadem, vystavením úmrtního listu, zvoněním a vykopáním hrobu, ale otevírá se před námi celá škála možností, za které si mohli pozůstalí podle své zámožnosti připlatit. Vedle faráře hrál také ve Chválenicích při obřadech důležitou roli kantor jako nezastupitelný pomocník kněze. Proto byly základní poplatky za obřad stanoveny nejen pro faráře, ale i pro učitele:

 

Faráři za obřad:

 

    1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ do 9 let 4 zlaté 3 zlaté 1 zl. 30 kr. - -
dospělý 10 zlatých 8 zlatých 4 zlaté
STAV MĚSTSKÝ do 9 let 1 zlatý 45 krejcarů 24 krejcarů 12 krejcarů 6 krejcarů
dospělý 4 zlaté 2 zlaté 1 zlatý 20 krejcarů 8 krejcarů
STAV SELSKÝ do 9 let 30 krejcarů 20 krejcarů 10 krejcarů 8 krejcarů 4 krejcary
dospělý 1 zlatý 30 krejcarů 18 krejcarů 12 krejcarů 6 krejcarů

 

Kantorovi za obřad:

 

    1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ do 9 let 1 zl. 20 kr. 1 zlatý 30 krejcarů - -
dospělý 3 zl. 20 kr. 2 zl. 40 kr. 1 zl. 20 kr.
STAV MĚSTSKÝ do 9 let 20 krejcarů 15 krejcarů 8 krejcarů 4 krejcary 2 krejcary
dospělý 1 zl. 20 kr. 40 krejcarů 20 krejcarů 7 krejcarů 3 krejcary
STAV SELSKÝ do 9 let 10 krejcarů 7 krejcarů 4 krejcary 2 krejcary 1 krejcar
dospělý 20 krejcarů 10 krejcarů 16 krejcarů 4 krejcary 2 krejcary

 

Poplatky za vystavení úmrtního listu:

 

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
STAV VYŠŠÍ 2 zlaté 1 zl. 30. kr. 45 krejcarů - -
STAV MĚSTSKÝ 46 krejcarů 30 krejcarů 18 krejcarů 10 krejcarů 5 krejcarů
STAV SELSKÝ 24 krejcarů 18 krejcarů 12 krejcarů 8 krejcarů 4 krejcarů

 

Další poplatky spojené s úmrtím a pohřbem:

 

Důležitou roli před pohřbem měli tzv. zváči na pohřeb, kteří dostali zaplaceno za to, že dali na vědomost zprávu o úmrtí, místě a konání pohřbu. Zaplaceno dostali také zpěváci, kteří doprovázeli rakev a zvláštní příplatek za kázání nad tělem mrtvého obdržel také kněz. Účast trub a bubnů při pohřbu byla vyhrazena pouze příslušníkům vyššího stavu:

 

  VYŠŠÍ STAV MĚSTSKÝ STAV SELSKÝ STAV
    1.–3. třída 4.–5. třída 1.–3. třída 4.–5. třída
Zpěváci společně 1 zlatý 36 krejcarů 12 krejcarů 12 krejcarů 5 krejcarů
Trubky a bubny trubači 20 krejcarů, bubeníkovi 10 krejcarů nepovoleno
Kázání nad tělem 4 zlaté 3 zlaté 2 zlaté
Zváči na pohřeb 1 zlatý 30 krejcarů

 

Se zvoněním byly v městech i na venkově vždy velké dohady, a proto Štolový patent stanovil pro města a městečka jednotné sazby:

 

  MĚSTO VESNICE
  Celá hodina 1/2 hodiny 1/4 hodiny Celá hodina 1/2 hodiny 1/4 hodiny
První, celé zvonění (všechny zvony) 3 zl. 20 kr 1 zl. 40 kr. 50 krejcarů 45 krejcarů 23 krejcarů 12 krejcarů
Druhé zvonění 1 zl. 10 kr. 35 krejcarů 18 krejcarů 24 krejcarů 12 krejcarů 6 krejcarů
Třetí zvonění (nejmenší, umíráčkem) 35 krejcarů 18 krejcarů 9 krejcarů 24 krejcarů 12 krejcarů 6 krejcarů

 

Odstupňovány byly také poplatky za výběr hrobového místa Byl rozdíl mezi pohřbem ve městě a na vsi, pohřbem na hřbitově, v kryptě farnímho kostela a filiálního kostela či rodinné hrobce. Lišily se také poplatky pro pohřeb majetných a chudších obyvatel. Pohřby v kostele a v rodinných hrobkách byly z pochopitelných důvodů vyhrazeny pouze zámožnějším obyvatelům.

 

  MĚSTO VESNICE
  Bohatí Chudí Bohatí Chudí
Farní kostel 3 zlaté - 1 zl. 30 kr. -
Filiální kostel 1 zl. 30 kr. - 45 krejcarů -
Místo na hřbitově 1 zlatý 30 krejcarů 30 krejcarů 15 krejcarů
Rodinná hrobka bez poplatku - bez poplatku -

 

Poplatky od pozůstalých obdržel v souvislosti s pohřbem také hrobník. Výše závisela na tom, zda byl hrob kopán v zimních nebo v letních měsících, zda byli nebožtíci chudí nebo zámožní, zda byl pohřbíván dospělý nebo dítě do devíti let. Při pohřbu dítěte byla placena polovina sazby dospělého. Hrobník musel z poplatků zaplatit také své pomocníky. 

 

  MĚSTO VESNICE
  Zámožní Chudí Bohatí sedláci Chudí podruzi
Zima 1 zl. 30 kr. 1 zlatý 1 zlatý 45 krejcarů
Léto 1 zl. 10 kr. 35 kr. 35 krejcarů 18 krejcarů

 

Při pohřbu existovala celá řada dalších úkonů, které si mohli pozůstalí připlatit. V případě, že byl zesnulý pohřbíván mimo svou farnost, poplatky faráři se zdvojnásobily – jeden patřil pohřbívajícímu faráři, druhý faráři ve farnosti, kam zesnulý příslušel. Zde si uvedeme příklady dalších zpoplatněných úkonů:

 

duchovní průvodce (např. kaplan) při pohřbu 30 krejcarů
ministrant z duchovenstva při pohřbu 15 krejcarů
světský ministrant při pohřbu 3 krejcary
nosič kříže při pohřbu 3 krejcary
nosič rakve v první řadě 18 krejcarů
nosič rakve v další řadě 10 krejcarů
regens chori pro sebe a účinkující (za requiem) 2 zlaté
regens chori pro sebe a účinkující (za zpívanou mši) 1 zlatý
farář za zpívanou mši  1 zlatý
varhaník při mši 1 zlatý
calcant (šlapač měchů) při mši 15 krejcarů
každý instrumentalista při mši 30 krejcarů
basista, tenorista při mši 30 krejcarů
každý levita (přisluhující kněz) při mši 24 krejcary
ministrant z duchovenstva při mši 12 krejcarů
světský ministrant 3 krejcary

 

Pokud měli pozůstalí dostatek finančních prostředků, mohli si připlatit ještě za další úkony – např. za instalaci smutečních příkrovů (aksamitových nebo soukenných) a za půjčování smutečních plášťů.

 

Další placené služby kněze

Někteří farníci si nechávali sloužit zvláštní mše i mimo zmíněné události (křty, sňatky, pohřby). Za sloužení mše ve farním kostele sv. Martina ve Chválenicích v takovém případě vybíral kněz 15 krejcarů, zatímco za bohoslužbu ve filiálních kostelech v Nezvěsticích a v Žákavé se cena vyšplhala na 21 – 24 krejcarů.

 

 


 

Zdroje:

  • BLAŽKOVÁ, Lenka. Voskařství. Praha: Grada Publishing, 2006, s. 39.
  • ELZNIC, Václav. Církevní taxy (štoly) obyvatelstva za Marie Terezie. Acta Genealogica ac Heraldica: Listy Genealogické a heraldické společnosti v Praze. Praha, 1974, (1, únor), s. 14–17.
  • Státní okresní archiv Plzeň-jih se sídlem v Blovicích, fond Farní úřad Chválenice.
  • VLČKOVÁ, Michaela. Úvod šestinedělky: Význam obřadu v lidové tradici a v liturgii církve. In: Studia Ethnologica Pragensia. Praha, 2016, s. 27–40.
  • VOHNOUT, František. Řeči liturgické, čili, Výklady o posvátných obřadech v Církvi katolické, jež dle období roku církevního. Brno: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1885, s. 50.