Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Hledáte novou práci?

nabídka


 

Aktuality na Facebooku 

 

  


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

POŽÁR KOSTELA SV. MARTINA V ROCE 1912

P. Josef Fukárek, Jiří Sankot

 

Nejhorší požár nicméně stihl chválenický kostel 2. června 1912.  Toho dne bylo velké vedro a dusno. Obloha se zatáhla těžkými mraky, setmělo se a rozpoutal se velký vítr. Celé okolí kostela zčista jasna rozsvítila jasná záře. Vzduchem třeskla hromová rána. Asi po ½ přiběhla v hustém dešti před kostel dcera hospodáře Červeného a vykřikla: „Kostel hoří!!!“  Z fary vyběhl po výkřiku i páter Fukárek a od vchodu na hřbitov sledova v hustém dešti kostel a jeho věž. Najednou si všiml, že opačný roh kostelní věže hoří. Nastal poplach. Dostavil se chválenický hasičský sbor a začaly záchranné práce. Starosta hasičů i velitel sboru byli však právě na hasičském sjezdu v Útušicích a zasahujícím hasičům chyběly zkušenosti a rozvaha. Hořelo v nejvyšší části věže, silný vítr trhal kusy říms a vrhal je do okolí a na lidi, kteří se kolem shromáždili. Pod šindelovou střechou věže byla uskladněna silná vrstva slámy, což šíření požáru výrazně pomohlo. 

Prudký vítr neustále rozdmýchával oheň. Šířil se po dřevěbné konstrukci. Z nitra se náhle vyvalil dým a celá věž se ocitla v plameni. Kříž se již na věži neudržel a zřítil se do dvora k Řapkům (dnešní usedlost Faitenhanzlových). Nastala panika. Požár se rozšířil na střechu kostela - nejprve chytla ptačí hnízda pod krovy, následně trámy a brzy začal vyrážet dým a kouř z poloviny kostelní střechy.  Ženy hasičů křičely na své muže, aby z věže utekli. Ti opouštěli své pozice, vybíhali zpět před kostel a převáželi stříkačku na jiné místo pro případ vzniku dalšího ohniska požáru.

Za nářku všech bylo přistoupeno k vyklízení kostela. Ve ¼ hodině byly zásluhou žen a dívek vyneseny nejsvětější svátost, roucha a vůbec vše cenné.  Prudký lijavec neustával, a to bylo záchranou kostela. Navíc se dostavily také okolní hasičské jednoty. Několik odvážlivců vniklo opět do věže, ke zvonům a začalo zde hasit požár. Tito lidé nedbali na padající hořící trámy, proklestili si cestu k nepatrnému otvoru nad klenbou kostela a začali hasit i chytající krov kostela. V 8 hodin večer byl kostel k radosti všech zachráněn, ale ještě celou noc se musely likvidovat doutnající ohniska. Mimořádnou obětavost při hašení prokázala pětice chválenických občanů -  Jan Egrmajer, Martin Červený, Petr Červený, Jan Sobota a Josef Sobota. Jako odměnu obdržel každý z nich od pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta, u níž byl kostel pojištěn, odměnu 50 K. Za viníka požáru byl označen nedostatečný hromsvod. Uvnitř chrámu byly nalezeny stopy blesku, sežehnutí, hlavně na pozlacených rámech obrazů sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa. Věkem sešlé varhany byly po hašení vodou zcela zničeny. Věž byla provizorně zastřešena a čekala až do roku 1914 na svolení k opravě.

báňřez 2

řez 4 řez 5

Výřezy z detailního plánu na rekonstrukci báně kostela sv. Martina (Zdroj: Státní oblastní archiv v Praze, fond Velkostatek Šťáhlavy, Nebílovy a Chocenice, i. č. 2975, detailní plán báně věže kostela ve Chválenicích)

 

V prosinci 1914 dostala po více než dvou letech farnost svolení k opravě věže chválenického kostela. V roce 1915 bylo zastřešení věže znovu vystavěno tesařským mistrem Krňoulem ze Starého Plzence. Aby se však podobný požár neopakoval, byla kopie mansardové střechy vyrobena z plechu. Plechová střecha byla pak až do počátku 90. let 20. století barvena tmavě červenou barvou. Kostelní věž byla také opatřena 50 m měděného hromosvodu. Ten byl však v průběhu 1. světové války opět rekvírován a nahrazen méně žádaným drátem. Nových varhan se kostel sv. Martina dočkal v prosinci 1916. Nové varhany vyrobila táborská firma Škopek. Pro nedostatek dopravních prostředků složila firma varhany v nádražní budově v Táboře a teprve po mnohonásobné žádosti je 14. 12. 1916 nechala dopravit po železnici do Nezvěstic. Během týdne pak byly varhany postaveny. Na štědrý den, 24. 12. 1916 byly posvěceny a téhož dne se také poprvé rozezvučely.

Stránka

  • 1

 

 

 

 

 


Stránka

  • 1