Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Hledáte novou práci?

nabídka


 

Aktuality na Facebooku 

 

  


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

SVATOVOJTĚŠSKÉ ZÁZRAKY NA PLANINÁCH

Jiří Sankot, Vladimír Červenka, Petr Rožmberský, Luděk Krčmář

 

Původní "Církvička" a zázraky

Výstavba nové kaple na Planinách

O dluhu zakladatele kaple na Planinách

Poustevna a poustevníci na Planinách

Popis kaple z roku 1910

 

vojtěch

Poutní kaple sv. Vojtěcha na Planinách mezi Chválenicemi a Nebílovským Borkem

 

Původní "Církvička" a zázraky

Slabou půlhodinku od Chválenic se poblíž panského lesa Džbánek nacházela mezi vrchnostenskými poli, při cestě z farní vsi Chválenice do osady Borek, malá kaplička lidově zvaná „Církvička“.  V kapličce byl uložen kámen, v němž měla být podle legendy otištěna kolena sv. Vojtěcha. Vojtěch zde otisky svých kolen měl podle tradice zanechat, když se na tomto místě u malého pramene v polích modlil roku 992 na své cestě z Říma do vlasti. Svatovojtěšské tradice zcela nevymizela ani během husitských válek a následného vývoje.

Po třicetileté válce úcta ke světci v regionu všeobecně zesílila a přímo na Planinách se měly odehrát během 17. století dva zázraky, které u veřejnosti víru v zázračnost patrona české země Vojtěcha ještě více zesílily. První příběh se odehrál v posledním roce ničivé třicetileté války, roku 1648. Žena jménem Apolena žijící na dvoře nebílovském měla podle této legendy velkou bolest v levé noze. Protože odedávna slýchala, že svatý Vojtěch klečel v prameni na Planinách, vydala se na stejné místo. Klekla si do pramene a s nadějí se modlila k Pánu Bohu, Panně Marii i ke svatému Vojtěchovi. Přeříkala svatý růženec a byla na místě uzdravena. O dvanáct let později, v roce 1660, byla těžce pracující Marianna Pelešková také stižena velkou nemocí. I ona se vydala k prameni na Planinách, klekla do něho a modlila se k Pánu Bohu, Panně Marii a svatému Vojtěchovi. Na přímluvu sv. Vojtěcha byla i ona vzápětí uzdravena. 

 

Výstavba nové kaple na Planinách

Arnold Alois svobodný baron Engel z Engelsflussu nechal starou kapličku na Planinách v roce 1680 zbořit a nahradit barokní poutní kapli sv. Vojtěcha. Novou kapli s osmibokým půdorysem, předsíňkou a kupolí všichni z okolí dodnes dobře znají.  Doprostřed nové kaple byl za pevnou mříž umístěn cenný kámen s otištěnými koleny sv. Vojtěcha. Postava sv. Vojtěcha v životní velikosti byla vymalována na stěnu kaple. Na počátku 19. století však již byla zcela neznatelná. Erb A. A. Engela z Engelsflussu  z pozlaceného černého kamene visel na silném řetězu nad vchodem do kaple. Dnes nepřehlédnutelně vyčnívá ze stěny pod kůrem.

erb Engelsfluss

Erb Arnolda Aloise barona Engela z Engelsflussu umístěný v  poutní kapli sv. Vojtěcha na Planinách. Ve spodní části erbu je téměř neviditelný nápis následujícího znění: "ARNOLDVS ALOYSIVS ENGL LIBER BARO AB ENGELSFLVS DOMINVS IN NEB ILAV ZIAKAWA ET NETTONITZ TITVL EX VOTO FIERI FECIT ANNO MDCLXXX", což znamená v překladu: "Arnold Alois svobodný pán Engl von Engelsfluß, pán na Nebílovech, Žákavě a Netonicích (titul) nechal zřídit podle slibu roku 1680"

 

Chválenickým farářem byl v době vybudování nové kaple P. Jan Sebastian Longin Tomandl, který také pro budoucnost zaznamenal i zázračná uzdravení obou žen – Apoleny a Marianny. Později se stal P. Jan Sebastian Longin Tomandl rokycanským vikářem. V době, kdy byl rokycanským vikářem, došlo v letech 1747 - 1752 k výstavbě barokního kostela sv. Martina ve Chválenicích.

 

farářPodpisy P. Jana Sebastiana Longina Tomandla - jako chválenického faráře (nahoře) a jako rokycanského vikáře (dole)

viká

Od konce 17. století byla kaple sv. Vojtěcha každoročně počátkem května cílem poutnických procesí. Svatovojtěšské album z r. 1897 udává jejich počet na čtyři tisíce. Zázračné příběhy Apoleny a Mariany Peleškové, zmíněné v úvodu kapitoly, byly zarámovány a a zavěšeny na věčnou památku uvnitř kaple.

 

borek

Osada Borek s lomem a kaplí sv. Vojtěcha na Planinách na mapě panství šťáhlavsko-nebílovského ze druhé poloviny 18. století

 

O dluhu zakladatele kaple na Planinách

Arnold Alois Engel svobodný pán z Engelsflussu, jenž dal na konci 17. století vystavět poutní kapli sv. Vojtěcha na Planinách, byl sice zbožný a štědrý patron, ale existuje i jedno nelichotivé svědectví dokreslující jeho povahu:

Na sklonku 17. století si nechával svobodný pán Engel z Englsflussu posílat do Plzně tištěné německé noviny od Johanna Schrödera z Norimberka, tamního vrchního důstojníka a úředníka císařského říšskéhopoštov­ního úřadu. O placení novin se nicméně baron Engel z Engelsflussu nestaral. Dluh rostl, až r. 1701 dosáhl částky 149 zlatých a 40 krejcarů. Zasílatel novin se opětovně na barona obacel se žádostí o zaplacení, ale peněz se během Arnoldova života nikdy nedočkal. Po smrti Arnolda Aloise Engela z Engelsflussu r. 1702 byla snaha Johanna Schrödera získat dlužné peníze ještě komplikovanější. Opětovně, ale v dobrém prosil vdovu a Arnoldova dědice, aby dluh vyrovnali. Poukazoval na skutečnost, že musel náklad na noviny hradit ze své vlastní kapsy. Prosby byly marné, a tak se s žádostí o zastání obrátil na na zemské místodržitelství v Praze, kde konečně našel porozumění.

Zemské místodržitelství vydalo 25. dubna 1702 plzeňským krajským hejtma­nům nařízení, aby přiměli vdovu a dědice k zaplacení. Ani na toto nařízení však rodina Arnolda Aloise Engela z Engelsflussu nereagovala. Schröder se proto obrátil na místodržitelství po druhé, přičemž svou prosbu doprovodil opisem naří­zení z dubna 1702. Místodržící nařídili opět, aby krajští hejtmanové ihned - bez dalšího průtahu – jejich nařízení, vydanému ve jménu a na místě císařově, vyhověli a vdovu přiměli k zaplacení. Další osud celé stížnost je dnes neznámý.

 

Poustevna a pustevníci na Planinách

Ve chválenických matrikách se poprvé dozvídáme o poustevníkovi při kapli na Planinách v roce 1719, když se vdovec Jan Skála z Chválenic, hospodář chválenický, oženil s Dorotou Karlovou, vdovou po Jiříkovi Karlovi, poustevníkovi planinském. Dalším poustevníkem u sv. Vojtěcha na Planinách byl Petr Hrdlička, který již v roce 1720 zemřel ve věku 60 let a byl pochován na chválenickém hřbitově u kostela sv. Martina. V roce 1721 byl poustevníkem na planinách Jan Kilbergr, kterému manželka Kateřina v tomto roce porodila dvojčata. Další potomek se Janu Kilbergrovi narodil v roce 1722. V roce 1729 se již narodilo dítě jinému planinskému poustevníkovi, Michalu Kurcendörferovi a jeho manželce Marianě. V roce 1732 měl tento poustevník dalšího potomka. V roce 1743 je uváděna jako poustevnice na Planinách Anna Vokounová, jež toho roku měla zemřít v požehnaném věku 100 let. Je možné, že šlo o maminku Kurcendörferovy manželky.

Kde se nacházela planinská poustevna? Petr Rožmberský a Luděk Krčmář v knize Poustevníci, poustevny a pouště v Plzeňském kraji soudí, že šlo o pozdější hájovnu na Planinách, jejíž stavba se zde - po četných přestavbách - nachází dodnes.

 

hájovna

Hájovna na Planinách

 

Popis kaple z roku 1910

 

Popis kaple sv. Vojtěcha na Planinách v publikaci Antonína Podlahy "Posvátná místa Království českého" z r. 1910