Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

Rozcestník na další stránky

Vyberte si, kam dále se chcete vydat:

škola

hospodo

region

muze

volný čas

státní

další odkazy

 


Hledáte novou práci?

nabídka


 

Aktuality na Facebooku 

 

  


Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

PANSKÉ SÍDLO CHVÁLENICE A POKONICKÁ TVRZ

Miroslav Němec, Petr Rožmberský, Jiří Sankot

 

Panské sídlo (kurie) Chválenice

Ilustrační kresby chválenické kurie

Pátrání Vlastivědného střediska po Sěmislavově sídle

Artefakty z pátrání po Sěmislavově tvrzi

Příběhy z pokonické tvrze

Jak Johánek z Pomuku pomohl vyřešit spor o chválenickou faru

 

Panské sídlo Chválenice

V základních pracích o vrchnostenských sídlech se o šlechtic­kém sídle ve Chválenicích nehovoří, i když je mnoho důvodů se domnívat, že zde existovalo. Už August Sedláček ve svém Místopisném slovníku historickém uvedl Chválenice jako sídlo vladyky Semislava, dobrodince benediktýnského kláštera v Kladrubech.

V roce 1275, 19. března, totiž Přemysl Otakar lI. potvrdil kladrubské­mu klášteru obdarování učiněné "Zemislavem" nebo "Sěmislavem" z Chválenic. Co však bylo klášteru darováno, se z dochované listiny nedozvídáme. Semislav z Chválenic měl ve Chválenicich nejspíš opevněný dvorec, který však během staletí beze stopy zmizel a v lidské paměti se nedochovala jeho polo­ha.

 

mapa

Dnes je bez archeologických průzkumů velice obtížné zjistit, kde se nacházel středověký panský dvůr Chválenice. Díky nejstarším podrobným mapám obce z 18. a  první poloviny19. století však můžeme lehce poznat, že Chválenice se skládaly ze dvou různých částí. Většina cest při tom vedla ke kostelu a do dvorů, které jej bezprostředně obklopovaly. Další velké dvory se rozkládaly o něco níže, kolem hlavní silnice z Plzně do Českých Budějovic. Dá se předpokládat, že právě na někdejším návrší kolem kostela bývalo nejstarší centrum obce i s panským dvorem. Tento dvůr, kurie, se mohl rozkládat na místě dnešního farského dvora a usedlostí č. p. 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 30 a snad i na protější straně hlavní silnice, v místech dnešního obecního úřadu. 

mapa 2

Nejstarší známá mapa Chválenic ze 2. poloviny 18. století ukazuje nejen dvě různá seskupení staveb ve Chválnicích, ale i síť cest směřující především ke kostelu a okolním dvorům.

dvůr 1

Hustá zástavba kolem kostela by mohla být pozůstatkem někdejšího, dávno zaniklého panského dvora ve Chválenicích.

dvůr 2

 

Vzhledem ke stykům Sěmislava z Chválenic s kladrubským klášterem můžeme předpokládat, že ve Chválenicích byl už tehdy kostel, který ovšem dochované prameny zmiňují poprvé až k roku 1352. Existoval-li tedy již chválenický kostel, můžeme se opět poku­sit alespoň naznačit, že Semislavovo sídlo bylo asi takzvanou kurií, tedy lehkým obydlím s kostelem v jednom ohrazení a s přilehlým hospodářstvím, kde hlavním obranným objektem byl kamenný tribunový kostel. Více jistoty v tomto problému by přinesla sama stavba kostela s panskou tribunou se zvlášt­ním vstupem vysoko nad zemí, jak to známe z jiných lokalit, ovšem starý chválenický kostel sv. Martina byl zbořen a na jeho místě postaven podle plánů K. I. Dientzenhofera v letech 1749 - 1752 kostel nový.

 

O tom, jak chválenická kurie vypadala, můžeme jen spekulovat. Dá se však předpokládat, že její podoba mohla odpovídat vyobrazení jiného panského dvora, převzatému ze stránek "Curia Vítkov" u Chrastavy na Liberecku (http://kazi.webz.cz/):

 

 

kurie 1

cura 2

curia 3

 

Pátrání Vlastivědného střediska po Sěmislavově sídle

Pátrání po Sěmislavově sídle, chválenické tvrzi a kurii, bylo hlavním úkolem Vlastivědného střediska pro Chválenice a okolí (původně Vlastivědného kroužku), který ve druhé polovině 60. let 20. století v obci založili přátelé Miroslav Němec a JUDr. Fortunát Toman. Při zakládání spolku je odborně vedli PhDr. Miloslav Bělohlávek (1923 - 2006), ředitel Archivu města Plzně, a Karel Škrábek (1919 - 2002), ředitel muzea v Blovicích. Členové kroužku pečlivě sledovali všechny terénní práce na stavbách a na zahradách a snažili se pomocí tzv. povrchového sběru přijít na stopu zmíněné tvrzi. Práci v samotných Chválenicích ovšem předcházelo získávání zkušeností při sběru na Radyni (1965), Lopatě (1965, 1973), Vlčtejně (1965, 1967),  u zámku v Nebílovech (1965), na místě zaniklé vsi Džbánek (1965, 1967), v Babších (1967) a u chválenického kravína (1970)... 

 

Artefakty z pátrání po Sěmislavovy tvrzi (r. 1966):

 

K nejdůležitějšímu objevu přímo ve Chválenicích došlo ve dnech 9. a 26. dubna 1966 při výstavbě nové sušičky obilí u Červených (Kabelů) v č. p. 12. Byly zde nalezeny zlomky keramiky z vrcholného středověku(mladší doby hradištní), z nichž dva úlomky byly archeologem PhDr. Milošem Šollem, CSc. (1916 - 2004) z Archeologického ústavu v Praze zadatovány dokonce do raného středověku, resp. střední doby hradištní (9. - 10. století). Pro Chválenice šlo o velmi významný objev, který historii osídlení na území Chválenic posunul o tři sta let před první písemnou zmínku. Přesto nešlo o nálezy související se zapomenutou chválenickou tvrzí. Větší naději přinesly nálezy na zahrádce Nolčových v č. p. 2 dne 1. dubna 1974. Byly zde objeveny zlomky šedohnědé pálené keramiky z 12. - 13. století (tj. mladší doby hradištní). Poslední etapa výzkumu probíhala v letech 1980 - 1988 na farní zahrádce a v místech staré, středověké fary (tzv. Hadamovny). Zde bylo nalezeno na 90 úlomku pocházejících z doby od vrcholného středovku do novověku. Keramiku opět datoval PhDr. Miloš Šolle, CSc. 

Další povrchový sběr probíhal na polích v okolí obce - U Křížku, na Hejskojc poli, pod Fremrojc polem a na Přibáňojc poli.

 

Příběhy z pokonické tvrze

 

vilém z pušperka

Znak Viléma z Pušperka

 

Na konci 14. století patřily Chválenice Vilému Pušperkovi z Pokonic. Ten nesídlil na Chválenicích jako předchozí vladykové, ale na tvrzi Pokonice. Tvrz stávala v ohybu řeky Úslavy, několik kilometrů jižně od Chválenic. Poté, co zanikla, tvrziště a jeho okolí se pomalu rozpadalo, uprostřed panských polí několik stovek metrů za posledními domky od obce Žákavá.

První známý držitel tvrze se jmenoval Bušek z Pušperka. O Buškovi víme, že roku 1357 vdával svou dceru Vaňku za Markvarta ze Záluží, muže "lehké povahy". Svatební veselí se odehrávalo právě na pokonické tvrzi.

Již zmíněný Vilém Pušperk z Pokonic byl pravděpodobně Buškovým synem. Jako o majiteli Chválenic se o něm dozvídáme r. 1377, když do Chválenic dosadil faráře a dostal se do sporu s pány z Homberka (mezi Mešnem a Příkosicemi), kteří si na ustavení chválenického faráře také činili nárok.

Vilém měl v době své smrti manželku Ofku a nezletilou dceru Vracku. Po Vilémově smrti žila Ofka na Pokonicích z úroků svého věna. Když pak Ofka zemřela, spravovali za sirotka Vracku Pokonice její poručníci. Pokonický majetek prodali a přiměli Vracku provdat se za Jana z Herštejna.

Po Ofčině smrti měly různé vsi na pokonickém panství různé majitele. Majitelem Chválenic byl jakýsi Mikuláš z Chotíkova. Při četných soudních tahanicích se o pokonický majetek hlásil jménem jakéhosi Cajchy z Javora i jistý Racek z Bradáčova. V roce 1410 vysoudili Chválenice a další vsi Aleš z Pokonic, pocházející z tvrze v Nezvěsticích. Byl nějaký čas dvorským místosudím, k tomu užíval titul "pán na Žákavé" a "purkrabí vildštejnský". Sídlo se tak postupně přeneslo do 1,5 km vzdálené Žákavé, kde se nyní majitelé psali jako "Žákavci ze Žákavé". Aleš z Pokonic svůj majetek však postupně rozprodával. Chválenice patrně koupil bohatý plzeňský měšťan Tomáš Paviánek, který už okolo roku 1387 vlastnil Štěnovice.

Předposledním majitelem pokonické tvrze byl Buzek z Dlouhévsi, seděním v Pokojnicích. Byl majitelem panství ještě na konci husitských válek. Jeho nástupce Mikuláš z Dlouhévsi řečený z Pokonic přesídlil do Žákavé a nechal pokonickou tvrz pustnout.

Roku 1601 byl majitelem Pokonic Karel Kokořovec z Kokořova, který již Pokonice přiznal jako pustou tvrz a ves. Roku 1624, kdy připadly Pokonice i s Chválenicemi k nebílovskému panství Kryštofa Karla Kokořovce z Kokořova, byla již na místě tvrze a vsi pouze "louka v Pokojnicích". Později se zde také říkávalo "Na Hrádku" a "Pod Chmelnicí".

 

dnešní mapa

Dnešní mapa s vyznačeným místem, kde se nacházela pokonická tvrz

tvrziště

Letecký snímek z přelomu 40. a 50. let 20. století s patrným zbytkem pokonického tvrziště

pokonice

Záhyb řeky Úslavy mezi Zdemyslicemi a Žákavou, v místech, kde na druhém břehu stávala ve středověku pokonická tvrz.

 

V "Popisu okresu Blovického" od Františka Faktora ze druhé poloviny 19. století se uvádí:"Vyvýšenina v louce přes 1 m široká a něco přes 1,5 ha rozlehlá, trnkami porostlá, které odvážením země na blízké pole brzy zmizí. Na východní straně mezi poli, která zde k řece se kloní, a řekou samou posud val možno pozorovati. Příkop však jest již dávno zanešen".

 

Popis pokonické tvrze v monografii "Hrady, zámky a tvrze království Českého" od Augusta Sedláčka ze 2. poloviny 19. století:

Tvrz Pokonice

Jak Johánek z Pomuku pomohl vyřešit spor o chválenickou faru

Jak již víme, za Viléma z Pušperka zaměstnával pražskou konzistoř spor o obsazení chválenické fary. Jako by se do malých chválenických podmínek promítal rozkol, který ve stejné době pohltil celou západní církev.

Vše začalo roku 1377. Poté, co přestaly být Chválenice samostatným panským sídlem, dělali si nárok na obec a na obsazení zdejší fary jak páni z Pušperka (Pokonic u Žákavé) tak ze Štěnovic. Spor zahájil Vilém z Pušperka, když ustanovil chválenickým farářem Jindřicha řečeného Kabát. Na patronátní právo si však činil nárok také Heřman ze Štěnovic. Ten do Chválenic dosadil jiného faráře. Rozvinul se složitý spor, do něhož se zamíchalo Heřmanovo příbuzenstvo - páni z Homberka, z Čižic a z Kloušova. Spor byl vyřešen teprve roku 1380, když se páni ze Štěnovic a Homberka svého práva vzdali. O vyřešení sporu se osobně zasadil tehdejší generální vikář pražského arcibiskupství Johánek z Pomuku. Tento Johánek byl r. 1393 umučen během sporu s králem Václavem IV. a r. 1729 byl svatořečen jako Jan Nepomucký. O osobní účasti Johánka z Pomuku při řešení chválenického sporu se dozvídáme právě ze Soudních akt pražské konzistoře.

 

Zdroj informací o chválenické kurii: Rožmberský, Petr: Zapomenuté sídlo Chválenice, sborník Hláska (zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka), Plzeň 2001