Navigace

Obsah

ČARODĚJNICTVÍ NA POČÁTKU NOVOVĚKU

 

Jiří Sankot

 

 

Kterak jakub Kulhavý s hostiemi a jablkem čaroval

Činy a poprava lotra Matouše Klimentů ze Šťáhlav

Zločiny a poprava lotrovské rodiny Mozolínových z Plzence

Osud čtyř čarodějnic, které řádily v Rokycanech a Tymákově

Poprava Důry ze vsi Ptáku od Strakonic

 

 

Kterak jakub Kulhavý s hostiemi a jablkem čaroval

Ze zfilmovaného příběhu „Kladivo na čarodějnice“ všichni víme, jak mohly být nevinné hostie mocí zneužity k velkým zinscenovaným procesům. Jeden takový příběh začal roku 1588 ve Starém Plzenci.

Na Květnou neděli 1588 se Jakub Kulhavý při svatém přijímání odvrátil od kněze a z úst vyplivl hostii do šátku. Odnesl ji pak do Litohlav, kde ji u sedláka Tománka schoval do žlabu, aby mu kobyly více jedly. Jakub Kulhavý to přiznal o tři roky později, v roce 1591, před mistrem popravčím v Rokycanech. Na právě útrpném zároveň sdělil, že k činu jej přiměl jeho otčím Jan Hadr z Litohlav, když jej navštívil doma v Tymákově, kde žil Jakub společně s matkou Annou. Na právě útrpném Jakub Kulhavý dále řekl, že se nechal svým otčímem přimět, aby pod paží zapotil jablko a dal jej dívce, že mu ihned bude povolná. Jakub Kulhavý toto kouzlo naučil také tymákovského kováře Tomana, a tomu se pak dívka podvolila dokonce třikrát. Dalšího zločinu se Jakub Kulhavý dopustil v roce 1590 u souseda Jana Soukupa. Podle otčímova návodu nabral dvakrát, ve čtvrtek a v sobotu v době novu vodu ze tří studnic a vylil ji Soukupovi mezi vrata. Věřil, že dobytek, který tuto kaluž přejde, bude churavět a umírat. Vedle Soukupova dvora škodili s otčímem stejným způsobem také v panském dvoře v Mokrouších.

Jak se při mučení Jakuba Kulhavého dále ukázalo, otčím jej naváděl také k tomu, aby vypálil ves Litohlavy. Tento nápad choval ve své hlavě už dlouho, a proto také Jakubovi zakazoval koupit si v Litohlavech dvůr. Protože bylo Jakubu Kulhavému líto přítele Režného, který v Litohlavech žil, otčímův rozkaz nesplnil.

Jakub Kulhavý také přiznal, že s otčímem kradli koření a do okolních mlýnů se vloupávali pro mouku. V tom jim měla pomáhat Jakubova matka Anna Hadrová a jistý Václav Kejval. V Litohlavech o posvícení také ukradli seno a dva kbelce pšenice. Kejval při tom užíval jakési „vlasaté“ koření a po něm „velmi smělý byl, říkajíce: Čerte, ďáble, odříkám se Pána Boha“.

Míru svých hříchů Jakub Kulhavý naplnil tím, že za pomoci otčíma Jana Hadrového ve čtvrtek po sv. Matěji roku 1590 odřezal v Rokycanech na popravišti viselce (oběšence) Krejcara. Havel Krejcar byl na řetěze oběšen pouhé dva dny před tím, a to proto, že „dávno po všech zahradách zde nočně i ve dne schodíval a ovoce kradával času letního, Petrovi Matáskovi vlámavši se předně do komory a v ní se sochory zapřevši sekerau zámky odrážel z truhlic a mocí je zotvíravši, z jedný vzal summy peněžité dvaceti čtyř kop míšenských, a ty přechoval v maštali v vsi Silkově (Sulkově) u Havla Rendla, kteréž tam nalezeny jsau. Matějovi Matáskovi ukradl z truhlice 40 grošů a jiného času šest grošů, k Bláhovi Těnovskými z Pátku oknem vlezši nočně ukradl z truhlice tři kopy míšenské a kabát saukenný, Tejchmonovýmu synu ukradl také kabát...“

Při odřezávání Krejcarovy mrtvoly držel otčím Jakubovi Kulhavému žebřík, který si půjčil od Tománka v Litohlavech. Jakub Kulhavý sice Krejcarovu mrtvolu pohřbil, otčím ji ale vzal domů a za kamny sušil, načež z ní vyrobil prášek. Ten pak nasypal do vody, společně pak omývali koně a vodu, která zbyla, rozlévali na křižovatky. Věřili že, člověk nebo dobytek, který tuto kaluž přejde, bude chřadnout a umírat.

Stejný den jako její syn Jakub byla na mučení vyslýchána také Anna Hadrová. Ta na právě útrpném vyprávěla především o svém čarování s kořením. Například přiznala, že pekla chléb s kopytníkem a vraticí a dávala jej kravám, aby více dojily. Také přiznala, že u sebe přechovávala svěcenou vodu, a když měla krávy hnát na pastvu, touto vodou je omývala. Vodu pak také vylévala na rozcestích a čarovala nad ní visalkami. Pro dobro vlastních krav navíc kropila mezi vrata svého statku vodu vařenou s prostřelencem. Visalky a prostřelenec kopala dřevem nebo rejčem ve čtvrtek nebo v sobotu o novu měsíce.

Po náruči koření ze zmíněných bylin dávala Anna Hadrová také sousedkám Potůčkové a Pechatce, aby jej vařily a své krávy s ním omývaly. Naopak cizím kravám Anna Hadrová škodila. Polévala je proto vodou vařenou s kořením z obojí vratice, černobýlu, visalky a kříže Matky Boží.

Na závěr svého mučivého výslechu Anna Hadrová přiznala, že její muž Jan Hadr s „kulhavým synem“ nosili z mlýnů mouku, jen si nemůže vzpomenout, ze kterých. Také přiznala, že přestože měla svého muže, „se třetím tovaryšem Jankem Thotových v kolně líhala a tělesně obcovala“. V tomto místě výslech Anny Hadrové uprostřed věty končí a nevíme tedy ani to, jakým rozsudkem byla ztrestána. Víme ale, jakého ortelu se dočkal její syn Jakub Kulhavý. Ve smolné knize je doslova uvedeno: „Pro takové skutky je ortelován tak, že hnáty mu zlomeny, do kola vpleteny, a s tím kolem na hranici zaživa spálen.“

 

Činy a poprava lotra Matouše Klimentů ze Šťáhlav

V roce 1614 byl na čihadle u města Poříčí nalezen zavražděný ptáčník Matěj Jonášek. Nešťastník byl zcela nahý, s ránou na hlavě a podlitinami na celém těle. Vrah si nedal přílišnou práci s pohřbením těla. Leželo v mělké jámě, kde jej Matějovi známí rychle objevili. Při prohlídce místa činu byly v boudě, kde Jonášek líčil na ptáky, nalezeny sekera a krev.

Po Třech králích roku 1615 proběhl v Rokycanech výslech Matouše Klimentů ze Šťáhlav, poddaného rytíře Adama Jiřího Kokořovce z Kokořova. Byl obviněn nejen z vraždy poříčského ptáčníka Matěje Jonáška, ale také z úkladného mordu krčmářky Lidmily ve Šťáhlavech a truhlářského tovaryše, syna Floriána, poddaného Petra Tobiáše Karla ze Svárova. Podezřelý byl i z přípravy dalších násilných zločinů.

Série výslechů, při kterých bylo použito právo útrpné, se účastnili nejvyšší písař království Českého, úředník Kotlík, a dva zástupci rokycanské městské rady Ambrož Havel a Mikuláš Mandl.

Při prvním mučení Matouš přiznal, že Lidmilu Krčmářku ve Šťáhlavech holí zamordoval, když po „desátnici“ krčmu klidila a lavice myla. Tento čin prý udělal z velkého zoufalství poté, co své matce koupil nové šaty, neměl peníze a Lidmila jej nechtěl nechat v krčmě přespat.

Při témže mučení se Matouš Klimentů rozpovídal o vraždě ptáčníka Matěje Jonáška. Nešťastníka zaskočil v boudě, když líčil na ptáky. Jeho vlastní sekerou, kterou nalezl v nedalekém křoví, Matěje nejprve omráčil a poté jej kopáním, dalšími ranami a nožem ubil. Sekerou vyhloubil mělký hrob, mrtvého vysvlékl do naha a s jeho oblečením se vydal za svým otcem do Šťáhlav. Zde musel vysvětlovat, kde k šatům přišel, a poté, co se přiznal k vraždě, otec jej ztrestal.

Při stejném mučení se Matouš přiznal k vraždě truhlářského tovaryše. Na Floriánova syna narazil Matouš Klimentů na silnici a tato vražda byla šťáhlavskému lotrovi pravděpodobně osudnou. Podle vlastního přiznání vyvolal s tovaryšem hádku, při které jej napadl holí a nožem. Po ráně do hlavy padl tovaryš k zemi bez známek života. Na rozdíl od jiných činů, při tomto byl přistižen. Snažil se utéci, ale psi jej zadrželi a na nohou zle pokousali.

Při druhém mučení přiznal Matouš Klimentů skutky, které chtěl spáchat nebo které nedokonal. V Plzni přepadl manželku Daniela Tkadlece, škrtil ji a protože se bránila, rozhodl se ji zamordovat. Byl však při činu vyrušen a utekl. Zrovna tak se mu nepodařil útok na mládence, strážného, který si po cestě od Chválenic nesl výplatu a kterého část cesty doprovázel. Chlapce „posekal“, sebral mu peníze, ale pokusu o vraždu se mládenec ubránil.

Konečně se Matouš při druhém mučení přiznal, že plánoval vraždu dvou žen na rokycanském předměstí Pátku, v jejichž domech často bydlel. Konkrétně se jednalo o Maruši Váchovou a Šindelářku, která v době přípravy zločinu ležela doma v šestinedělí. Tento mord Matouš Klimentů odkládal, protože hledal pro svůj čin vhodné místo a vhodný čas.

Třetího mučení svého syna se účastnili jeho rodiče. Při tomto výslechu Matouš odvolal tvrzení, že by otec o některém jeho činu něco věděl. Téhož dne byl „po zvážení práva ortelován tak: že almužny svaté při tomto městě od sausedův vyhledávajíce, pod tím živ byl, jméno Boží nadarmo bral, za dobrodiní zlého odplacoval, pro takovou neudržnost má se mu … cejch k vejstraze jiným přisaditi a podle práva městského do kola vpleten býti, což se toho dne vykonalo.“

 

Zločiny a poprava lotrovské rodiny Mozolínových z Plzence

Petr Mozolín měl jeden ze tří mlýnů ve Starém Plzenci. Další dva mlýny patřily mlynáři Šťastnému a Václavu Paterovi. Mozolínský mlýn se nacházel pravděpodobně pod dnešní Herejkovou ulicí, v místech, do kterých vede ulice U Mlýna.

Mlynář Petr Mozolín měl manželku Barboru, syna Jana a dceru Voršilu. Všichni byli poddaní rytíře Karla Kokořovce z Kokořova. Mlynářské řemeslo se Mozolínovi delší dobu nedařilo a rodina začala chodit v otrhaných šatech. Petr Mozolín zanevřel na celý svět.

Záviděl staroplzeneckým měšťanům, že chodí oblečeni v šatech z pěkné kůže, zatímco on a jeho rodina se musí po městě potloukat jako trhani. Vinu za své neštěstí samozřejmě přičítal především svým konkurentům – mlynářům Šťastnému a Václavu Paterovi. Pod rouškou noci jim proto Mozolínové kradli mouku, ale také chléb. Chodili na lup ozbrojeni – Petr měl oštěp, syn Jan za pasem palcát.

Roku 1599 se vlámali skrz lepenici do komory ve mlýně Václava Patery a dírou ve zdi odnesli chléb za 18 nebo 20 bílejch peněz a doma jej s chutí snědli. Většinu krádeží měli na svědomí otec Petr Mozolín a jeho syn Jan, ale v případě mouky pomáhaly také manželka Barbora a dcera Voršila.

Petr a Jan Mozolínové se za pomoci Hájka a Hlavatky z Plzence vloupali také do kostela sv. Blažeje, který stál, obklopen hřbitovem, západně od městečka Plzence. Z Mozolinského mlýna bylo na starobylý kostel dobře vidět. Když si mlynář Petr Mozolín v nedostatku peněz uvědomil, že poustevník u sv. Blažeje má jistě peněz dost, byl zločin svatokrádeže na světě. Společně se synem Janem přebrodil řeku Úslavu a přes louky, které se tehdy nazývaly Motoliště, pospíchali ke kostelu. Na hřbitově se pomocí žebříku dostal syn Jan do kostela, vytáhl skobu ze dveří a otevřel. Otec stál zatím s oštěpem na hřbitově a hlídal. Z kostela vzali peníze, svíce, oblečení a kůže.

Jindy se syn Jan Mozolín pod rouškou noci vloupal do farní školy ve Staré Plzni. Zdejšího rektora Baltazara připravil společně s kumpánem Hájkem o peníze, podušky a kožený kabát bez rukávů. Zatímco loupil, kumpán Hlavatka stál na stráži pod schody s oštěpem a otec hlídkoval s velkým kamenem na pavlači a vyhrožoval se smíchem kolemjdoucím, že je buchne, jestli se ke škole přiblíží.

Mozolínové kradli také u staroplzeňského řezníka Ondřeje, kterému z masných krámu sebrali půldruhého telete, u Jana Klímy nůž z řezací stolice, u Diviše Tkalce na Malé Straně tři hrnečky mléka a u Císaře z kapsy vytáhli 50 grošů.

Rodina mlynáře Petra Mozolína si znepřátelila také plzeneckého sedláka Špínu. Neshody řešil mlynář Petr Mozolín opět svérázným způsobem. Přikázal manželce Barboře, aby Špínovi statek zapálila. Ta udělala na jeho pokyn otvor do Špínovy stodoly, a vhodila dovnitř svíčku a uhlíky, které přinesla v hrnku. Stodolu se jí skutečně podařilo zapálit.

Mozolínové se nespokojili pouze s loupením a trestáním sousedů ve Starém Plzenci a navštěvovali také okolní vsi. Kradli především v Tymákově, ale i v Koterově. Když odjel koterovský sedlák Urban na posvícení do Všerub, sebrali mu ve statku jalovici. Zabili ji, snědli a kůži prodali jircháři v Plzenci.

Mozolínové zahořeli nepřátelstvím také vůči mlynáři Šimonovi Zimovi z Dolní Lukavice. Zazlívali mu, že slíbil odkoupit jejich mlýn, ale nakonec slib nesplnil. Petr Mozolín se synem Janem proto došli do Dolní Lukavice, kde Šimonovi Zimovi za trest ukradli krávu. Tu dovedli domů, ukryli za stodolou, zabili a snědli. Pěknou řádku loupeži provedla rodina také v Rokycanech.

Zajímavé je, že po prvotním dobrovolném přiznání následovalo u Petra, Jana a Barbory Mozolinových opakované mučení, při kterém se rozpovídali o dalších podrobnostech a okolnostech svých činů.

Sám Petr Mozolín mimo jiné přiznal, že v kostele sv. Blažeje ukradli věčné světlo, jehož olej pak zamíchal koni a dobytku do žlabu, aby ztloustli. Přiznal také obcování s vdanou Maruškou, dcerou Bláhy ze Sedlce a s vdanou Maruškou Vokounovic z Losiné, která v Plzenci prodávala žemle.

U dcery Petra Mozolína, Voršily, nemuselo být přistoupeno k právu útrpnému. Dobrovolně totiž vypověděla, co soudci chtěli slyšet. Podle její výpovědi ji bratr Jan při práci na půdě nutil, aby s ním obcovala. Zpočátku se mu bránila, ale nakonec povolila. Podruhé s ním obcovala v žitě za maštalí.

Rodina mlynáře Petra Mozolína byla pro své zločiny roku 1599 v Rokycanech odsouzena k popravě mečem. U Petra, jeho manželky Barbory a syna Jana byl rozsudek vykonán. Pouze dceři Voršile byla na osobní přání rytíře Karla Kokořovce z Kokořova udělena milost. Byla propuštěna na kokořovské grunty, kde pak měla žít dostatečně daleko od gruntů města Rokycany.

 

Osud čtyř čarodějnic, které řádily v Rokycanech a Tymákově

V roce 1589 se v Rokycanech odehrál výslech několika čarodějnic, které měly řádit ve městě a jeho okolí. Tyto ženy se jmenovaly Anna Chyličková, Káča Sapie, Kozová a Markýta Plechatá, obyvatelky Rokycan. Text ze Smolné knihy o výslechu a úmrtí obviněných je tentokrát ponechán v původním znění:

"Anna Chyličková, jsa tázána mistrem popravním, doznala, že sedmero kvítí Káči Sapie nosila a ona jimi konvičky vymývala. Také, že ukradla bratru svému povlaku a Janovi Valentovic jednu kopu míšenských.

Z návodu Káči Sapie vzala umrlou kočku na paustce a rozvrátivši té kočce hlavu, z ní mozk vzala, jej se starým pivem rozetřely spolu a daly vypíti Martinovi Sklenáři a Anně manželce jeho, aby je vostudily a oni statek nezdědili.

S čertem činiti měla, který sauc v způsobu člověka černého starého chodíval a poroučel jí, aby čarovala v sobotu a v neděli a rady dával, aby sobě za tovaryšku Kozovou vzala, že jí pomáhati chce, aby ho poslauchaly a nic se nebály, že se dobře míti budau. U Kozový čert býval a že tam s ním společně se scházívaly a jemu na rozcestí mlíko k jedení při večeři nosívaly.

Dobytkům všem všudy s Kozovou a Plechatou čarovaly, mlíka odjímaly. V maštalech ve vsi Tymákově u sedláka Kmoška Kozová a Plechatá z křížů třísky řezávaly a z toho oheň udělavši, na něm topinky sušily kravám dávaly. Kozová že mlíko odjímala. 
Sapie že mravence nosívala, ty vařily a po domu, kde Sapie šenkovala, kropily, aby mnoho hostí měla. Pro ty skutky Anna Chyličková na hranici spálena téhož dne.

Káča Sapie, jsa mistrem popravním tázána, vyznala, že s Annou Chylíčkovou kočičí mozk s starým pivem třely a to že daly vypíti Martinovi Sklenáři s manželkau jeho, aby je ostudili. Že v šatlavě jsauc vězněny, chtěla Annu Chylíčkovou nožem zabíti. A nemoha jí dosáhnauti, jí nůž do rukau, aby se zabila, dala za tau příčinau, aby na ní nevyznávala. I zanechána do druhého dne, tak ztrápena.

Téhož léta v auterý po sv. Bartoloměji ona Káča skrz mistra popravního zaživa zahrabána.

Léta 1589 v auterý po sv. Bartoloměji, KOZOVÁ, tak jakž nám umřela Anna Chyličková, tázána mistrem popravním, však nic se znáti nechtěla, ani mluviti slova nechtěla, nic na pálení nedbaje. Zanechána, zdali by okauzlena byla, do jiného času, jsauc na přímluvu paní měštěk, když v šatlavě se roznemohla, puštěna. Třetí den umřela. Kterauž manžel její u Božích muk sám hrob vykopavši pochoval.

Léta 1589 v auterý po sv. Bartoloměji, na kterýž Anna Chylíčková umřela, Markýta Plechatá mistrem popravním tázána, k tomu čarodějnictví se znáti nechtěla. Zanechána, zdali okouzlena jest, do jiného času. A když v vězení šatlavním se roznemohla, jest na přímluvu paní měštěk puštěna. V týmž dni pak hned umřela, kterauž manžel její sám u města u Božích muk pochoval."

 

Poprava Důry ze vsi Ptáku od Strakonic

Také následující zápis ze Smolné knihy nás zavede do města Rokycan a je ponechán v původním znění:

"Léta 1579, ve středu po slavnosti Trojice Svaté, Důra ze vsi Ptáku od Strakonic sauc tázána mistrem popravním, seznala, že jest Lipoltovům peníze pobrala a Anýžka Lhotka, že jest jí zámek u dveří domovních svejm klíčem odemkla, a když ona peníze brala, že jest na stráži Anýžka stála a z těch peněz pobravších ona Důra jí Anýžce že jest 7 kop grošů míšenských dala, jináče že není. Na tom i umříla, pohrabána pro ten skutek."